Evropské vlády v období krize zapomněly na mladé spoluobčany

Ing. Antonín Seďa

SOCDEM
mimo zastupitelskou funkci

Evropské vlády v období krize zapomněly na mladé spoluobčany

Zásadním problémem je zřejmě nevhodná struktura oborů ve vzdělávacím systému, která nereaguje na skutečné potřeby trhu. Příkladem může být nedostatek kvalifikovaných sil v technických oborech.

Velkým problémem současné Evropy je vysoká nezaměstnanost mladých. Mezi „rekordmany“ patří Španělsko a Řecko, kde míra nezaměstnanosti lidí do 25 let dosahuje téměř 50%, ale také na Slovensku existuje „ztracená“ generace s 36% nezaměstnaných mladých lidí. V naší zemi se tato nezaměstnanost blíží „pouze“ k hranici 20%.

Zásadním problémem je zřejmě nevhodná struktura oborů ve vzdělávacím systému, která nereaguje na skutečné potřeby trhu. Příkladem může být nedostatek kvalifikovaných sil v technických oborech. Ukazuje se totiž, že mladí nechtějí studovat tyto náročné obory a tím hrozí, že neproběhne potřebná generační výměna techniků a odborníků. Je paradoxem, že při vysoké nezaměstnanosti řada firem hledá konstruktéry, techniky a dělníky pro průmyslovou výrobu. Zaměstnávání mladých se také zhoršilo tím, že situace v ekonomice nutila firmy spíše snižovat výrobu a počet zaměstnanců a tím nastala stagnace v přijímání absolventů vysokých
a středních škol.

Mladí lidé kvůli nedostatku pracovních míst a odmítání jejich zaměstnávání z důvodu malé praxe odkládají svůj vstup na trh práce, což s sebou přináší řadu problémů. Čím déle totiž budou mimo pracovní trh, tím těžší bude pro ně návyk na pracovní rytmus. S nezaměstnaností se zvyšuje kriminalita mladých, zvyšuje se užívání drog a mladá společnost se radikalizuje. Nezřídka ztráta iluzí a naději vyvrcholí násilím. Podle statistik si nezaměstnanost mladých vyžaduje obrovské náklady v sociální oblasti.

Problémem současných vlád je rezignace na aktivní politiku zaměstnanosti a nedostatek podpory při zaměstnávání absolventů škol. Taktéž schází účinná spolupráce podnikatelského sektoru a profesních organizací k podpoře technických studijních oborů.

Z tohoto pohledu je nutno podporovat ty studijní obory, o které je na trhu práce poptávka a naopak omezit ta studia, jejichž uchazeči většinou končí na úřadech práce. U středních škol je to otázka zřizovatelů škol, to je zejména krajských zastupitelstev. Stát zde může diferencovat příspěvky na studenta a stejný postup může zavést i u studentů vysokých škol.

Na druhou stranu je nutno podpořit vznik výzkumných a vývojových pracovišť, kde by právě mladí odborníci a čerství absolventi dostali uplatnění. Větší spolupráce se soukromým podnikatelským sektorem a vysokými školami umožní dosáhnout na evropské granty, zároveň zvýší konkurenceschopnost naší ekonomiky. Prostě chce to aktivní politiku zaměstnanosti.

Stát i firmy by se měly navíc více angažovat při získávání potřebné praxe mladých uchazečů o zaměstnání, protože nedostatečná praxe omezuje zaměstnávání mladých lidí.

Pravicové vlády a neo liberalismus zklamal, protože volný trh neumí řešit strukturální nezaměstnanost mladých. Tak jako neumí vyřešit problém vzdělávacího systému. Vlády by si měly konečně uvědomit, že právě mladí lidé jsou příjemci sociálních dávek a mají tendenci odcházet do šedé ekonomiky. K zaměstnávání mladé generace nepřispívá také zaměstnávání důchodců či brigádníků na zkrácené pracovní úvazky a tím také za nízké mzdy.