K velitelskému shromáždění AČR

Ing. Antonín Seďa

SOCDEM
mimo zastupitelskou funkci

Hlavním cílem mělo být představit nejdůležitější úkoly armády v roce 2014. Osobně si nemyslím, že jedním ze základních úkolů naší armády je dokončení schvalovacího procesu novel tří branných zákonů, které schválila vláda v demisi. To je spíše úkolem Parlamentu ČR.

A jelikož do konce tohoto roku se mají dokončit organizační změny v naší armádě, scházelo mi na tomto shromáždění jakési zhodnocení těchto změn a alespoň nástin zvýšení efektivnosti nových řídících vazeb, včetně dopadů na kvalitu a rychlost rozhodovacích procesů.

Lze souhlasit s panem premiérem, že základem politického zadání pro českou armádu je Obranná strategie ČR. Ta ovšem nebyla projednána v poslanecké sněmovně a tudíž má „omezenou“ politickou váhu, zejména co se týká závazků pro dostatečné financování národní bezpečnosti. Zároveň snížila politicko-vojenské ambice naší republiky, za což jsme nesklidili ze strany našich spojenců žádnou pochvalu. Ke škodě věci stále nedochází k efektivnějšímu budování schopností v rámci smart defence či bilaterální spolupráce s našimi sousedy. Tady musím souhlasit s panem ministrem, že ke kvalitní a velikostně přiměřené armádě se nedá proškrtat. To se týká zejména personální stability a nutných oprav vojenské techniky.

Pokud velení armády má v plánu v polovině roku 2014 předložit vládě Koncepci výstavby AČR, pak se obávám, že nebude dostatek času tuto koncepci projednat, popřípadě doplnit v rámci příslušného výboru Parlamentu ČR. Protože pokud je ambicí koncepce rozvoj armády, priority její výstavby, specifikace druhů vojsk a jejich úkolů, pak toto projednání musí být důkladné. Bez politické podpory si nedovedu představit schválení této velmi důležité koncepce. Zejména proto, že jakákoliv koncepce musí být kryta finančními zdroji. A ty přes navýšení o jednu miliardu v roce příštím nebudou na další rozvoj naší armády stačit.

To co je podstatné z dlouhodobého hlediska je provázání připravované a schválené koncepce s dlouhodobým a zejména střednědobým plánováním. Optimální by byl například pětiletý cyklus zavedený v armádách NATO. Podstatné je však to, zda střednědobý plán bude či nebude dodržován. Po zkušenostech z minulých let jsem v tomto bodě hodně skeptický.

A stačí si opětovně prolistovat Bílou knihu o obraně, aby bylo zřejmé, se kterými problémy z oblasti investic do rozvoje schopností se bude muset AČR v nejbližším období popasovat. Tak jako bude muset řešit personální nenaplněnost stavů, jejich hodnostní a věkovou strukturu. A to nemluvím o neustálém oddalování termínu dosažení cílových operačních schopností, definovaných koncepcí profesionální armády a Vojenskou strategií ČR.

Ano, česká armáda se těší stále vysoké podpoře veřejnosti. Horší je již přesvědčit občany o nutnosti zajistit potřebnou finanční stabilitu resortu. Tady souhlasím s ministrem obrany, že neschopnost obhájit smysluplnost výdajů může vést k tlaku na další škrty v kapitole 307. Jsem přesvědčen, že je nutno přesvědčit nejprve politiky a pak širokou veřejnost o efektivitě vynakládaných peněz. K tomu navrhuji pravidelné informování a projednání strategických investic v příslušném výboru poslanecké sněmovny,tak jako projednávání veškerých rozpočtových změn kapitoly 307 v průběhu roku.