Na Ukrajině jsem strávil celkem tři dny - dva v Kyjevě a jeden na východě země v Charkově. V Kyjevě je situace klidná. Na Majdanu jsou sice ještě stany se zbytky barikád, ale všude vládne klid. Setkal jsem se s prezidentem Turčinovem, s předsedou vlády Jaceňukem, s hlavními kandidáty na úřad prezidenta – s Petrem Porošenkem a se Sergejem Tihipkem – a se zástupci občanské společnosti.
I přes uklidnění situace v Kyjevě má před sebou Ukrajina obrovské problémy. Nejvážnějším z nich je stabilita země a zachování územní celistvosti. Není žádným tajemstvím, že na východě - a to hlavně v Doněcké a v Luganské oblasti - nemá centrální vláda situaci pod kontrolou. V Charkově jsem měl možnost mluvit s gubernátorem a s hlavními zástupci regionu. Bohužel ne s charkovským starostou, který byl dva dny před naší návštěvou těžce postřelen.
Vedle těchto základních bezpečnostních problémů, je Ukrajina vystavena vážné situaci ohledně dodávek plynu a těžkým finančním problémům. Jak jsem už řekl, hlavním úkolem a zároveň zásadním problémem je obnovení stability a zajištění územní celistvosti země. Otázkou je, zda budou ukrajinsky mluvící zástupci ze středu a ze západu Ukrajiny schopni najít řešení s převážně rusky mluvícími obyvateli z východu a z jihu země. K tomu je zapotřebí dialog. Musí si sednout za kulatý stůl a společně hledat řešení. Bohužel k tomuto nezbytnému kroku zatím nedochází. Naopak každý den přicházejí z východu a nyní již i z jihu Ukrajiny zprávy o zhoršující se situaci. K pokojnému diplomatickému řešení je samozřejmě zapotřebí i dialog mezi Ukrajinou a Ruskem. K tomu ale také nedochází. Namísto toho jsme byli informováni z mnoha stran, že nejen ruští politici, ale také zástupci ruských podniků přestávají se svými partnery na Ukrajině komunikovat. To vše s cílem zpochybnit, ne-li přímo znemožnit, prezidentské volby, které jsou plánovány na 25. května, a dále Ukrajinu destabilizovat. Situace tedy není vůbec dobrá a stále se zhoršuje.
Evropští sociální demokraté, jejichž jste místopředsedou, uspořádali v dubnu v Praze konferenci „Nový začátek pro Evropu“. Co bylo smyslem této akce a jaký měla ohlas?
Tuto akci jsme nepořádali jen v České republice. Konala se ve 23 členských státech celé Evropské unie. Jejím smyslem bylo diskutovat převážně s mladými lidmi o situaci, ve které se jednotlivé členské země i EU jako celek nacházejí. Hlavním cílem je společné hledání řešení například finanční krize a vysoké nezaměstnanosti, která v mnohých zemích panuje. Pražská konference znamenala vyvrcholení celého tohoto turné. Jsem rád, že se mi podařilo prosadit tuto závěrečnou konferenci právě v Praze a myslím, že se jednalo o důstojný závěr. I podle ohlasu, nejen ze strany sociálnědemokratické a levicově orientované veřejnosti, měla tato konference úspěch.
Právě si připomínáme deset let od vstupu České republiky do Evropské unie. Co uplynulé desetiletí přineslo naší zemi a našim občanům?
Naše země, Češi, Moravané a Slezané, mají díky svému členství v Evropské unii zajištěny základní hodnoty, které každý člověk potřebuje k životu. To znamená – mír, stabilitu a svobodu. Ono to zní mnohdy jako fráze, protože jsme si na tyto hodnoty dlouhá léta zvykli. Jste-li však na zmíněné Ukrajině, vidíte, že nejen na Blízkém východě nebo v Africe, ale i v Evropě toto stále není samozřejmostí. Vím, co by například Ukrajinci dali dnes za to, kdyby mohli být členy EU.
Členství v EU nám také dalo šanci modernizovat naši společnost, veřejnou správu země a hospodářství. Mnohé firmy a podniky této šance využily a úspěšně vyvážejí do zemí Evropské unie o 500 miliónech spotřebitelích.
Jsou však také podniky a, bohužel i Česká republika jako celek, které tuto příležitost ne plně využily. Uděláme-li srovnání třeba se Slovenskem, tak Slovensko za posledních deset let udělalo nesmírný pokrok. Mám-li to vyjádřit pomocí statistik: Slovensko bylo před 10 lety na 57% průměrné životní úrovně EU a dnes je na 75%. Česká republika byla při svém vstupu na právě zmíněných 75% a dnes je někde na úrovni 78%.
Důvody jsou jasné. Jsme jediná země, která nemá naplněný zákon o státní službě. Proto máme neustále změny a, nazval bych to i chaosem, při správě našich věcí veřejných - mimo jiné i v čerpání evropských peněz. K tomu se pojí již některé příslovečné problémy, které nám brzdí plně využívat naše členství. Na prvním místě je korupce. Za to však nemůže Evropská unie. Zde si musíme udělat pořádek ve vlastních řadách. Jsem přesvědčen, že poté bude přínos našeho členství pro modernizaci, ekonomický a sociální rozvoj mnohem silnější než doposud.
Zanedlouho si voliči ve 28 členských státech zvolí své zástupce do Evropského parlamentu. Jen pro připomenutí - přímé volby do EP se konají již od roku 1979. Čím jsou ty letošní výjimečné?
Tyto volby jsou výjimečné minimálně z jednoho důvodu. Poprvé od roku 1979, od zavedení přímých voleb, budou moci voliči v celé evropské 28 rozhodnout o tom, kdo bude příštím předsedou Evropské komise. Jestliže budou mít v Evropském parlamentu většinu sociální demokraté, bude předsedou Evropské komise, podle dohody mezi hlavními politickými uskupeními v EP, Martin Schulz. Naopak, vyhrají-li lidovci, předsedou Komise bude Jean-Claude Juncker.
Osobně bych si přál, aby bylo něco podobného zavedeno i v České republice. Vítěz těchto voleb by v naší zemi určil, kdo bude zastupovat ČR během příštího pětiletého období v Evropské komisi. Podle mého názoru by se zvýšila atraktivita těchto voleb u nás. Zmínění Slováci už toto uskutečňují. Slovenskou sociální demokracii vede do voleb současný evropský komisař a místopředseda Evropské komise Maroš Ševčovič. A pokud sociální demokraté v těchto volbách zvítězí, bude Maroš Ševčovič nadále pokračovat jako slovenský zástupce v Evropské komisi. V České republice se toto zatím nestalo.
Chtěl bych apelovat na české voliče, aby k evropským volbám šli a pokud možno v hojném počtu. Přestože je pro mnoho lidí Evropský parlament příliš vzdálený, tak se dnes v tomto parlamentu rozhoduje o naprosté většině zákonů a nařízení, které mají bezprostřední dopad na naši zemi. Z tohoto důvodu je také důležité, aby Českou republiku zastupovali v EP lidé s patřičným vzděláním, jazykovými a profesními znalostmi, lidé, kteří se již v minulých obdobích osvědčili a nedělali naší zemi v Evropě ostudu. Věřím, že český volič je stejně na výši jako volič německý či slovenský a předtím než půjde volit, si pečlivě prostuduje programy jednotlivých politických stran i životopisy kandidátů na jednotlivých kandidátkách. Za to bych chtěl českým voličům předem poděkovat. Pokud usoudí dát preferenční hlas mně, tak bych jim chtěl poděkovat dvojnásob.
