Dne 4. července jsme si připomněli svátek sv. Prokopa Sázavského. Tento den sice nemá žádný vztah k Prokopovu životu, ale je to den uznání jeho svatosti v r. 1204. Prokop se narodil kolem roku 985 v Chotouni v blízkosti města Kouřimi rodičům Vítovi a Boženě a kteří byli zemanského stavu.
Prokop se rozhodl stát se knězem slovanského byzantsko-východního obřadu. Byl vzdělán na Vyšehradě ve škole při chrámu sv. Klimenta. Jako kněz východního obřadu (pravoslaví) byl ženatý, a měl syna Jirmana. Když ovdověl, stal se mnichem. Uchýlil se nedalekých sázavských lesů, kde přebýval jako poustevník. Vybudoval kapli zasvěcenou Panně Marii. Žil podle vzoru svatého Jana Křtitele velmi přísně. Svůj duchovní boj, bojoval modlitbou, bděním a posty. Podle pověstí bojoval také s démony, kteří jeho jeskyni před tím obývali. Kdo byli ti démoni, přesně nevíme, ale, také tím mohli být mínění lidé, kteří se tehdy v hlubokých sázavských lesích ukrývali. Prokop se živil tak, že obdělával kousek půdy, která mu poskytovala chléb a jiné pokrmy, jedl také lesní plodiny. Tento způsob života si zvolil, aby činil pokání za to, že se česká knížata z politických důvodů, odcizovala cyrilometodějskému dědictví a přikláněla se k latinské církvi, která byla našemu národu cizí a byla reprezentována cizími kněžími.
Pověst o Prokopově životě a svatosti se šířila po celém kraji. Začali ho navštěvovat lidé, přinášeli mu dary a prosili o jeho modlitby. Celé zástupy lidí přicházely. Ujímal se chudých. Již za svého života konal podle pověstí zázraky a z posedlých lidí vyháněl démony, slepé ženě vrátil zrak.
V sázavské pustině nalezl Prokopa kníže Oldřich, který tudy projížděl na lovu. Po té co se seznámil s Prokopem, zvolil si ho za zpovědníka a schválil jeho plány založit klášter, v němž by se sloužila slovanská liturgie, a vychovávalo se též slovanské kněžstvo a mnišstvo Kníže nadal monastýr pozemky, část řeky Sázavy s loukami a lesy. Klášter byl založen podle spojených pravidel východního mnišství s benediktinským. Vybudován byl chrám ke cti Panny Marie a sv. Jana Křtitele. Z tohoto kláštera se zanedlouho stalo významné poutní místo.
Podle pověsti měl Prokop i dar prorocký a předvídal věci budoucí. Dva dny předem oznámil, kdy zemře. Před svou smrtí prorokoval mnichům, že budou vyhnáni z monastýru, šest let budou v cizí zemi a do jejich domova, nasadí vladař cizí lidi. Ujistil je však, že po šesti letech zase se budou moci vrátit z vyhnanství. Toto se dle předpovědi skutečně stalo. Sv. Prokop zemřel dne 25. března 1053.
Nejčastější zobrazení Prokopovo je jak oře s ďáblem. Dokonce s ďáblem měl vyorat brázdu vedoucí od Sázavského kláštera až do své rodné Chotouně. Dle archeologických nálezů je tato brázda pozůstatkem starobylé cesty z jihu na sever Evropy. Nicméně poselství, které nám pověst o Prokopově ovládnutí ďábla zanechává je to, že i negativní síly, pohnutky a pudy, které jsou v nás, tedy ďáblové, mohou sloužit k dobrému a být přínosné, pokud ne nenecháme nad námi vládnout, ale spoutáme je a ovládneme, tak jako sv. Prokop, který je jedním opravdových českých vzorů křesťanského života.
