Řada kritiků současných kroků Evropské unie, zejména Evropské komise, využila či spíše zneužila výsledku referenda ve Velké Británii, ke svému zviditelnění. Využívají současné vlny strachu z nelegální migrace i toho, že lidé nejsou vždy a plně racionální. Proto často volí cestu emocí a nechají se manipulovat. Já mám tu výhodu, že od roku 1990 si pravidelně vyměňuji názory na současné dění v Evropě i ve světě s dlouholetým členem Labour Party, který je, na rozdíl ode mne, daleko více kritický a radikálnější. Přesto v případě Brexitu se shodneme na tom, že Britové si před hlasováním spojili v hlavě různé neřešené problémy, které spolu nesouviseli. Přesto platí, že je třeba čas od času vyložit karty na stůj a kriticky uvažovat.
Tím prvním důvodem pro Brexit byl pocit, že se prohlubující integrací a často málo pochopitelnými kroky Evropské komise, ztrácí národní identita a rozhodovací pravomoci národního parlamentu. Což mimo jiné využili populisté, zejména Britská národní strana. K tomu přispěla skutečnost, že rozšiřování společné měny zůstalo na půl cesty, že nejen Evropa, ale i svět je v pasti malého ekonomického růstu a nízké inflace. Celá společnost se stala pře úvěrovanou, protože úvěry se poskytují na ledacos a jsou velmi dostupné i pro nízko příjmové skupiny obyvatel. Což bylo mimo jiné příčinou americké finanční krize v roce 2008.
Druhým důvodem pro Brexit, byla vysoká nezaměstnanost a problémy s dostupným bydlením, především u mladých Britů. Konzervativci nebyli a nejsou schopni či ochotni realizovat řadu opatření, které navrhovala Evropská komise a Evropský parlament. Tohle se spojilo se snížením mezd a platů, což se negativně odrazilo v poklesu životní úrovně. Tyto neřešené vnitropolitické problémy přispěli k tomu, že se hněv lidí obrátil nikoliv k vládě, ale k občanům z jiných členských zemí EU, kteří dlouhodobě v Británii žijí a pracují. Především se to týká obyvatel „nových“ členských zemí Evropské unie.
Třetím důvodem, který je zároveň propojen s volným pohybem pracovních sil, je nezvládnutá nelegální migrace. A to přesto, že každoročně přijímá Velká Británie 500 000 lidí, z nichž 300 tisíc zůstává. A tohle se nezmění ani po odchodu z EU, protože to je britské pravidlo. A bude opravdu zajímavé sledovat, jak k otázce takto „řízené“ migrace přistoupí Velká Británie v roce letošním či v letech následujících. Prostě stoupenci odchodu z Evropské unie společně s euro kritiky využili strachu obyvatel, že svět se změnil a mění způsobem, který nemohli ovlivňovat, ani kontrolovat. A navrhli jednoduché řešení, odchod z EU.
Nicméně Brexit nemusí být konec, a to ani pro Velkou Británii, ale ani pro Evropskou unii. Britové mohou mít problém se Skoty, kteří se vyslovili pro setrvání v EU, protože ji berou jako prostředek své emancipace a svobody. Uvidí se, jak to bude s působením nadnárodních korporací, bank a finančních institucí v této zemi, také hospodářský vývoj a vliv na mezinárodním poli, pokud EU bude pokračovat v politice integrace, především v zahraniční a bezpečnostní politice. A opětovně připomínám zmiňované vnitropolitické problémy země.
Druhou stránkou je uvědomění si evropských elit, že současná politika Evropské komise nahrává pravicovým populistům v jednotlivých členských zemích a že je třeba konečně konat. A to nejen z pohledu bezpečnostního, ať již v souvislosti s migrační krizí či nárůstu teroristických útoků, ale i z pohledu ekonomické konkurenceschopnosti Evropy vůči USA, Číně či dalším rychle se rozvíjejícím a konkurujícím se ekonomikám. Je třeba si také uvědomit problémy globalismu a praktikované neoliberální hospodářské politiky, která je dnes překonaná. A to na obou stranách Atlantiku. Dokonce o tom hovoří nově zvolený americký prezident Donald Trump. Tím chci naznačit, že i EU se bude muset změnit a reformovat, více se přiblížit občanům a především bude muset řešit problémy, které v rámci své korektní politiky a rozdílných národních zájmů řeší polovičatě či špatným způsobem. A Brexit není pouze o Velké Británii, jak by se mohlo zdát, ale o důvěře v evropské instituce, samotnou Evropskou unii, v demokracii a v politiku jako takovou. To je třeba mít při každodenním rozhodování vždy na paměti. Poučení se z chyb může být dobrý začátek i pro EU.
