Poloostrov Krym prodělával ve svém vývoji až neuvěřitelné zmatky a politické „kotrmelce“. Již sám název Krym do dneška vězí ve spletenci nejrůznějších protikladů. Původní starořecké označení poloostrova bylo „Tauris“ a žili tam jacísi Kimmerejci (starověký kočovný národ) a prý podle nich získalo území název „Krim“. Tato hypotéza je silně „přitažena za vlasy“. Věrohodné prameny neexistují.
Posléze obsadili poloostrov Mongolové a nazývali jej údajně „Kerim“ (pevnost). Z toho prý vzniklo Krim. Po dobytí této oblasti tatarskými hordami snad vzniklo označení „Qrim“(skála). Jakým způsobem však bylo do názvu „Krim“ vpašováno „y“, tedy ypsilon, o tom žádná teorie nehovoří, takže zmatek „Krym“ je stále otevřenou hypotézou...
Obyvatelstvo i poloostrov sám se stal vazalským státem Osmánské říše a podléhal tím tureckému sultanátu. Nastal neuvěřitelný horor a zmatek. Někteří historici odhadují, že při nájezdech tzv. „Krymskotatarské jízdy“ mezi 15. až 18. stoletím, byly odvlečeni a prodány do otroctví v až 3 miliony lidí, především Ukrajinci, Rusové, ale také Bělorusové a Poláci. V roce 1663 vpadli Krymští Tataři se svými tureckými spojenci dokonce až na Moravu a tehdy bylo uneseno do otroctví kolem 12000 Čechů a Moravanů...
Přítrž tomu všemu učinila až ruská carevna Kateřina II. Veliká po vítězství v rusko-turecké válce (1768 – 1774), kdy byla Osmánská říše poražena a Krymský chanát zcela ovládnut carským dvorem. V roce 1783 byl Krym i formálně připojen k Ruskému impériu. Postupně byla vybudována vojensko-námořní infrastruktura přístavu Sevastopol, která měla sloužit jako ochranný val proti pronikání islámu do křesťanské Evropy.
Zde máme první významný záchytný bod: Od doby carevny Kateřiny II. Veliké (1783) je poloostrov Krym součástí Ruské říše. V říjnu 1921 byl Leninem připojen k Ruské sovětské federativní socialistické republice (RSFSR) a měl statut Krymské autonomní oblasti SSR.
Takže v letech 1783 – 1921 je poloostrov Krym pořád součástí Ruska bez ohledu na to, jaký režim tam vládne. V.I. Lenin udělil tomuto celku dokonce autonomii, což doposud nebylo...
Kámen úrazu dnešních problémů nastal až dne 19.02. 1954, kdy z iniciativy tehdejšího generálního tajemníka ÚV KSSS, Nikity Chruščova, byl Krym vyňat z kompetence Ruské SFSR a administrativně přičleněn k Ukrajinské SSR. Zde je druhý důležitý záchytný bod – od 1783 do 1954 je Krym pořád součástí Ruska.
Přesto pozor! Tak jednoduché to zas nebylo. Předání Krymu Ukrajině se konalo na základě příležitosti třístého výročí tzv. „Perejaslavské rady“. Tato událost byla výročím přípojení Ukrajiny k Ruské říši, podepsána tehdejším atamanem ukrajinských záporožských kozáků Bohdanem Chmelnickým a ruským carem Alexejem Michajlovičem Romanovem. Rok 1654 je tím považován za datum připojení Ukrajiny k Rusku.
Resumé: Krym je od roku 1783 majetkem Ruska a administrativní správa Ukrajinské republiky od roku 1954 na této skutečnosti nic nemění. Je to asi tak jako kdybych na zámku vlastnil auto (majitel) a předal ho do užívání zámeckému kastelánovi (držitel). Kastelán si vlastnictví auta nemůže za žádných okolností nárokovat, protože není právoplatným majitelem, i když auto používá.
Krym Ukrajině nikdy nepatřil a je již více než 200 let suveréním územím Ruska!
Nevím, co to má Putin za naprosto hlupácké právníky, že nejsou schopni tuto zcela jasnou transparentní skutečnost na mezinárodním fóru prosadit! Patrně se jedná o podobné nekompetentní idividua jako jsou poradci prezidenta Zemana. I zde se jedná patrně o bytosti, kteří mají hlavu pouze na to, aby měly na čem nosit čepici (resp. klobouk). Dohoda „Perejaslavské rady“ platila de facto do doby, kdy byla Ukrajina součástí Ruska (resp. SSSR).
V červenci 1990 vyhlásila Ukrajina svojí suverenitu. Nově vzniklý stát není od této chvíle součástí Ruské federace. Tím odpadá i právo Ukrajiny na administrativní dohled nad poloostrovem Krym i když majitelem Krymu vlády v Kijevě nikdy nebyly.
Pakliže prezident Zeman prohlásil něco v tom smyslu, že by měla Ukrajina žádat na Rusku jakési kompenzace, tak se jedná o vyloženě velkorysé prohlášení hlavy České republiky ke kterému nejsou Rusové ani morálně, ani fakticky v žádném případě zavázány. Když si majitel bere to, co mu doslova historicky náleží, nemůže být přeci považován za „zloděje“!
Výroky Zemana mohou být v rozporu s politikou české vlády, nejsou však v rozporu s dějinnými fakty, pakliže prezident nepovažuje obsazení Krymu za porušení mezinárodního práva. Jakákoliv usnesení ukrajinské vlády a kijevského parlamentu nemohou na historických faktech nic měnit, i kdybychom si sebevíce přáli to mít jinak...
