Taktéž moc děkuji za slovo. Já tady navážu na ty faktické poznámky, poněvadž tady uvedu i na několika argumentech, že samozřejmě, že ano, Ministerstvo kultury to zaštítilo celé, ale samozřejmě, že vznik toho zákona byl někde úplně jinde a prostě a jednoduše Ministerstvo kultury nemělo jinou šanci než to zaštítit, poněvadž ta pětikoalice, tak jak ji známe, tak byla samozřejmě tlačena některými poslanci právě do toho, aby tuto malou novelu, která nemá vůbec žádné opodstatnění, jenom nějakým způsobem ovládnout média veřejné služby přes rady a přes management, aby to nějakým způsobem zaštítila. Ale oficiálně samozřejmě má pan ministr pravdu, že oficiálně to napsáno bylo na Ministerstvu kultury, tu hlavičku to má.

Voda zdraží o třetinu, domácnosti si musí připravit tisíce navíc. To je jeden z titulků dnešních médií na serverech. A my tady řešíme bezprecedentní zdražování všemožných energií. V tuto chvíli se na nás valí zdražování vody až o jednu třetinu pro domácnosti, ale mimořádnou schůzi Sněmovny tady máme kvůli novele zákona o České televizi a Českém rozhlase. Je to úplný nesmysl. Vůbec tomu nerozumím, proč na to vládní koalice takto spěchá. Nerozumím tomu, proč je to takhle tlačeno některými poslanci a senátory a potažmo poté samozřejmě i vládou přes Ministerstvo kultury, jak jsme si vysvětlili. A nerozumím tomu, že tady v této bezprecedentní době řešíme navýšení počtu radních z 15 na 18, přičemž necháváme devítičlennou radu Českého rozhlasu. Někde máme sudý počet radních. Na druhé straně máme lichý počet radních v českém rozhlase. Je to úplný nelogismus.

Novela zákona o České televizi a Českém rozhlase, kterou nám tady předkládá vláda, je jednoduše špatná, nedomyšlená, pro koncesionáře drahá a možná i protiústavní. Vychází z chybné představy, že když změníme způsob volby členů rad a že když do volby zapojíme Senát, získáme lepší radu, čímž bude, jak čtu v odůvodnění, zajištěna žádoucí reprezentativnost kandidátů. Nenechme se unést falešným zdůvodněním, které má současné vládní koalici zajistit větší kontrolu nad veřejnoprávním rozhlasem, a jak rozeberu dál, zejména nad televizí. A je potřeba jít do historie, protože celý kontext toho, jakým způsobem ten zákon byl připravován, sahá samozřejmě i do předchozího volebního období, ale hlavně historicky by chtěl ukázat na to, že záměry vládní koalice a jeho poslanců jednoduše bohulibé nejsou.

Rychle zpracovaná, horkou jehlou šitá novela je výhodná pro vládní strany. Bohužel novela nepřináší užitek občanům, v tomto okamžiku koncesionářům, kteří si média veřejné služby platí. A nepřináší řešení palčivých problémů. Položil si někdo z autorů a předkladatelů novely, tedy z vládní koalice, otázku, zda posluchači a diváci chtějí změnit výběr a volbu členů rad nebo třeba lepší dohled nad fungováním a hospodařením médií veřejné služby, nebo zda jim vyhovuje skladba programů?

Když se podíváme na historii vzniku této novely, pochopíme, proč tady máme právě tento slepenec paragrafů, který situaci neřeší, ale konzervuje, blokuje, zmražuje. Místo velké novely tady máme jakousi malou nedomyšlenou novelu, která přináší další tři placená místa pro kandidáty vládní koalice, neboť když se ohlédneme zpět, tak pět členů Rady České televize bylo zvoleno jen hlasy vládní koalice. Volba aklamací místo tajné volby byla tady před několika měsíci. My jako opoziční poslanci jsme nesouhlasili s tím, aby těchto pět členů volby bylo voleno aklamací , a ne tajnou volbou, a odešli jsme demonstrativně pryč, poněvadž jediným cílem samozřejmě bylo pohlídat si, kdo jak hlasoval, kdo jakým způsobem zvedl ruku, pro kterého kandidáta. A de facto vládní koalice tady tímto po několika neúspěšných tajných volbách ukázala, že jednoduše ty demokratické hodnoty je ochotna pošlapávat od začátku až do konce, protože jediným cílem, který má, je ovládnout po vzoru Polska a Maďarska, kde to taktéž šlo přes Poslaneckou sněmovnu, přes Sejm, média veřejné služby. Tak velkou shodu člověk nevidí ani při hlasování porotců, ať jde o tanec, anebo o krasobruslení. Ale nechť si každý udělá obrázek sám, do jaké míry jsou poslanci svobodní a jak svobodná mohou být média veřejné služby, když jsou do jejich rad, které jsou kontrolním orgánem veřejnosti, nikoliv reprezentativní sestavou politiků, voleni členové na základě rozhodnutí politického grémia pětikoalice.

Současný generální ředitel České televize ve svém sebehodnocení na Radě České televize si za komunikaci s radou dal známku tři minus na škále od jedné do pěti, jak je tomu ve škole. Vztah generálního ředitele a rady není v zákoně vhodně nastaven, což vyplývá, jak z vyjádření radních, tak samotného generálního ředitele. Proto bych čekal širší novelu, nikoliv zákon, který v Radě České televize zřizuje tři nová, dobře placená místa. To bych od údajně rozpočtově odpovědné koalice skutečně nečekal. Ovšem tady krásně vidíme, že pokud se má koalice na něčem dohodnout, každý z toho musí něco mít a někdo to musí zaplatit. V tomto případě to zaplatí Česká televize.

Pojďme se však podívat na historii vzniku této novely. Na podzim loňského roku, někdy v říjnu senátor David Smoljak představil poměrně radikální, řekněme, revoluční novelu zákonů o České televizi a Českém rozhlase. Jako senátor navrhoval - jak jinak - zapojení Senátu do procesu volby radních. Dále chtěl omezit práva spolků a organizací navrhovat kandidáty do rad, a to několika způsoby. Spolky by musely působit nejméně ve dvou krajích, musely by existovat nejméně deset let a členové rad by museli splňovat odborné předpoklady a praxi. Když jsem to četl, tak jsem se zhrozil a říkal jsem si, odkud ten člověk přišel, že se rozhodl popřít více než třicet let starý zákon, podle kterého už dvacet let volíme členy rad rozhlasu a televize.

Už popis platného právního stavu v důvodové zprávě ukazoval na nesprávnou představu o radách. Nejprve musíme pochopit, k čemu tedy rady máme. Když si vezmu tu televizní radu, je třeba si přečíst celý zákon o České televizi. Podle § 1 se zřizuje Česká televize, podle § 2 Česká televize poskytuje veřejnou službu, což podrobně rozvádí v § 3, zejména v odst. 1. Až teprve § 4 a další řeší kontrolu nad činností České televize, která se vykonává přes radu.

Než začneme řešit podmínky fungování rady, měli bychom si upřesnit, a to v kontextu 21. století a po třiceti letech od účinnosti tohoto zákona rozsah veřejné služby a popsat si mediální mapu. Krátká rekapitulace. Uvedený zákon vznikl v době technického omezení, kdy se signál šířil převážně bezdrátově prostřednictvím pozemních vysílačů a vycházel z konceptu duálního systému, v němž na jedné straně stojí veřejnoprávní média a na druhé straně média soukromá. V té době existovaly dva veřejnoprávní kanály České televize - jednička a dvojka - a soukromé kanály Prima a Nova, neboť celoplošně bylo možno šířit pouze čtyři kanály. V současnosti je situace zcela jiná. Šíření televizního vysílání je dnes možné nejen přes pozemní vysílače, ale také satelity, kabelovou televizi, IP technologie, přes internet.

Současně už nemůžeme televizní audiovizuální vysílání zasadit do přežitého konceptu duálního vysílání, kdy máme média veřejné služby, což jsou provozovatelé ze zákona, a média soukromá, která vysílají na základě licence udělené Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Troufnu si říci, že v současnosti zde můžeme vidět kvartérní systém, což jsou média veřejné služby, tedy provozovatelé ze zákona, soukromá média ty provozují média na základě licence, různé internetové platformy z redakcí, které fungují buď jako zpravodajské, informační, publicistické nebo reportážní zdroje. A prezentace jednotlivců či skupin, které ovšem svým publikem a počtem sledujících mohou mít větší dosah, než je dosah všech ostatních distributorů obsahu, řekněme, z toho minulého století. Může jít o streamy politiků, ekonomů, youtuberů, návrhářů prostě každého, kdo chce nějakým způsobem šířit své názory, ale i zprávy bez zprostředkovatelů, nejčastěji novinářů, redaktorů, moderátorů, reportérů.

To říkám, abychom si uvědomili, jak se změnil televizní trh, možná bychom měli říct audiovizuální, a jak nutná je velká novela zákona, která tady toto bude reflektovat. I proto jsem uspořádal pod záštitou volebního výboru první seminář, který se měl týkat právě toho, abychom si definovali poplatníka ve 21. století, poněvadž poplatník ve 21. století je úplně jiný a má úplně jinou definici než před 30 lety, protože si můžeme prostě na různých platformách pustit veřejnoprávní média, ať už na tabletu, telefonu, na počítači, v autě, máme digitální šíření obsahu.

Ale zpět, zkráceně řečeno, k tomu Smoljakovu návrhu, který chtěl zavést odbornost členů rad, a to s tím odůvodněním, cituji, Stávající právní úprava neklade požadavky na odbornost kandidátů na členy rad. Neuvěřitelné. S touto tezí jsem úplně od prvopočátku nesouhlasil, neboť provoz veřejnoprávního média pokrývá celou řadu činností, které více či méně rozumí minimálně každý divák, zejména pokud jde o výstup, tedy o nějaký program. Každý divák, držitel přijímače a poplatník je schopen vyjádřit ať už spokojenost nebo nespokojenost s rozsahem a skladbou programu, a to i ve vztahu k plnění úkolů veřejné služby definované zákonem.

Obdobu můžeme najít i u funkce třeba přísedícího u soudu, který je právním laikem, účastní se rozhodování soudu, ale nevyžaduje se u něj žádná odbornost. Samozřejmě oproti soudcům, kde zákon stanoví magisterské vzdělání třeba na české vysoké škole v oboru právo. Obdobou jsou i další volené funkce od zastupitele obce přes zastupitele kraje, poslance, senátory, prezidenta. Rada není výkonným orgánem, není žádnou správní radou, není sborem poradců, ale prostředkem dohledu veřejnosti nad činností České televize a Českého rozhlasu. Pokud jde o právní a ekonomické otázky, tak si členové Rady vybírají a volí tak zvanou dozorčí komisi odbornou, která by jim měla pomoci v oblastech, v nichž prostě nejsou odborníky. Vedle toho je hospodaření podrobeno povinnému auditu.

Bylo by iluzorní, že vytvořením nějakých požadavků na odbornou způsobilost se podaří sestavit Radu, v níž budou ekonomové, vizionáři, technici, programoví odborníci, personalisté, umělci, baviči, tvůrci programu, grafici, správci majetku, pedagogové, vědci, sportovci a všechny tyto profese, ale ta média nebo ten obsah svět médií prostě tvoří. Navíc v českém právním systému nejsou nikde definovány odborné předpoklady pro výkon kontrolní, mít na paměti dohledové činnosti. Pokud se podíváme na Ústavu České republiky, tak pouze u ústavních soudců je vyžadováno právnické vzdělání. Když půjdeme do jednotlivých zákonných norem, tak například zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu stanoví, že prezidentem, viceprezidentem nebo členem úřadu může být osoba s magisterským vzděláním bez další specifikace. Ovšem, pokud se podíváme na zákon o provozování rozhlasového a televizní vysílání, tak na členství v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, která je správním orgánem se svou vlastní právní subjektivitou, žádné předpoklady na odbornost kladeny nejsou. Nároky na odbornost lze chápat jako omezení, zdůrazňuji znovu omezení práv veřejnosti při kontrole veřejnoprávních médií.

Současně je třeba si uvědomit, že členství v radě nepředstavuje výkon pracovního poměru, proto nesnese srovnání s výkonem výdělečné činnosti, například u lékaře, auditora, právníka a podobně. V současnosti neexistuje ani zákonný požadavek na odbornost kandidátů třeba na funkci generálního ředitele, který spravuje miliardový majetek, který jmenuje své podřízené, kteří rozhodují o kontraktech od stovky tisíc až po stovky milionů korun a řídí chod média veřejné služby, kdy skládají program i zpravodajské pořady, které mají zásadní vliv na poskytování informací. A ani Smoljakova novela to neřešila. Už podle toho bylo zřejmé, kdo je cílem novely a co je potřeba předělat. A říkám to v tom historickém kontextu, protože je důležité vnímat, vnímat, řekl bych ty nízké motivy těch autorů, které nejsou bohulibé, ale pouze mocenské. Zcela vůbec jsem nepochopil omezení nominace kandidátů na členy rad. Omezení práv spolků a právnických osob účastnit se veřejného života. Nečekal jsem, že 30 let po schválení zákonů o veřejnoprávních médiích přijde senátor zvolený ve svobodných a demokratických volbách s omezováním svobody a základních politických práv. Ale teď, co máme od března státem placeného vládního zmocněnce pro správní informace, tedy vládního zmocněnce pro oblast médií a dezinformace, neúspěšného kandidáta do rady České televize, několikrát se tam hlásil, Michala Klímu, to začíná samozřejmě dávat smysl. Nevím, zda má zmocněnec metodou cukru a biče působit na média, dezinformace tvořit či vyvracet, ale tady se nám politika vládních stran zvýšeného dohledu nad médii a informacemi smutně potkala.

Požadavek na nejméně desetiletou existenci navrhujícího subjektu byl a stále je extrémní a nepřiměřený. Každý občan si může během měsíce s podporou tisíce občanů založit třeba politickou stranu či hnutí a obratem s ní kandidovat ve volbách. Spolek je možné založit i bez tak velkého počtu podpisů, ale je třeba si uvědomit, že politické i nepolitické spolky požívají ochrany zaručené Listinou základních práv a svobod. V tomto směru jsou podstatné články 20 a 21, což je zařazení v oddílu druhém nazvaném Politická práva. Článek 20 uvádí, cituji: Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích. Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich.

Potom následují ještě další dva odstavce. Cituji, první odstavec hovoří obecně o sdružování, druhý jasně a nezpochybnitelně říká, že mohou vznikat i politické strany a politická hnutí, což je základ politické soutěže. Článek 21 má celkem čtyři odstavce a uvádí, cituji: Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. A za druhé, volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období stanovená zákonem. Třetí odstavec mluví o tom, že volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon. Za čtvrté, občané mají za rovných podmínek přístup, přístup za rovných podmínek k voleným a jiným veřejným funkcím. To je pro volbu členů Rad zásadní. Zatímco první odstavec představuje obecnou deklaraci práva a druhý a třetí odstavec odkazují na zákon, tak čtvrtý odstavec bez dalšího bez odkazu říká Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.

Z pohledu ústavního pořádku tady máme - zjednodušeně řečeno - jeden druh spolků, ovšem návrh novely nám bez jakéhokoliv zmocnění zavádí spolky dvojího druhu. Už to můžeme považovat za chybnou právní konstrukci, navíc dochází k omezení rovných podmínek přístupu k veřejným funkcím, což je také člen rady. Listina v současné podobě neumožňuje zákonem omezit přístup k veřejným funkcím.

Kromě toho desetiletý test spolku je příliš tvrdý, je z pohledu aktuálního společenského dění, které spolky mohou reprezentovat. Asi známe iniciativu Rekonstrukce státu, ovšem to není spolek, právnickou osobou je Frank Bold Society, to je zapsaných spolek, který podle veřejného rejstříku vznikl v roce 2014. Nebo všichni známe Milion chvilek známý spíš jako Milion chvilek pro demokracii, který vznikl v roce 2018, před pěti lety. A ani jeden z těchto spolků by neměl právo navrhovat kandidáty do rad. A to už nemluvím o spolcích, které podporují třeba doučování žáků, když ty spolky vznikly během covidu, když nemohli chodit do školy, nebo které podporují pozůstalé po obětech nemoci covid, založené v posledních dvou letech.

Všechny tady tyto spolky prostě nemůžou nikoho nominovat. Požadavek na nadregionální působnost navrhujících subjektů mohla vypadat pro celostátní působnost jako poměrně dobrý záměr, ale je třeba mít na zřeteli, že veřejnoprávní média mají zákonem dané povinnosti v regionech a že se prokazatelně rozdíly mezi kraji zvyšují, a to měřeno podle ekonomických a společenských, politických, sociálních indikátorů. Pokud si podrobně vyslechneme veřejná slyšení kandidátů na členy rad za dva roky, tak je to jeden z často se opakujících motivů, což bychom k prostorovému rozmístění kandidátů neměli přehlížet. Naopak asi bychom na to měli třeba klást důraz. Je to cenný zdroj informací o vnímání veřejnoprávních médií právě u lidí, kteří žijí v regionech. Je třeba si také uvědomit, že média veřejné služby mají možnost regionální rozdíly stírat, což se zatím moc nedaří, i když to se vracíme k úpravě a definici veřejné služby, což nás čeká - doufám - v některém z budoucích seminářů volebního výboru.

No a samozřejmě zde byl požadavek zapojit do volby členů rady také Senát. I nad tím jsem kroutil hlavou. Jednalo by se o jediný případ, kdy členy nějakého orgánu volí dvě komory, neboť všechny ostatní kontrolní orgány volí pouze Poslanecká sněmovna, anebo pouze Senát, například ústavní soudce na návrh prezidenta republiky nebo předsedu a místopředsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů vybírá Senát a (navrhuje?) zase ke jmenování prezidentovi. Pokud bychom šli do nedávné historie, tak poslanci a senátoři společně volili prezidenta, než se této kompetence vzdali ve prospěch všech voličů, ale nikdy poslanci a senátoři současně nevolili po částech kolektivní orgán.

Smoljakův návrh se vyznačoval i tresty pro navrhovatele, pokud by navrhli nevhodnou či nezpůsobilou osobu, soudní přezkumy, a dokonce i možnost, aby skupina poslanců nebo senátorů mohla dát soudu podnět k přezkumu rozhodnutí nezávislých rad. Já nechci domýšlet, jak by soud postupoval v závislosti na tom, že by člen rady byl pro usnesení, anebo byl proti usnesení. Já to v této debatě zmiňuji záměrně, aby bylo zřejmé, co ještě nedávno leželo na stole a jak si někteří představují kontrolu poslanců a senátorů nad členy rad veřejnoprávních médií.

Naše hnutí ANO je ve Sněmovně tři volební období a nikdy nic podobného takto skandálního nenavrhovalo. Nebo mě teď napadá letošní tragikomická situace s bonusem pro generálního ředitele. Radní by měli podle kritérií schválit sníženou odměnu, ale protože pro schválení takového usnesení se nenajde dost hlasů, tak generální ředitel získá celý bonus. Už to, že nějaká smlouva na bonus počítá s pasivitou, nečinností nebo nedostatkem hlasů pro, je zkrátka nemravné. A teď si představte, že by do toho návrhu skupiny poslanců nebo senátorů vstoupil soud. To by bylo zajímavé, ale díky aktivitě poslanců Jana Laciny, zpravodaje tady tohoto tisku z hnutí STAN, který se angažuje ve vyplacení plné odměny za rok 2020 pro Petra Dvořáka, se možná nějakého soudního jednání ještě dočkáme.

Samozřejmě, že jsme byli svědky, a to v Ostravě v rámci volebního výboru, kdy nebyla schválena zpráva o činnosti České televize za uplynulý rok, a to ne proto, že by se nesouhlasilo s činností České televize, kterou ona provádí z hlediska své tvorby, z hlediska toho, jakým způsobem financuje různé seriály a de facto celý svůj program, ale nebyla schválena vládní koalicí absolutně skandálně jenom proto, že nebyl v plné výši vyplacen bonus generálnímu řediteli, poněvadž tato vládní koalice to měla za protizákonné.

Takže tady Rada České televize udělá podle vládní koalice něco, co je v rozporu se zákonem, což může rozhodnout jenom soud, a proto si vezme jako rukojmí všechny zaměstnance České televize pro to a souhlasí s tím, samozřejmě s tou zprávou, a tu zprávu o činnosti prostě neodsouhlasí, na to negativní stanovisko. To je prostě absolutně neuvěřitelné a je to jenom důkazem toho, jaké mocenské ambice tato vládní pětikoalice má, a to neříkám u všech poslanců, protože všichni poslanci samozřejmě vůbec neví, co se děje. Ale je tady pár aktivistických poslanců, kteří si prostě tu pětikoalici v rámci zákonů o České televizi a Českém rozhlase vodí, a to bohužel musím říct, i včetně pana ministra kultury Baxy.

Nicméně půjdu dál. V prosinci vznikla vláda Petra Fialy a zatímco již tehdy rostly ceny energií díky externím vlivům a vláda ANO a ČSSD odpustila v listopadu a v prosinci domácnostem DPH z energií a tak dále, vláda pětikoalice hned po Novém roce, když ceny energií dál pokračovaly ve strmém růstu, upřela svou pozornost na zákony, které řeší volbu členů rad do České televize a Českého rozhlasu. Byla to dokonce taková priorita, že na základě žádosti ministra kultury povolil ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády, a to dopisem ze dne 1. února 2022, výjimku v připomínkovém řízení legislativních pravidel vlády, a to ve zkrácení lhůty pro sdělení připomínek na pět pracovních dnů.

Návrh novely byl rozeslán do meziresortního připomínkového řízení dne 28. února s termínem pro uplatnění připomínek do 7. března. To je další z důkazů toho, že vládní koalice prostě a jednoduše na to spěchá, dělá mimořádné schůze Sněmovny, vůbec nevnímá potřeby tam venku za těmito zdmi občanů České republiky a jejím jediným cílem je prosadit navýšení počtu radních do Rady České televize proto, aby si jednoduše zkontrolovala a kontrolovala volbu generálního ředitele České televize na jaře. To znamená, že my jsme s tím návrhem zákona u Fialovy vlády měli na připomínky od 28. února do 7. března, to znamená sedm dní i s víkendem.

Tento vládní návrh už nebyl tak ambiciózní, jak jsem předeslal, jako byl ten návrh pana senátora Davida Smoljaka, a zaměřil se podle předkládací zprávy na tři oblasti. Hlavním cílem návrhu zákona je umožnit, aby členy Rady České televize a Rady Českého rozhlasu volily obě komory Parlamentu České republiky a nikoliv pouze Poslanecká sněmovna, jak je tomu dosud. Rada České televize a Rada Českého rozhlasu jsou orgány, jejichž prostřednictvím vykonává veřejnost kontrolu nad činností poskytovatelů veřejné služby v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. Je tedy žádoucí, aby jejich členy volil Parlament České republiky jako reprezentant veřejnosti.

Cituji dále. Druhá změna, kterou návrh zákona sleduje, se týká subjektů, které podle zákona o České televizi a podle zákona o Českém rozhlase navrhují kandidáty na členy uvedených rad. Platná právní úprava stanoví, že návrhy kandidátů na členy Rady České televize a Rady Českého rozhlasu mohou předkládat organizace a sdružení představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy.

Návrh zákona posiluje reprezentativní prvek takových subjektů a stanoví časovou podmínku jejich existence, která potvrdí jejich ukotvení v reprezentaci daného zájmu společnosti. Bude tak zajištěna žádoucí reprezentativnost kandidátů navrhovaných na členy Rady České televize a Rady Českého rozhlasu. A v citaci pokračuji: "Návrh zákona v neposlední řadě ruší kolektivní odvolatelnost Rady České televize a Rady Českého rozhlasu, a posiluje tak jejich stabilitu. Zákon je již v platném znění koncipován tak, že voleni a odvolávání jsou vždy pouze jednotliví členové rad, s čímž je odvolání celého orgánu v rozporu." Konec citace.

O tom nejdůležitějším v překládací zprávě zmínka nebyla, a to, že po schválení zákona skončí mandát všem členům Rady Českého rozhlasu a členům Rady České televize, že zákonem dojde prakticky k odvolání všech členů rad. Rezorty vedené Piráty s tím neměly vůbec žádný problém. Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo zahraničních věcí, ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády. S klidem takový postup přijali i ministři za TOP 09, jako je Ministerstvo zdravotnictví, ministryně pro vědu výzkum a inovace a předsedkyně Rady pro výzkum vývoj a inovace.

K zásadnímu střetu došlo mezi Ministerstvem spravedlnosti a předkladatelem Ministerstvem kultury. Ministerstvo spravedlnosti namítalo, že podle přechodných ustanovení by mělo stávajícím členům Rady České televize, respektive Českého rozhlasu zaniknout členství v uvedených radách uplynutím dvou měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a to navzdory skutečnosti, že stávajícím členům v danou dobu ještě neuplyne zákonem stanovené šestileté funkční období. A upozornilo, že shora uvedená kapitola obecné části důvodové zprávy, jež je věnována posouzení souladu té navrhované úpravy s ústavním pořádkem České republiky, nikterak neosvětluje, zda je předmětná úprava s ústavním pořádkem v souladu. Podle § 4 atd. zákona o České televizi, a taktéž vidíme v § 4 zákona o Českém rozhlasu, přitom platí, že členství v obou radách je veřejnou funkcí. Podle judikatury Ústavního soudu přitom v sobě právo na přístup k voleným a jiným veřejným funkcím ve smyslu čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod zahrnuje rovněž právo si veřejnou funkci po stanovenou dobu podržet. Viz je to souhrnně například nález Ústavního soudu ze dne 24. listopadu roku 2020.

Ministerstvo spravedlnosti proto doporučilo dopracovat důvodovou zprávu o zhodnocení ústavní konformity předmětných ustanovení, a to zejména ve vztahu k požadavkům plynoucím z čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a z principu ochrany tzv. legitimního očekávání. Ministerstvo kultury však na výtku Ministerstva spravedlnosti zareagovalo tak, že si trvalo na svém a k jeho připomínce napsalo, že to je už vysvětleno, cituji: „Citovaný nález Ústavního soudu rozumí právem na nerušený výkon funkce právo si funkci po stanovenou dobu podržet, pokud nenastanou podmínky pro ukončení jejího výkonu." Jak ale Ústavní soud uvedl v nálezu, jednotlivcům zastávajícím veřejné funkce nesvědčí tzv. legitimní očekávání na neměnnost podmínek výkonu funkce. Na více místech obecné části odůvodnění tohoto nálezu je vyloženo, že Listina zaručuje základní práva a svobody všem jejich nositelům a může je omezit jen za stanovených podmínek. Stejně tak však stát má kompetenci stanovit pravidla organizace a výkonu veřejné moci. Má-li ten, kdo se hodlá ucházet o veřejnou funkci, možnost volby, zda se jim podřídí, či ne, nemůže se dovolávat bez dalšího zásahu do základních práv a svobod, protože se nachází v odlišné pozici než ti jejich nositelé, kteří součástí veřejné moci nejsou. Zde nejde o dvě stejné skupiny subjektů, které by nebylo od sebe možno odlišit. Nad to podle názoru Ústavního soudu veřejnému funkcionáři tzv. legitimní očekávání na neměnnost podmínek výkonu funkce nesvědčí, naopak ukáže-li se, že tyto podmínky byly stanoveny chybně anebo došlo k podstatné změně poměrů, takže je ohroženo řádné fungování státu, plnění jeho mezinárodních závazků, či dokonce jeho demokratické základy, je v zájmu tedy naplnění normativního pojmu demokratického právního státu učinit taková opatření, včetně legislativních, která tomu zabrání. Ve smyslu uvedeného se domníváme, že změna právní úpravy, která zcela mění koncept ustavování rad provozovatelů veřejnoprávního vysílání dostatečně odůvodňuje ukončení výkonu funkce těch členů, kteří byli zvoleni za platnosti odlišné právní úpravy. Toto odůvodnění bude doplněno do příslušné části důvodové zprávy. Konec citace.

Já tady jenom na tom chci znovu ukázat, že to je další z důkazů toho, že po vzoru Polska a Maďarska se chce tato vládní koalice zmocnit a kontrolovat rady veřejnoprávních médií, tím pádem kontrolovat volby managementu, tím pádem kontrolovat finanční toky, a tím pádem kontrolovat ty jednotlivé generální ředitele, kterým může i díky tomu, že se takhle dokážou odvolávat Rady České televize a Českého rozhlasu, prostě a jednoduše je nutit k nějakým rozhodnutím, která by pro ně byla nekonformní, protože to jednoduše tu svobodu médií už obecně od začátku svého vládnutí strašně utahuje a šroubuje a samozřejmě ten prostor, bych řekl, zužuje. A toto je dalším důkazem toho - historicky samozřejmě -, že vládní poslanci, ti, kteří se snaží tuto novelu protlačit, tak jednoduše bych řekl nectí princip ani nepsaných pravidel, natož těch psaných, protože se snažili protiústavně, a věděli to moc dobře, jednoduše převolit všechny členy rad u veřejnoprávních médií. Tak jednoduché to je a je mi to strašně líto, že právě vládní poslanci, kteří mají samozřejmě jinou gesci, nerozumí veřejnoprávním médiím, uvěřili této bohapusté lži a budou hlasovat pro to, aby to prošlo prvním čtením, poněvadž kdyby jim skutečně šlo o média veřejné služby, o Českou televizi a Český rozhlas, tak by to řešili třeba velkou novelou zákona o České televizi a Českém rozhlase, diskutovalo by se o tom, změnil by se způsob financování atd., ale jim jde pouze o to, aby ovládli dva mediální domy. Nejde jim vůbec o Českou tiskovou kancelář, ČTK, nejde jim o Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, jde jim pouze o ta média, která mají vliv, a to je Česká televize a Český rozhlas.

Jak k tomu dodám tedy, že výklad Ministerstva kultury byl ve své podstatě protiústavní, a pan ministr Baxa to moc dobře ví, proto tato protiústavní část tohoto zákona byla Legislativní radou vlády smazána. A byla protiústavní, neboť ke změně podmínek nároku na funkci člena rady nedošlo. Novelizace mediálních zákonů nijak neupravovala podmínky členství, například délku a typ vzdělání, praxi, ale pouze rozdělení volby mezi dvě parlamentní komory a úpravu navrhování kandidátů pro volbu, což neobstojí, když důvodem změny nejsou chybně nastavené podmínky pro členství, ale pouze koaliční smlouva a programové prohlášení vlády, které bez hlubší analýzy provádí změnu dělby moci, a to bez analýzy jakýchkoliv přínosů. Na tuto skutečnost ostatně upozornilo v připomínkovém řízení i Ministerstvo spravedlnosti. Tedy cituji: „Hlavním cílem předloženého návrhu zákona je umožnit volbu členů Rady České televize a Českého rozhlasu oběma komorami Parlamentu České republiky.

Ministerstvo spravedlnosti v této souvislosti konstatuje, že není bez bližší argumentace předkladatele, to znamená Ministerstva kultury, pana ministra Baxy, zřejmé, v čem má spočívat přínos navržené změny, v čem naopak spočívají deficity stávající právní úpravy a zda je tedy navrženou změnu možné považovat za natolik zásadní, aby ospravedlňovala urychlenou změnu zákona o České televizi a zákona o Českém rozhlase - a mluvíme tady o těch sedmi dnech připomínkového řízení, kde pouze sedm dnů měly různé organizace na to, aby se k tomu vyjádřily. A po vzoru Polska a Maďarska, které na to také spěchaly, a také měly mimořádné schůze tamního Sejmu a Poslanecké sněmovny v Maďarsku, chtějí prostě a jednoduše navýšení počtu členů Rad a rozmělněním volby a odvolávání generálního ředitele si vzít pod kontrolu veřejnoprávní média. Opravdu neuvěřitelné.

Tvrzení předkladatele, to znamená Ministerstva kultury, obsažené v důvodové zprávě k návrhu zákona, podle něhož je Parlament České republiky jako celek veřejnosti, nelze interpretovat tak, že veřejnost reprezentuje pouze Parlament České republiky jako celek, nýbrž tak, že veřejnost samostatně reprezentují obě komory Parlamentu České republiky, tedy jak Poslanecká sněmovna, tak Senát. A s ohledem na právě uvedenou skutečnost, tak jako nikoliv výjimečná praxe platí, že je kreační pravomoc Ústavou České republiky či zákony v řadě případů nadána pouze jedna z komor Parlamentu České republiky. Když například pouze Poslanecká sněmovna vyslovuje důvěru vládě a Senát ne. Zatímco pouze Senát vyslovuje souhlas se jmenováním soudců Ústavního soudu prezidentem republiky. Obdobně například platí, že pouze Poslanecká sněmovna navrhuje kandidáty na funkci prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto konstatujeme, že není zřejmé, z jakého důvodu lze považovat za nezbytnou či žádoucí změnu ve způsobu jmenování Rady České televize a Českého rozhlasu. Konec citace. Byť je mi argument Ministerstva spravedlnosti blízký, tak musím autora připomínky poopravit, když jsem to četl, neboť členové Rad Českého rozhlasu a České televize nejsou jmenováni, ale voleni. Během pěti pracovních dnů tedy dostalo Ministerstvo kultury 22 připomínek, 22 připomínek. Například Ministerstvo práce a sociálních věcí do připomínek napsalo, že navrhovanou novelizaci shora uvedených zákonů považujeme za vhodnou příležitost k úpravě ustanovení § 8 obsažených v obou zákonech tak, aby bylo stanoveno, které místo se bude považovat za místo například pravidelného pracoviště pro účely poskytování cestovních náhrad člena Rady, resp. dozorčí komise.

Doporučujeme stanovit jako místo pravidelného pracoviště místo bydliště člena orgánu. Tak tomu (?) zákonodárce určil i v případě obdobných orgánů podle dalších zákonů. Například členové Rady pro veřejný dohled nad auditem, Rady fondů kinematografie, Rady akreditačního úřadu a tak dále. Přičemž určení místa bydliště odpovídá povaze vykonávané činnosti těchto orgánů, která nemá výlučnou vazbu na konkrétní místo, tedy místo výkonu pracoviště jak k tomu naopak zpravidla bývá v případě výkonu závislé práce. S touto poměrně věcnou a správnou připomínkou se Ministerstvo práce a sociálních věcí se zlou potázalo. Ministerstvo kultury jeho připomínku vypořádalo slovy: Ministerstvo kultury si je vědomo, že v zákoně o České televizi, stejně jako v zákoně o České rozhlasu, je celá řada překonaných nebo nepřesných ustanovení, která vyplývají z faktu, že zákony neprošly řadu let revizí. Pokud ale jde o předložený návrh zákona, jeho výlučným cílem je pouze splnění - a toto je opravdu argument Ministerstva kultury, je splnění závazků vlády vyplývajícího z programového prohlášení, a to zapojit do systému volby Rad České televize a Rady Českého rozhlasu, Senát.

Vzhledem k tomu, že vláda se zavázala prosadit příslušnou změnu právní úpravy již v průběhu roku 2022, bylo z časových důvodů nezbytné zahrnout do návrhu zákona pouze takovou úpravu, která je nutná ke splnění uvedeného závazku vlády. Z tohoto věcně omezeného důvodu a z důvodu časových, návrh zákona neřeší nedostatky platné právní úpravy těchto předpisů. Jinými slovy to přeložím. Nás samozřejmě tlačí čas, nemáme čas na to to projednávat samozřejmě v dalších letech, poněvadž příští rok je volen nový generální ředitel České televize, my to musíme mít samozřejmě pod kontrolou tu volbu generálního ředitele České televize, proto není na kvalitní, důslednou, velkou novelu zákona o České televizi a Českém rozhlasu čas, my na to kvaltujeme, proto i dnes, kdy se o třetinu zdražuje voda a píší to na všech serverech, tak pro domácnosti, tak tady máme mimořádnou schůzi Sněmovny k novele zákona o České televizi a Českém rozhlase. Proto se na to kvaltuje, no protože jednoduše jak říkám pořád dokolečka, si to chce, ale ještě k tomu strašně blbě, tato vládní koalice prostě příští rok pohlídat.

Kdyby to bylo aspoň tak kvalitní, jak by všichni předpokládali, tak tomu rozumím. Ale tolik připomínek historicky, kdy to shodí Legislativní rada vlády, tak tady máme takovou kvapíkovou novelu, která udělá ve volbách do Rad České televize a Českého rozhlasu ve volbách generálního ředitele, k odvolávání generálních ředitelů a tak dále, takový chaos, který jsme tady doposud neměli. Přitom tady máme funkční novelu na volbu všech radních, která tady funguje desítky let a nikdo si nikdy nestěžoval, nikdo se to nesnažil změnit, až teď, po vzoru Polska a Maďarska, kde jsou utaženy šrouby veřejnoprávním médiím, tato vládní pětikoalice. Moc, moc gratuluji.

Pokud ale jde o předložený návrh zákona, tak jeho výlučným cílem je pouze tedy splnění tohoto závazku, jak píše Ministerstvo kultury. To také v dohledné době počítá s navazující praxí na změně mediální legislativy, v jejímž rámci by došlo k nápravě současných chyb a nesrovnalostí v zákonech o České televizi a Českém rozhlase v rámci zpracování návazných změn právních předpisů. Je to skutečně skandální, že nemáme velkou novelu, na kterou bychom tady měli mít mimořádnou schůzi Sněmovny, ale pouze tu, která má změnit počty radních, a tím pádem dovolit koalici, aby si tam dala svého kandidáta na generálního ředitele.

Návrh novely zákonů o Českém rozhlasu a o České televizi, které nerespektovaly ústavní pořádek, byl zařazen předsedou vlády na jednání vlády 13. dubna. Až na jednání vlády byl vyslyšen argument nejen Ministerstva spravedlnosti, ale i Legislativní rady vlády, že ukončení mandátu členů obou Rad by skutečně Ústavní soud České republiky mohl vyhodnotit jako protiústavní. Až na vládě se to rozhodlo. Takže krátká rekapitulace. Legislativní rada vlády na svém jednání 7. dubna doporučila vládě návrh zákona neschválit a zároveň ve svém stanovisku vládu v obecné rovině upozornila na nedostatky návrhu. Přesto předseda vlády Petr Fiala novelu obou zákonů do programu jednání vlády zařadil a ministr kultury, který v tuto chvíli odešel, návrh v den jednání vlády nestáhnul, i přesto, že Legislativní rada vlády řekla, že ten návrh je protiústavní, tak prostě o něm vláda jednala. Bez ohledu na právníky, a experti si trvali na svém, bez ohledu na ústavní práva občanů.

Tady bychom měli zpozornět, neboť to zřejmě nebylo poprvé, kdy se vláda Petra Fialy rozhodla přehlížet Ústavou České republiky daná práva občanů. V tomto případě dokonce členů nezávislých orgánů veřejnoprávních médií. V zápise z průběhu jednání vlády se můžeme dočíst, cituji: Vláda projednávání materiálů předloženého ministrem kultury přerušila do 11. května 2022. Přiznám se, že v tu chvíli jsem očekával jednání všech politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně a v Senátu nad podobou nové legislativy pro veřejnoprávní média, neboť veřejnoprávní média zde nejsou pouze pro vybrané politické strany a hnutí, jak si to myslí pětikoalice, ale pro občany. Věřil jsem, že se pětikoalice poučila, že se vydala nesprávným směrem a že nemůže kohokoliv, kdo byl řádně zvolen změnou zákona, zbavit funkce.

Očekával jsem, že začneme debatu nad velkou novelou zákonů z roku 1991. Netušil jsem, že Fialova vláda bude chtít do volby rad zasáhnout za každou cenu, a že její členové budou hledat způsob, jak prosadit své zástupce do obou rad veřejnoprávních médií. Proto dnes tady sedíme nad touto novelou, která si má prostě pohlídat na příští rok volbu generálního ředitele České televize. Nikomu to nevadí, vládní pětikoalice je s tím absolutně v pohodě. Po tom všem, co tady už poslanci vládní pětikoalice z hlediska volby do rady, kdy vždycky volba personálií má být tajná, tak je volila samozřejmě aklamací, aby si pětikoalice navzájem pohlídala, kdo jak hlasuje a když bude hlasovat jinak, tak aby dostal - řečeno některými studenty na galerii, čočku od svých kolegů. Takhle vládní pětikoalice jede. Takhle ona to má, takhle ona přemýšlí a je jí to šumafuk. Proč? No, protože to všechno krásně zahalí do toho hávu demokracie, svobody slova, prostě a jednoduše toho, že se nám snaží namluvit, že to dělá pro dobro nás všech. Brr. Opravdu to tak ve skutečnosti není a je to hrozné, jakým způsobem tato pětikoalice právě tato hodnotová slova devalvuje.

Nakonec se novela na jednání vlády místo po čtyřech týdnech vrátila po deseti týdnech, a to 22. června. Tentokrát už neprošla Legislativní radou vlády, takže není zřejmé, zda skutečně byly do návrhu, který tady nyní teď v tuto chvíli projednáváme, leží ve Sněmovně a který projednáváme, zapracovány byly tam všechny připomínky, které měla. A to přes to, že se jedná o zcela jiný návrh. V materiálu projednaném vládou v dubnu měla mít Rada České televize nadále patnáct členů, ale v materiálu projednaném a schváleném v červnu již osmnáct členů. Já na to upozorňuji zcela záměrně jako předseda volebního výboru, protože v předloženém návrhu se objevují také zcela nová slovní spojení, jako je například funkční místo, což jistě nepochází z hlav členů Legislativní rady vlády, když podle zveřejněných zápisů o tom nejednala. Na stránkách vlády k materiálu schváleném tedy 22. června také chybí vypořádání připomínek. Uvádím to proto, že Ministerstvo vnitra, úřad řízený Vítem Rakušanem za hnutí STAN, v připomínkovém řízení v březnu pro materiál na dubnovém jednání napsalo, cituji: "Dáváme ke zvážení, zda by nebylo vhodnější stanovit počet členů Rady České televize v poměru 9:6. To znamená devět členů volených Poslaneckou sněmovnou a šest členů volených Senátem, a to zvláště v návaznosti na volbu vždy jedné třetiny členů. Předkladatelem navrhované rozdělení zakládá nejednotné rozložení poměru kandidátů v rámci voleb, kdy je vždy jednou za šest let poměr 4:1, namísto 3:2, jako je tomu

v ostatních volbách.". Ministerstvo kultury tuto připomínku nepřijalo a k vyhodnocení této připomínky stroze napsalo: "Počet členů Rady České televize volených Poslaneckou sněmovnou a počet členů volených Senátem byl stanoven na úrovni vedení stran vládní koalice."

Takže vládní koalice si to takhle rozhodla, my budeme mít o tři členy Rady České televize navíc, což znamená v rozpočtu zhruba 1,8 milionu korun pro Českou televizi, vážený pane ministře Baxo. A v tuto chvíli, kdy generální ředitel Petr Dvořák všude hlásá, jak je na tom Česká televize špatně, jakým způsobem potřebuje navýšit koncesionářské poplatky, protože sedm miliard nestačí, tak tato vládní koalice jí dá ještě jednu ťafku a to ve výši až dvou milionů korun, protože potřebuje navolit o tři členy Rady České televize více. Jen z toho důvodu, aby jim to vycházelo, protože mají spočítáno, kdo který radní, jak který radní by pravděpodobně hlasoval pro toho jejich kandidáta na generálního ředitele příští rok na jaře. Tak jednoduché, přízemní a malé to je.

Nicméně soudě podle sněmovního tisku si Vít Rakušan a hnutí STAN prosadili svou a Senát bude volit tedy šest členů Rady České televize. Tady krásně vidíme kolik stojí koaliční vládnutí, a že za to zaplatí někdo jiný, v tomto případě majitel televizního přijímače, koncesionář. Nicméně k podstatě, z tohoto popisu je zřejmé, že vládní legislativní proces byl značně chaotický, proto jsem přesvědčen, že návrh tohoto tisku bychom měli zamítnout. Ale zpátky ke sněmovnímu tisku a proč bychom jej tedy měli zamítnout už v prvním čtení.

Za prvé rozdělení volby členů rad mezi Poslaneckou sněmovnou a Senát není správná volba. Není to správná cesta. Nikdo neprovedl vyhodnocení, jaká pozitiva tato změna po třiceti letech přináší. Jsem přesvědčen, že v důvodové zprávě by mělo být vyhodnocení voleb obou rad v uplynulých jeden a třiceti letech. Nestalo se tak, jinak by tady někdo mohl přijít s tím, že každý kraj vybere třeba jméno jednoho člena Rady České televize a patnáctého, třeba, jmenuje prezident České republiky nebo předseda vlády. A u Rady Českého rozhlasu si vezmeme seznam krajů podle abecedy a třeba prvních osm krajů vyšle do rady zástupce své, devátého jmenuje prezident nebo předseda vlády a v dalších letech se bude pokračovat podle jmenného seznamu krajů dál.

Nejsilnější vládní strana ODS měla ještě nedávno recept: zjednodušme to. Teď přichází s tím, že volbu dělá složitější. Navrhující právnické osoby budou posílat své návrhy na členy rad do obou komor, nominované osoby budou chodit na veřejné slyšení nejprve do jedné komory, pak do druhé komory Parlamentu. Nevím, kolik kandidátů bude chtít tuhle hru podstoupit; navíc po posledních zkušenostech s volbou členů Rady České televize. Loňská volba se kvůli bojkotu stran současné vládní koalice neuskutečnila. Letošní zimní volba v pěti z šesti případů zkrachovala a musela se uskutečnit na jaře nová volba. Když si představím, že výběr a volba v jedné i druhé komoře může probíhat současně, tak se může stát, že kandidát postoupí k hlasování před plénem po obou slyšeních, že bude jednou komorou zvolen, což druhé komoře volbu zastaví, neboť se v ní stane nevolitelným a bude se muset třeba doplnit seznam kandidátů na trojnásobek volených členů, tak se toho postupu skutečně děsím a mám za to, že to je prostě větší chaos, který tato vláda do volby členů rad přináší. Ale možná, možná, že to je naopak záměr.

Já vítám za mnou paní předsedkyni Sněmovny a jen upozorňuji na to, že jsem k ní vznesl dotaz na začátku, a že bych možná rád, kdyby mi odpověděla... klidně potom třeba někdo jiný může převzít řízení. Proč vyměnila ještě jednou opakuji zpravodaje tohoto tisku a proč vyslyšela, bych řekl, plačky a nářky několika poslanců, kteří se nejsou schopni ztotožnit s tím, že předseda výboru řekne, že třeba má jiného kandidáta na zpravodaje, což byl dle mého názoru odborník na veřejná média, na veřejnoprávní média, pan Martin Kolovratník. Myslím si, že o mnohem více, než je pan Lacina. Ale pravděpodobně možná, že mě vyvede z omylu a že mi řekne ty argumentace, proč to tak je. Nicméně jejím rozhodnutím a rozhodnutím organizační výboru per rollam došlo, bych řekl, k nepoměru právě u tohoto zákona z hlediska koalice a opozice. Ale to jsou takové ty malé schválnosti, které samozřejmě asi budeme muset přetrpět.

Rozdělení volby je tedy naprosto nesystémové. Žádný z kontrolních orgánů není volen členy obou komor Parlamentu. Jedná se o experiment hnutí STAN, takže já tady upřímně říkám, že bych u toho byl velmi opatrný. Osobně bych chápal, pokud by se senátoři rvali o možnost volby členů třeba správní a dozorčí rady VZP, aby například mohli lépe prosazovat dostupnou stomatologickou péči ve svých volebních obvodech. Ale rozumím, rozhodování o členech Rady Českého rozhlasu a České televize je lákavější. Dává možnost blýsknout se v médiích a užít si svých pět minut slávy. Holt sedmá velmoc. Jen tak na okraj, když jsme u VZP, tak prostor by tu byl, já jsem to spočítal, ze třiceti členů správní rady VZP volí Sněmovna dvacet, deset jich jmenuje vláda. Dozorčí rada má třináct členů, poslanci volí deset, z nich tři jmenuje také vláda.

Ale chápu, vy to nemáte v koaliční smlouvě. Máte tam pouze to ovládnutí veřejnoprávních médií a nemáte to ani v programovém prohlášení vlády a zlínská buňka mlčí.

Za druhé. Vládní požadavek na desetiletou existenci navrhující právnické osoby považuji skutečně za výsměch všem poslancům, kteří kdy volili členy Rady Českého rozhlasu a České televize a členy dalších kontrolních orgánů. Vláda nám tím říká, že jsme nesvéprávní, že nedokážeme poznat, kdo bude dobrým členem rady a kdo je pro členství nevhodný. Připadá mi, že naše vláda je odtržena od reality, že nestojí nohama pevně na zemi.

V čem je benefit pro diváka či posluchače při volbě člena rady, když pana K navrhne spolek s desetiletou historií proti paní K, kterou navrhne půl roku starý spolek? Jde nám o to, abychom se my i novináři mohli hrabat v tom, co dělal zmíněný spolek v minulosti, co měl dělat a neudělal? Já mám tady pár příkladů, které jsem si našel.

Předloňskou volbou na tomto místě 13. dubna 2021 pirátský poslanec Tomáš Martínek upozornil na zjištění serveru Hlídací pes, podle něhož, cituji. "Server Hlídací pes pak informuje o tom, že většinu finalistů do Rady České televize nominovaly spolky, které porušují zákon. Až sedm z 12 finalistů nominovaly spolky, které nezveřejňují v rejstříku informace o svém hospodaření, a to přesto, že jim to zákon nařizuje pod sankcí až 100 tisíc Kč, případně pod hrozbou vymazání."

Když jsem se podíval na ta jména kandidátů, pro které hlasoval, jak zveřejnil na svém twitterovém účtu Tomáš Martínek, našel jsem mezi nimi čtyři kandidáty, jejichž spolky neměly v pořádku účetní závěrky. Tři jeho kandidáty nominoval Český filmový a televizní svaz FITES, který do sbírky listin nezaložil ani jednu účetní závěrku. U jednoho kandidáta, kterého nominovala Asociace režisérů scenáristů a dramaturgů ARAS chyběly účetní závěrky od roku 2017. U spolku Asociace filmových střihačů a střihaček nebyla k nalezení ani jedna uzávěrka.

Za obzvlášť pikantní považuji, že za 14 dnů po tomto vystoupení pirátského poslance, tedy 27. dubna 2021, po uplynutí řádného termínu, odeslala účetní závěrku za rok 2019 do sbírky listin společnost s ručením omezeným 1. Pirátská vlastněná ze 100 % Českou pirátskou stranou. Jejím jediným jednatelem tehdy byl kandidát na premiéra - tehdy, teď už doufám ne - Ivan Bartoš. Pirátská strana se nezachovala lépe než ostrakizované spolky. A to nám tady Piráti něco kázali o transparentnosti a dodržování zákonů. Oni sami se jimi ve své době vůbec neřídili.

Ovšem nebyli jedinými borci v plnění zákonných povinností a transparentnosti. Lidovci, kteří loni bojkotovali volbu členů Rady České televize a teď se podepsali pod tuto špatnou novelu, mají také svou společnost s ručením omezeným, která nese název Nový hlas. Od roku 2018 účetní závěrky do sbírky listin nezasílá.

To jsou jen příklady, u kterých se měří dvojím metrem, jak by řekl můj ctěný kolega Patrik Nacher. Já tím chci jen upozornit, že dávat tuto podmínku do zákona prostě nemá smysl. Do rady nevolíme právnickou osobu, ale volíme tam člověka, dobrého nebo špatného, vzdělaného nebo nevzdělaného, vnímavého, pracovitého, méně pracovitého, komunikativního, méně komunikativního.

Když o tom mluvím a řekl jsem, že vláda nestojí nohama na zemi, tak musím dodat ještě jednu věc. Před hlasováním na volebním výboru se koná veřejné slyšení, kde se kandidáti do rad pět minut představují a deset minut čelí otázkám od poslanců. To je ten zásadní kvalitativní rozdíl oproti třeba volbám do správní a dozorčí rady VZP a kontrolních či řídících orgánů různých státních fondů a agentur. Ti lidé předkládají životopisy.

Takže každý, kdo přijede na veřejné slyšení, se může ptát. Nakonec bude zvolen do rady člověk, ano, jistě s chybami, který má každý, neboť neznám samozřejmě kromě pár poslanců člověka bez chyb. Takže za mě žádné omezování navrhujících subjektů, žádná podmínka pro desetiletou existenci. Dokážu si představit ještě svobodnější a volnější přístup k funkci člena rady. Tedy, že by se o místo v radě ucházeli přímo potenciální kandidáti, kteří by reagovali na výzvu.

Ve zvláštní části důvodové zprávy se k zavedení desetileté existence navrhujících subjektů uvádí, že, cituji: "V praxi mohou být takové subjekty dokonce založeny ad hoc ryze za účelem navržení kandidáta. Význam subjektů bez dlouhodobého působení ve společnosti v rámci příslušných společenských zájmů je tak nulový." To je opět ukázka zcela nepochopení a rozdílného přístupu celkově.

Nositelem myšlenky nikdy nebyla, není a samozřejmě nebude, instituce či jakýkoliv subjekt, ale jen a pouze člověk. Subjekt či právnická osoba bez lidí bude mít nulový význam. Ale nositelem významu, já bych použil prostě slovo hodnoty, jako ekonom slovo užitku, ano, je pouze člověk. Film vyrábí s. r. o. A, televize B, financuje jeho fond C, ale podobu tomu filmu dávají vždycky konkrétní lidé, jako jsou střihači, režiséři, kameramani, herci, vlásenkářky atd. To jen k terminologii předkladatelé, jak to vnímá on a jak to vnímám já i se svými kolegy.

Já si však k vládnímu návrhu a také Smoljakovu návrhu, kterým se vláda a ministr kultury Baxa nepochybně inspiroval, neodpustím jeden praktický poznatek. Asi si všichni vzpomeneme na rok 2020. Ti, kteří byli ve volebním výboru nebo se o to zajímají, kdy do Rady České televize byli zvoleni Pavel Kysilka, Pavel Matocha a další. V té době v záplavě asi 80 kandidátů byl člověk jménem Heřman Chromý, kterého nominoval spolek Svobodu médiím, jehož jménem jednal politik senátor David Smoljak. Ještě prapodivnější bylo, že spolek vznikl 20. ledna 2020, takže tak tak stihl někoho nominovat. Neboť již 4. února 2020, tedy 14 dní poté, začalo veřejné slyšení do Rady České televize.

Druhým zajímavým momentem byla osobní účast senátora Davida Smoljaka z hnutí STAN na veřejném slyšení, kdy kladl otázky jiným kandidátům. Takže neuvěřitelný kotrmelec. Když se mi to hodí, založím si spolek AD hoc a obratem navrhnu kandidáta do Rady České televize. Když se mi to nehodí, budu z pozice moci jako zákonodárce prosazovat zákon, který tomu zabrání, ten k hodnotám a principům, kterými se zde předkladatelé a jejich podporovatelé chlubí.

Za třetí. Novela dává prostor nominovat členy rady všem právnickým osobám, což zřejmě někdo nedomyslel, což je výrazný nejen terminologický odklon od současného stavu. V novele z roku 2001, podle níž se rady veřejnoprávních médií nyní volí, se v důvodové zprávě v jejíž zvláštní části se píše: "Účelem nového odstavce 2 v § 4 je prohloubení stávající úpravy."

Ve třetí větě, podle níž mají mít v Radě České televize zastoupení významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy tím, že se širokému spektru zájmových organizací a sdružení přiznává právo přímo navrhovat kandidáty na členství v radě. Tento princip výběru kandidátů by měl zaručit, že členové rady budou skutečnými reprezentanty veřejnosti. Konec citace.

Ano, spolky, dříve sdružení jsou právnickými osobami. Ale současně musím říct, že právnickou osobou je také Česká televize, Český rozhlas, všechny subjekty zapsané ve veřejném rejstříku. Tedy nejen spolky nadace, ale i eseróčka, ústavy, obecní, městské, krajské a státní příspěvkovky, státní podniky, církevní právnické osoby a také politické strany a hnutí. Takže prakticky každý, kdo není fyzická osoba nebo fyzická osoba podnikající bude moci navrhovat členy rady, to je jistě revoluční změna. Já s tím nemám problém. Jen nerozumím, proč navrhovatelem nemůže být občan, koncesionář, plátce, rozhlasového či televizního poplatku. A nevím, proč jsme opustili půdorys zájmové organizace.

Za čtvrté. Novela omezuje počet místopředsedů Rady a členům nařizuje, jak mají hlasovat při volbě předsedy a místopředsedy. No, tak to je opravdu úsměvné. Ovšem po poslední volbě členů Rady České televize, když předchozí tajná volba zkrachovala kvůli neochotě poslanců hlasovat podle rozhodnutí šéfů poslaneckých klubů pětikoalice, a když se hlasovalo aklamací, aby bylo vidět tedy, kdo se řídí pokyny šéfa klubu a kdo ne, mě to nemusí překvapovat. Ale stranické praktiky prý demokratických stran bychom neměli zavádět do fungování rad veřejnoprávních médií.

Novela zákona říká, cituji, rada volí ze svého středu předsedu a místopředsedu a odvolává je. Bude-li předseda zvolen z členů volených Poslaneckou sněmovnou, bude místopředseda zvolen z členů volených Senátem a naopak, takže máme tady mít nezávislé a nestranné členy Rady. Máme mít tady nezávislou Radu a zákonem jim budeme diktovat, jak mají hlasovat? Možná se někteří podvolí, ano, ale přemýšlel někdo nad tím, jak senátorská menšina členů Rady prosadí svého kandidáta proti poslanecké většině? Nebo bude mít v radách dvě komory nebo něco po vzoru Federálního shromáždění, kde platil zákaz majorizace? Já považuji toto ustanovení za jednoznačně protiústavní, neboť je diskriminační a neumožňuje rovný přístup k voleným funkcím. Jen se tím ukazuje, jak nesystémové je rozdělení volby rad mezi obě komory parlamentu a jak se autoři návrhu nehodlají vzdát představy - to je náš zástupce, to je jejich zástupce. Jen se ukazují a vybarvují, jak to myslí s nezávislostí členů rad a rad jako celku.

Proč novela řeší, zda předseda bude zvolen Poslaneckou sněmovnou nebo Senátem a místopředseda druhou komorou? To tady vláda předpokládá, že funkcionář, třeba předseda zvolený Sněmovnou, si bude chodit pro rady do Sněmovny nebo informovat poslance o dění na Kavčích horách? A místopředseda třeba zvolený Senátem si bude chodit pro rady do Senátu nebo bude informovat o dění v Radě? Takhle si někdo představuje nezávislost rad a svobodu médií?

Drazí členové vlády, což zní trochu dvojsmyslně. To je jako bychom do jednacího řádu Sněmovny napsali, že předsedou je poslanec zvolený v hlavním městě Praze a prvním místopředsedou poslanec zvolený v Jihomoravském kraji. To by bylo stejné. Buďme rádi, že máme dva zákony o Českém rozhlasu a České televizi, protože bychom se možná dočkali ještě blbějšího návrhu, který by mohl znít třeba takto. Rada České televize volí ze svého středu předsedu a odvolává jej. Bude-li předseda Rady České televize zvolen z členů volených Poslaneckou sněmovnou, bude předseda Rady Českého rozhlasu zvolen z členů volených Senátem a naopak.

Víte, já tady nad těmito věcmi nevěřícně kroutím hlavou Jako by si vláda, Ministerstvo kultury a lidé kolem pana senátora Davida Smoljaka, pana poslance Laciny, pana poslance Jakoba a pana ministra Baxy, v jehož návrhu se to také... nebo u Davida Smoljaka, v jehož návrhu se také poprvé objevilo, vůbec nepřečetli doporučení Rady Evropy pod číslem 96 - Doporučení k zárukám nezávislosti veřejnoprávních médií, na které se právě i důvodová zpráva toho Smoljakova návrhu odkazuje podle bodu 3 doporučení, který se týká dozorčích orgánů veřejnoprávních médií, což v kontextu doporučení Rady Evropy i naší legislativy odpovídá právě postavení rad, nesmí být dozorčí orgán ohrožován zásahy politické nebo jiné povahy. Lajnování, kdo jakou funkci může zastávat, je přesně to, co doporučení Rady Evropy zakazuje.

Doporučení Rady Evropy mimo jiné také dále říká, aby členové dozorčích orgánů, v našem případě rad, byli jmenováni otevřeným a pluralistickým způsobem a skupinově zastupovali obecné zájmy společnosti. Ne tedy pouze zájmy vládních stran. Navržená právní úprava je pro členy rad méně otevřená, méně pluralistická, neboť Senát je volen většinovým způsobem lokálně, zatímco Poslanecká sněmovna poměrovým. To jen na okraj, proč by neměl Senát volit členy rad, když už jsem zabrousil do evropských doporučení, abychom si připomněli, co se v nich skutečně píše.

Za páté. Zvýšení počtu (členů?) Rady České televize z 15 na 18 je nesmyslné a rozhazovačné. Je to důležitá věc, ale v odůvodnění zákona o tom není ani zmínka. Nikdo nikde nevysvětlil, proč se má počet členů Rady České televize zvýšit, když přes dvacet let byl patnáct. Nevím, zda se někdo z vládních úředníků obrátil na generálního ředitele České televize nebo na Radu České televize, která schvaluje rozpočet, nebo na nějakou organizaci, která třeba zastupuje koncesionáře, tedy občany a právnické osoby, které provoz televize financují, aby si autoři mizerné novely ujasnili, kolik peněz to bude stát. A vzhledem k tomu, že si členové vlády pletou rozdíl mezi čistou a hrubou mzdou, byl by onen dotaz na kvalifikovanou, věci rozumějící osobu, myslím si, velmi užitečný. A hlavně by mělo být v důvodové zprávě přesné vyčíslení. Pochybuji, že lidem v televizi je jedno, kolik peněz budou muset odložit pro nové radní, aby bylo hnutí STAN spokojeno, že si prosadí v Radě šest lidí volených Senátem. Na straně druhé televizi zůstane méně peněz na investigativní reportáže o hnutí STAN a dalších stranách vládní koalice, což se asi určitě hodí. Údajně rozpočtově odpovědná koalice nám už potřetí ukazuje, jak si představuje hospodaření. Nejprve nové funkce a místa na Úřadu vlády, potom nová místa náměstků pro své kamarády a na ministerstvech přes změnu služebního zákona. A nyní dokonce i v televizní radě.

Za šesté. Přechodná ustanovení o způsobu obsazení nově vzniklých míst členů Rady České televize a o obsazování uvolněných v obou radách kandidáty volenými Senátem jsou i nadále dle mého protiústavní. Podle sněmovního tisku sice nikdo nepřichází účinností zákona o funkci, přesto nelze přehlédnout tři aspekty.

Za a). Místa po členech rad, kterým uplynul šestiletý mandát, se v televizní a rozhlasové radě obsazují rozdílně. Zatímco v České televizi se první tři místa, která se uvolní po účinnosti zákona, obsadí bez dalšího novými členy zvolenými Senátem, u Českého rozhlasu proběhne losování, při němž se vybere losem šest členů, na jejichž uvolněná místa bude volit nové či staronové členy Poslanecká sněmovna. To je opravdu skutečně pecka, pane ministře kultury. My budeme losovat. Doufám, že tam bude notář přítomen. Shrnuto a podtrženo, do televizní rady v příštím roce přijde schválením této předlohy šest nových členů volených Senátem. A do rozhlasové rady v závislostí na losu možná nikdo, ale nejpozději do šesti let tři noví členové. V tomto spatřuji, si myslím, další protiústavní prvek. Současně mi připadá nelogické, proč se v radě Českého rozhlasu bude losovat šest míst poslaneckých místo třech míst senátorských. To nám možná pan ministr vysvětlí, ale v tak dlouhé skladbě nesmyslů by bylo obtížné najít něco smysluplného, natož logického. Takže určitě budeme muset a máme tady notáře, jenom vám připomenu, pana poslance Kohoutka, ten je notář, takže ten to rovnou může všechno notářsky zaštítit a dát tam k tomu losování kulaté razítko.

Za b). Pokud bude platit pravidlo, že předseda má být člen rady zvolený jednou komorou a místopředseda člen rady zvolený druhou komorou, pak v radě České televize dojde k tomu, že její členové nebudou mít rovný přístup k funkcím. Při platnosti navrhovaných přechodných ustanovení by člen zvolený Senátem měl pravděpodobnost na získání funkce ve vedení rady jedna ku dvěma, zatímco člen rady zvolený poslanci jedna ku čtrnácti. A po platném náběhu zákona by došlo ke změně na poměr jedna ku pěti, respektive jedna ku jedenácti. Různé poměry by byly i u rozhlasové rady, a to u Sněmovnou volených členů jedna ku sedmi a Senátem volených jedna ku dvěma. Jak už jsem řekl, zákon by neměl takto konkrétně vymezovat vnitřní poměry pro volbu funkcionářů nezávislých orgánů. Navíc v okamžiku, kdy novela bude účinná, přijde rada České televize o všechny místopředsedy a funkce místopředsedy nebude moci být obsazena až do okamžiku zvolení členů Rady ČT Senátem. Takže nechci vědět asi pravděpodobně na základě losu, když předseda Rady onemocní, tak se budou muset Rada sejít a možná, že na základě losu bude někdo tu schůzi Rady vést.

Pokud by za této situace předseda Rady České televize nebyl přítomen, ano, nemohla by se podle novely rada vůbec scházet, jednat a jednoduše rozhodovat. Obdobná situace by nastala samozřejmě i u Rady Českého rozhlasu, kde by rada byla až do prvního jednání bez místopředsedů a po vylosování by mohlo dojít k nové volbě, případně k převolení ve funkcích předsedy a místopředsedy.

Já jen musím říci, že jsem tady opravdu ve Sněmovně ještě nezažil, že bychom něco losovali, obzvláště to dávali do důvodové zprávy zákona.

U členů Rady za c) České televize také nelze vyloučit zpochybnění celého legislativního procesu, kdy chce vláda pětikoalice před nového generálního ředitele v roce 2023 oslabit váhu jejich hlasů, a to na poslední chvíli. A znovu připomínám, že změna počtu členů Rady České televize není nijak odůvodněná. V předložené novele nevidím nic přínosného pro veřejnoprávní média. Z každého řádku je cítit, jak rychle byla napsána a jak se nikdo nezabýval reálným fungováním kontrolních orgánů veřejnoprávních médií. Vidím je halabala maskované kroky vedoucí k ovládání a zasahování do jejich nezávislosti na úrovni rad. Sleduji neskutečné úsilí vlády prosadit změnu zákona za každou cenu a pomocí Senátu prosadit do televizní rady dalších šest členů reprezentujících vládní pětikoalici. A těmto novým šesti členům zvoleným Senátem příští rok a šesti novým členům zvoleným letos ve Sněmovně nařídit, koho mají zvolit generálním ředitelem České televize. Letos si direktivní řízení už vyzkoušeli, když svým poslancům nařídili, jak mají hlasovat právě při volbě členů Rady České televize. Byli jsme toho svědky. My jsme se toho jako opozice nezúčastnili.

Když neuspěli v tajné volbě, hodila za hlavu své zásady i ODS, která vždy tvrdila, že o personálních otázkách se rozhoduje v tajném hlasování a vládní poslanci si zde prosadili televizní radu k obrazu svému.

Novela, která tady leží, nezlepšuje a nezlepší stav veřejnoprávních médií. Neupravuje špatně nastavené vztahy mezi radou a generálním ředitelem ani nepřesnosti. Netvrdím to jen já, ale i radní a generální ředitelé České televize a Českého rozhlasu Petr Dvořák a René Zavoral. Loni v rozhovoru pro Hospodářské noviny řekl např. generální ředitel České televize cituji: "Přiznejme, není tento zákon formulačně jednoznačný." A dodal k Radě ČT cituji: "Největší problém ale je, že se zabývají jednotlivostmi místo dlouhodobých strategií." Ctím nezávislost veřejnoprávních médií a velmi dobře chápu jejich roli, sám jsem pro ně pracoval, ale také sleduji, jak si každý z účastníků ohýbá zákon ve svůj prospěch.

Takže když začnu u generálního ředitele, který vloni v únoru řekl, že by se rada měla věnovat dlouhodobé strategii, tak to rada udělala a dělala to i dříve. Letos v lednu Rada ČT projednala dlouhodobé plány programového, technického, personálního a ekonomického rozvoje České televize na roky 2022 až 2026. Hned v úvodním slově Petra Dvořáka k této problematice čtu cituji: "Česká televize bude schopna pokračovat ve vysílání programu ČT3, který z kvalitativního hlediska patří mezi nejúspěšnější stanice ČT." Datum 9. února 2022. Střih. Tisková konference Petra Dvořáka z 31. května 2022 - České televize plánuje do roku 2024 škrty ve výši 910 milionů korun. To zahrnuje mimo jiné zrušení vysílání ČT3. Uvádím to ve zkratce jako příklad fungování televize, kdy generální ředitel volá po prodloužení možnosti např. odpočtu DPH, aby Česká televize mohla vysílat ČT3, ovšem kvůli jednomu hlasu mediálně hlasité podporovatelky televize, která nepřijde na jednání Sněmovny a asi víme, o kterou paní režisérku se jednalo, tento návrh není schválen. Zákon o DPH odchází do Senátu, který to kvůli odpočtu DPH pro ČT vrací. Scházíme se tady málem na mimořádné schůzi a nakonec, když televize získala odpočet na DPH, je schválen dlouhodobý plán, tak ze dne na den generální ředitel občanům oznámí škrty a propouštění? To jsou věci, které bychom asi tady měli řešit místo toho, jakým způsobem ovládnout po vzoru Polska a Maďarska média veřejné služby.

Toto bychom měli řešit, a to formou zákona. Ne to, zda televize zruší ČT3 nebo ČT2, ale jak je dlouhodobě řešeno fungování média veřejné služby nebo médií, jak jsou nastaveny mechanismy mezi radou a generálním ředitelem, v jakém okamžiku rozhoduje generální ředitel a kdy musí své kroky projednat se zástupci veřejnost, tedy s členy rady a nechat si své kroky schválit.

Přiznám se, že jsem nepochopil, co se od února do května odehrálo na Kavčích horách, že došlo k tak zásadnímu obratu. A na tiskové konferenci se nevyskytl ani pan generální ředitel. To, že koncesionářské poplatky nerostou víme a s tím dlouhodobý plán počítal. Možná si generální ředitel vyděšen růstem nákladů i závazků uvědomil, že se musí pootočit kormidlem a že dlouhodobé plány by byly už po třech měsících nerealizovatelné a že by podle nich nebyl schopen sestavit rozpočet na příští rok, natož udržet provoz televize v roce 2023, kdy uvažuje o další obhajobě na postu generálního ředitele, a nebo možná také ne, to uvidíme.

Ale zpátky k zákonu o veřejnoprávních médiích. Každý z nás, kdo seděl v zastupitelstvu ví, že o prodeji pozemku či územním plánu rozhoduje zastupitelstvo, že podle zákona musí přijít starosta obce třeba Bokovce i primátor Prahy na zastupitelstvo a tam získat hlasy a potřebné usnesení, aby mohl učinit další kroky. A je na nás, abychom ke spokojenosti posluchačů a diváků veřejnoprávních médií role, fungování a vztahy aktérů v zákoně správně a přesně nastavili a to s ohledem na vývoj, který nastal v oblasti médií i veřejné služby samotné, abychom měli veřejnoprávní média, která budou svým divákům a posluchačům přinášet užitek. Abychom měli média, která si zachovají svou identitu, která budou rozvíjet, prodávat a dokumentovat naši kulturu v tom nejširším možném slova smyslu, která budou relevantní a respektovaná a která budou přinášet jedinečný obsah. Pouze takto, pokud budou originální, mohou v tomto globalizovaném světě médií a poskytovatelů informací a zábavy, kde se na značku a místo původu moc nehledí, uspět.

Tohle beru jako výzvu a základ pro práci na nové legislativě, nikoliv návrhy, možná nářky starších kolegů, kteří by si rádi zahlasovali o členech mediálních rad. Já osobně se dívám dál, než je hranice jednoho volebního období. I proto budu pokračovat dál jako předseda volebního výboru v dalších seminářích právě proto, abychom hlouběji pochopili, jakým způsobem fungují média veřejné služby a obecně média ve 21. digitálním století.

Proto, mám tady samozřejmě výtku na pana ministra kultury pana Baxu, protože vznikla samozřejmě nějaká iniciativa, která by se měla zabývat tou velkou novelou zákona o České televizi. Ale nikdo z opozičních poslanců do této iniciativy nebyl přizván. Prozatím tam prostě nikdo není, pravděpodobně tam nikdo nebude, protože tato vládní pětikoalice, jak jsem teď tady vysvětloval, pokračuje v tom, že si chce média veřejné služby bačovat sama. Chce sama o tom rozhodovat, nechce vůbec žádný názor opozice, to znamená statisíců voličů, kteří dali svůj hlas opozici, chce jednoduše si tyto zákony prosazovat sama, svou silou, bez jakékoliv diskuse a bez jakéhokoliv přispění jiných názorů. Nevěřím tomu, že v nějaké dohledné době bychom velkou novelu zákona o České televizi tady v Poslanecké sněmovně měli. Máme tady spoustu dalších problémů, které vždycky tu Českou televizi nějakým způsobem upozadí.

I proto bychom měli na tom začít pracovat co nejrychleji, pokud bychom tady ještě něco takového diskutovat chtěli a neměli bychom se zabývat právě těmito věcmi, které tady na mimořádné schůzi Sněmovny projednáváme.

Jsem skutečně zklamán. Jsem zklamán vládní koalicí. A pevně věřím, že tento návrh zákona neprojde.

Proto navrhuji, a je to stanovisko klubu hnutí ANO, jeho zamítnutí v prvním čtení. Děkuji. (Potlesk z lavic ANO.)