Za mnohem menší obnos peněz si tak může člověk dopřát opravdu hodně, protože se pořizovací investice rozloží mezi uživatele. Rozhodně to není pro každého nebo pro každou oblast, myslím ale, že v budoucnu občas každý z nás něco takového v nějakém odvětví použije.
Do ČR se postupně dostává i princip sdílených aut (carsharing), kdy jeden podnik nebo společenství vlastníků sdílí s ostatními vozový park a podle mobilní aplikace či čtečky uvnitř auta se platí pouze za najeté kilometry a hodiny. Ve výsledku se tak uvádí, že pro člověka, který ročně najede do 15 tisíc kilometrů, se vyplatí právě systém sdílených vozů. Celý koncept navíc částečně řeší problém s parkováním, který třeba v Praze začíná být neudržitelný.
Takové trendy je třeba vnímat, protože prostě jsou a budou realitou dříve či později, ale musí být pro to nachystaná i legislativní půda. Stejně jako u všeho časem vzniknou spory či problematické otázky, na které je třeba mít připravené odpovědi.
Technologie totiž násobně rychleji předbíhají společenský, politický a legislativní vývoj a my na to musíme umět reagovat.