Zejména se výrobci (převážně zahraniční) budou snažit tlačit
náklady na výrobu svých produktů co nejníže, a tak bude čím dál častěji
docházet k používání nezdravých až nebezpečných látek. Důvod je jednoduchý
– cena. Zvláště v dnešní době, kdy většina domácností obrací každou korunu,
je toto velice pravděpodobné. Ano, existuje sice riziko, že se celá věc, jak se
lidově říká, provalí, nicméně vzpomeňme, kdo byl vlastně potrestán za již
jednou zmiňovanou technickou sůl v potravinách.
Mám také v paměti velkou slávu při vstupu do Schengenského prostoru na začátku roku 2008. Na hranicích se tedy nestaví, můžeme jezdit křížem krážem celým Schengenským prostorem. Spolu s námi však může jezdit obrovské množství nekontrolovaného zboží. Ne úplně svobodně, ale rozhodně svobodněji, než když se „zastavovalo“ na hraničních přechodech. Toto můžeme vidět právě i v souvislosti s kauzou metylalkoholu. Není totiž vyloučeno, že byl dovezen organizovanou skupinou ze zahraničí.
Poměrně dobře směřovanou poznámku utrousil též předseda
Sdružení výrobců lihovin Pavel Kučera. Dle mého soudu měl pravdu v tom, že
alkohol s vysokým obsahem metanolu pochází z černého trhu. Dokonce
odhadl procento, kterého černý trh s alkoholem dosahuje – 20%. Neukazuje
toto číslo na to, že je zde něco špatně. Náměstek nejlepšího ministra financí
všech dob (Miroslava Kalouska) Ladislav Minčič toto samozřejmě kategoricky
popřel. Asi se mu číslo nezdá až tak vysoké. A možná stojí za připomenutí i to,
že každý den prohibice navíc černému trhu jen nahrává.
Z širšího hlediska má na celou situaci vliv i nesoběstačnost našeho státu. S přírůstkem dovážených výrobků se riziko nekvalitních či závadných potravin výrazně zvyšuje. Kontroly v různých zemích EU nejsou stejné, ačkoli by měly být. V tomto se musím zastat českých výrobců, kteří už na počátku devadesátých let měli velmi přísné normy a dodnes je mají přísnější než většina zemí Evropy. Ano, i dovážené potraviny mohou být kvalitní, ale pokud lidé na ně nebudou mít, budou sem dovozci prodávat levné náhražky (už i ty však budou po prosazení vládních „reforem“ pro mnohé nedostupné).
Je evidentní, že stát svou úlohu nezvládnul a my můžeme jen spekulovat z jakých důvodů. Jedním z nich může být možná i ten, že stát už v České republice není svým pánem. Vládnou nadnárodní korporace a finanční kapitál. Dokud stát nebude mít výhradní slovo a bude sloužit těmto skupinám, jejichž jediným cílem je zisk, nebudeme bohužel před podobnými hrozbami (které si dokonce žádají oběti na životech) nikdy dostatečně chráněni!