Jak hodnotíte proměnu Dne Evropy v průběhu let?
Den Evropy od počátku znamenal odpověď a poučení evropských národů z hrůz druhé světové války. Chce-li přežít mnoho národů a mnoho desítek miliónů lidí na relativně malém území, je potřeba namísto konfliktů spolupracovat.
Je Den Evropy stále ještě Schumanovým dnem? Rozvíjí podle vašeho názoru současná Evropská unie původní Schumanovu deklaraci nebo jde o zcela odlišný projekt?
Na Den Evropy si stále připomínáme původní myšlenku založení evropské integrace. Na druhou stranu je Evropská unie v rámci globalizace a vývoje ve světě vystavena novým výzvám a hrozbám. Z tohoto důvodu projekt Evropské unie nabral, nabírá a v budoucnosti bude nabírat postupně stále nové prvky a dimenze.
Schumanova deklarace byla vedle ekonomických důvodů motivována hrozbou třetí světové války. Můžete identifikovat rizika, kterým sjednocená Evropa čelí dnes, a která jí budou hrozit v blízké budoucnosti?
Evropa stále ještě čelí možným problémům dezintegrace. Je stále silněji vystavena ekonomické konkurenci ze Severní Ameriky, z východní Asie a z dalších nově industrializovaných zemí a především nejrůznějším bezpečnostním hrozbám. V současnosti to vidíme například na problému nelegální migrace ze severní Afriky.
Definujte, prosím, svou vizi budoucnosti České republiky v rámci EU.
Český národ a Česká republika mají svoji existenci, svoji svobodu, nezávislost a suverenitu zajištěnou pouze v rámci evropské integrace. Neexistence vlastního státu před rokem 1918 a celá historie 20. století nás o tom přesvědčují. Mělo by být proto více v zájmu nás všech podílet se na evropské integraci a spolupráci co nejaktivněji. Bohužel v současné době tomu tak není.
Cítíte se být Čechem/Češkou nebo spíše Evropanem/Evropankou?
Cítím se Čechem i Evropanem, protože právě v evropské spolupráci je možné být obojím. Evropská spolupráce umožňuje být pražským nebo brněnským patriotem, Čechem, ale také Evropanem. Čili moje identita je dvojí.
Kdy vy osobně a při jaké příležitosti jste si uvědomil naplno existenci EU?
Pro mě byla evropská spolupráce snem již, když jsem dospíval. Vždy jsem ji vnímal jako protipól a naději na vymanění se ze sovětské okupace.
Co podle vás může dělat Česká republika pro to, aby se EU vymanila z aktuálních ekonomických problémů?
Evropské státy mají podobné problémy jako Česká republika - nízký ekonomický růst a vysoké zadlužení. To ukazuje, že problém je nutné řešit společně. Jedině spolu dokážeme urychlit ekonomický růst, vytvořit více pracovních míst a na konci tohoto procesu snížit i naše zadlužení. Německo ukazuje cestu, jak by se to mělo dělat.
Jaká je podle vašeho názoru pozice EU v kontextu transatlantické politiky? Jaká má být role Evropy při vzrůstající konkurenci Asie?
Evropské národy a státy se mohou ve světě prosadit pouze, budou-li spolupracovat. Nejen malé země jako Malta či Kypr nebo střední země jako Česká republika nebo Belgie ale dokonce i tzv. velké země Francie, Německo, Itálie sami nic v konkurenci Asie, Severní Ameriky a blížících se problémů z Afriky a Blízkého Východu nedosáhnou. Bude záležet jen a jen na nás Evropanech, zda si toto plně uvědomíme a evropskou integraci posílíme. Pokud ne, vývoj ve světě nás postupně převálcuje.
Znamenají podle vás odstředivé tendence členských států EU ohrožení stability EU nebo jde o přirozený proces, kterým Unie projde posílena?
Obávám se, že právě odstředivé tendence členských států by mohly ohrozit stabilitu Evropské unie. V žádném případě nebude posílena EU, budou-li si jednotlivé země dělat sólovou politiku.
Jste pro přechod České republiky k Euru? Jaké výhody by podle vás vstup ČR do eurozóny přinesl českým občanům?
Česká republika se ve své přístupové smlouvě k přijetí Eura zavázala. Tři čtvrtiny české populace, které se účastnily referenda, s přijetím společné evropské měny souhlasily. Jsem toho názoru, že pokud budeme neustále přijetí Eura odkládat, do České republiky nepřijde žádná větší investice, což se již za uplynulých pět let již bohužel stalo. Česká republika bude v nejlepším případě pouze stagnovat, ale v žádném případě neporoste a ve své životní úrovni se nebude blížit zemím, jako je Rakousko nebo Německo.
