A také souhlasím s těmi, kteří kritizují neférovost voleb z pohledu médií. Nicméně jako největší problém vidím předvolební průzkumy, kteří výrazně ovlivňují preference voličů. A bylo by záhodno, aby se tyto průzkumy přestaly zveřejňovat minimálně měsíc před samotnými volbami.
Hodně mě překvapilo,že žádný z prezidentských kandidátů, nezvedl témata, která jsou primárně důležitá pro občany České republiky. To, že dva kandidáti se ostře vymezili proti vládě, bylo sice logické, ale po pravdě řečeno, tato kritika mohla směřovat i proti vládám minulým. Jediná žena v prezidentském klání vsadila na liberalismus a ochranu lidských práv, což ji po televizních debatách stálo minimálně desetiprocentní podporu veřejnosti. Vždyť to byla ona, která v minulosti hovořila o spravedlivých daních a o rozdílech v regionech O čemž vlastně následně přestala hovořit.
Podle mého názoru Česká republika má daleko zásadnější problémy, které žádná politická reprezentace nechce řešit, i když o ní často hovoří. Předně je to vlastní uspořádání státu, přebujelost byrokracie a administrativy, neefektivity státní a veřejné správy a její obrovská finanční nákladovost. Obrovským problémem je resortismus, pomalá justice a slabé nástroje v boji proti korupci, šedé ekonomice a klientelismu.
Druhým balíčkem, který je nutno řešit, jsou nespravedlivé daně, které jsou v rozporu s doporučením EU či mezinárodních organizací. Schází nám progrese ve zdanění fyzických a právnických osob, máme jedny z nejmenších zdanění majetku a zejména obrovské množství daňových výjimek. Netransparentnost a nespravedlnost v daňovém systému nahrává daňovým únikům a neregulérnosti.
Mimochodem jakákoliv plošná pomoc vlády odporuje principu adresné pomoci a obrovsky zatěžuje státní rozpočet. Tím se nůžky mezi vysoce příjmovými a nízko příjmovými občany prohlubují.
Třetím problémem je obrovská nerovnost mezi regiony a mezi velkými městy a venkovem. Nejde přitom pouze o Prahu, Brno či Ostravu, ale i o další krajská města. Jde o značné rozdíly mezi kraji, a to zejména v dopravní obslužnosti, dostupnosti a kvalitě vzdělávání a zdravotní péče. Přitom celá Evropská unie je postavena na řešení regionálních rozdílů a je mi záhadou, proč tohle neřeší Česká republika. Z tohoto důvodu je nutno změnit RUD ve prospěch menších měst a obcí.
Čtvrtým problémem je skutečná penzijní reforma, o níž se hovoří několik desítek let. Přitom změna parametrů či zavádění nových „pilířů“ není skutečným řešením. Řešením je například příspěvkově motivovaný penzijní systém NDC (Notional Defined Contribution), K němu je třeba revidovat sociální systém, který je také nepřehledný, velmi málo spravedlivý a nemotivační. Pokud chceme zachovat solidární a soudržnou společnost, pak je nutno tyto témata otevřít a především řešit.