Dánsko, Holandsko, Belgie, ale i USA, nezačaly šetřit, protože nechtějí na rozdíl od naší vlády zruinovat vlastní prosperující hospodářství a veřejné služby. Šetření se může katastrofálně prodražit, protože rušení pracovních míst či podřezávání koupěschopnosti povede k dlouhodobé nezaměstnanosti, povede ke zvýšení mandatorních výdajů, sníží se kupní síla a daňové výnosy. Ruku v ruce s tím se zhorší dostupnost a kvalita veřejných služeb. Zároveň se zvýší sociální napětí ve společnosti a zhorší se zajištění bezpečnosti občanů země.
Jediným spolehlivým řešením snížení zadlužení země je ekonomický růst. Pokud ČR má HDP v rozsahu 3,5 bilionu korun, pak každé procento jeho růstu zvyšuje rozpočtové příjmy o 12 miliard korun. Pokud současná vláda hodlá snížit platy státních zaměstnanců o 6,3 miliardy korun, pak stačí půl procentní růst HDP, který by přinesl dorovnání této částky. Pokud současná vláda odhaduje pokles HDP vlivem navrhovaných škrtů na rok 2011 o 1,5 %, pak se tato úsporná opatření jeví jako kontraproduktivní.
Je zároveň zřejmé, že ekonomický růst musí mít rozumné makroekonomické proporce, finanční rovnováhu a vzestup životní úrovně. Prostě je nutno investovat do lidí, do vědy a výzkumu a tím posílit dlouhodobou konkurenceschopnost naší ekonomiky. Pokud však hodlá vláda šetřit, pak je nutno šetřit a škrtat tam, kde to neohrozí růst HDP. Příkladem může být snížení cen dopravních staveb, nesnížení firemní daně z 20 na 19%, snížení výdajů zdravotních pojišťoven za léky, zdanění hazardu či prosazení transparentních veřejných zakázek v celém veřejném sektoru.