Dialog mezi Ruskem a Ukrajinou je bohužel, jak někdy česky říkáme, dialogem hluchoněmých. Rusko setrvává v pozici, že současní vládci na Ukrajině jsou nelegitimní, že to jsou bandité a fašisté a že s nimi v žádném případě nebude jednat. Myslím, že tento postoj je chybný. Ať už se na Ukrajině a ve vztazích mezi Ruskem a Ukrajinou stane cokoliv, tyto dva národy zůstanou sousedy, a budou odkázáni na vzájemné úzké a přátelské vztahy. Bez dialogu nelze tyto vztahy zlepšit a to zvláště po anexi Krymu, která je nelegitimní a protiprávní jak z pohledu ukrajinského, tak mezinárodního práva.
Jak na tuto situaci reagovat? Ukrajina ani mezinárodní společenství anexi Krymu samozřejmě neuznají. Vedle cílených sankcí, ke kterým dochází, je nadále nutné hledat diplomatickými kanály a prostředky způsob, jak konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou deeskalovat a zmírnit. V tom by měla, podle mého názoru, sehrát roli Evropská unie spolu s mezinárodními organizacemi, jejichž členy jsou Ukrajina, Rusko a další evropské země. Mám na mysli organizace jako OBSE nebo Rada Evropy.
Z tohoto důvodu považuji za velmi konstruktivní například návrh německého ministra zahraničí Franka-Waltera Steinmeiera na vyslání pozorovatelské mise na východní Ukrajinu. Neboť po tzv. referendu na Krymu a po připojení této oblasti k Rusku se bude hlavní dějství odehrávat právě na východní a jižní Ukrajině.
Vzhledem ke krizi na Krymu a na východě Ukrajiny zůstává téměř v pozadí balíček mezinárodní pomoci, který by měl být Ukrajině poskytnut. Je v případě vojenského střetu tato pomoc Ukrajině ohrožena?
Mezinárodní společenství musí udělat vše proto, aby k ozbrojenému střetu mezi Ruskem a Ukrajinou nedošlo, protože v tom případě by byla ohrožena nejenom finanční pomoc, ale byla by ohrožena i celková stabilita a mír v Evropě. Neuvažujme tedy v kategoriích vojenského střetu.
Ukrajina potřebuje stabilizovat zemi po politické a administrativní stránce. Pokud by došlo k destabilizaci Ukrajiny, byl by výsledek mezinárodní finanční pomoci velmi pochybný. Nedovedu si například představit, z čeho by Ukrajinci financovali svůj rozpočet, pokud by východní území odmítla odvádět daně do centrálního rozpočtu.
Ukrajina potřebuje pomoc jak z EU a Mezinárodního měnového fondu, tak i ze strany Ruska, které ji nadále zásobuje základními surovinami, jako je plyn a ropa. Nezanedbatelný je samozřejmě také ukrajinsko-ruský obchod, neboť obě ekonomiky jsou velmi propojené a to zejména na východě země. Ukrajina potřebuje krátkodobou pomoc k odvrácení bezprostředního finančního bankrotu, ale také dlouhodobou finanční a technickou pomoc, aby bylo nové ukrajinské velení, které vzejde z příštích voleb, schopno ekonomiku stabilizovat a reformovat.
V průběhu března jste navštívil Moldavsko, kde jste vedl rozhovory s prezidentem Timoftim, předsedou vlády Leankou, předsedou parlamentu Cormanem a dalšími představiteli. Obává se tato malá postsovětská republika stejného scénáře jako na Ukrajině? Sdílíte tyto obavy?
V Moldavsku opravdu podobný scénář hrozí. Není náhodou, že po přijetí nového ruského zákona, který má umožnit připojení se k Ruské federaci, tzv. parlament odštěpenecké oblasti v Podněstří požádal o připojení k Ruské federaci. Situace však není plně stabilní ani, pokud jde o hlavní část Moldavska před řekou Dněstr.
V současné době zde sice vládne proevropská koalice, ale stačí již pohled na průzkumy veřejného mínění, kde vede v přízni voličů Komunistická strana Moldavska, která je ostře proti EU a naopak pro posílení vztahů s Ruskem. Toto byl také hlavní důvod, proč jsem Moldavsko v uplynulých dnech navštívil. Nejen, abych zjistil, jak vypadá současná situace, ale také abychom jako Evropští sociální demokraté vyjádřili podporu našim přátelům v jejich úsilí o stabilizaci a reformu země.
Mnohé z těchto reforem se daří, a Moldavsko jako vůbec první země našeho Východního sousedství získá ještě v tomto půlroce status bezvízové země. Do léta by také mělo Moldavsko podepsat s EU Asociační a obchodní dohodu. Myslím, že vedle morální podpory bude otevírání evropských trhů pro moldavské - hlavně potravinářské - výrobky znamenat největší pomoc, kterou je Evropská unie v současné době Moldavanům schopna poskytnout.
Evropská unie vyhlásila sankce vůči Rusku, které se s největší pravděpodobností dotknou bolestivě i evropské ekonomiky. V situaci, kdy zbývají pouhé dva měsíce do evropských voleb, mohou zásadním způsobem ovlivnit jejich výsledek. Je podle vašeho názoru destabilizace EU také jedním z Putinových cílů?
Evropská unie a její členské země jsou i přes problémy, které v jednotlivých zemích panují, velmi stabilní. I kdyby se Vladimír Putin o něco takového snažil, nemyslím si, že by se mu to podařilo. Je koneckonců již tradičním dlouhodobým cílem ruské politiky, že se Putinovo vedení pokouší rozehrát proti sobě hlavně velké evropské země. Reakce na ukrajinskou a krymskou krizi jednoznačně ukázala, že je Evropa s 28 členskými státy schopna najít společnou pozici. Ať již to bylo v otázce cílených sankcí nebo v celkovém přístupu evropské osmadvacítky vůči Rusku.
I přes částečné zavedení sankcí si nemyslím, že by toto měla být hlavní priorita naší politiky. Naším hlavním cílem by mělo být naopak zklidnění celé situace, deeskalace konfliktu a snaha nalézt řešení diplomatickými a politickými prostředky.
Volby do Evropského parlamentu se v České republice budou konat potřetí od našeho vstupu do EU před deseti lety. Jaká hlavní témata budou podle vás zajímat české voliče? Čím je může oslovit dnes vládnoucí strana ČSSD?
Podle mého názoru zajímá lidi, i v souvislosti se zmíněnou Ukrajinskou krizí, mír a stabilita. Nejvíce se jich samozřejmě dotýká, jak se budou mít, zda budou mít práci a co by v tomto ohledu mohla EU učinit.
Pokud jde o mír a stabilitu, tak právě evropská integrace je zárukou toho, abychom znovu neprožili traumata, která museli ve 20. století prožít naši rodiče a prarodiče – nacistickou okupaci v roce 1938 a sovětskou invazi v roce 1968. To, že evropské národy dnes spolupracují a integrují se v rámci EU, je hlavní zárukou míru a stability.
Co se týká životní úrovně, tak i přes všechny současné problémy mají čeští výrobci možnost produkovat a vyvážet do ekonomického prostoru, kde žije 500 milionů spotřebitelů. Nejlepším příkladem je automobilový průmysl. V tomto roce se u nás vyrobí milion a čtvrt osobních automobilů. Kam bychom tyto automobily, z nichž více než 95% jde na export, vyváželi, kdyby neexistoval společný trh?
Ne všechno je na tomto evropském trhu v pořádku. Zde mohu dát jako příklad bezpečnost a kvalitu potravin. Není žádným tajemstvím, že sýry, salámy nebo jogurty, v mnohých případech od stejného výrobce, chutnají lépe a jsou často i levnější, když si je koupíme v Německu. Jsem přesvědčen, že toto jsou témata, která zajímají a budou zajímat české voliče sociální demokracie. Její zástupci se těmto tématům věnují dlouhodobě a jistě část voličského spektra ČSSD osloví.
A s jakým konkrétním cílem půjdete do voleb Vy?
Za celé desetileté období mého působení v Evropském parlamentu se věnuji převážně otázkám zahraniční a bezpečnostní politiky. Postupně jsem se vypracoval na prvního místopředsedu Zahraničního výboru, místopředsedu celého Evropského parlamentu i místopředsedu Skupiny evropských sociálních demokratů. Za tuto dobu jsem získal ničím nenahraditelné kontakty i vliv na utváření společné evropské zahraniční politiky, na její východní dimenzi i transatlantické vztahy.
Jak ukazuje současná krize kolem Krymu, mír, svobodu a suverenitu si musíme neustále střežit. Tady vidím, jak se česky říká, svoji parketu a myslím si, že jsem zde pro svoji zemi při práci v Evropském parlamentu nejužitečnější. Již nikdy bych totiž nechtěl zažít to, co jsem zažil jako kluk v roce 1968 - cizí invazi a nesvobodu. Věřím, že i když jsem na kandidátce ČSSD až na 9. místě, tak že mě voliči svým preferenčním hlasem v tomto úsilí podpoří.
