Předně je nutno si uvědomit, že války v Sýrii a v Iráku byly pouhým spouštěčem migrační vlny do Evropy. Ta by totiž přišla i bez nich, možná v menší míře a určitě později. Důvodem je rozvoj třetích zemí , kde lidé s vyšší úrovní a vzdělaností vidí populační, ekonomické, sociální, klimatické, ale hlavně bezpečnostní problémy, které současné vlády nejsou z to řešit. Proto tito lidé obracejí svůj zrak i krok do Evropy. Ta však nereagovala dostatečně dopředu na varování odborníků, nepřipravila se na možnou migraci a zřejmě stále hledá řešení. Přitom například Bezpečnostní strategie ČR již obsahovala jako jednu z hrozeb migraci. My, občané EU si musíme uvědomit, že Evropská unie není skutečnou federací a její současné fungování ani neumožňuje rychlý a hlavně společný postup. Prostě proto, že každá členská země má i svůj národní záměr, který znemožňuje přijmout konsensus na některá konkrétní opatření.
Přesto si řada politiků, včetně naší vlády, uvědomují, že bojují o budoucnost EU. Sílí totiž obavy z toho, že Evropa migrační vlnu nezvládne, že z příchozích uprchlíků vzejdou vykořenění lidé, jejichž každodenní problémy se nakonec obrátí proti těm, kteří jim pomáhají začít nový život. Výroky řady populistů, nacionalistů či islamofobů směřující k rychlému řešení jsou scestné. Prostě pouze zneužívají normální lidsky strach občanů o své bližní a o svoji budoucnost. Žádné krátkodobé řešení neexistuje. Kdo říká opak, ten je populista a demagog. To, co je potřebné a co se konečně po roce děje, je přijímání takových opatření, které umožňují zpomalování migrační vlny. Je totiž nepochybné, že bez fungující společné vnější hranice nemůže fungovat ani schengenský prostor, ani EU. Zároveň je nutné si přiznat, že utěsnit evropskou mořskou hranici je prakticky nemožné. Pomoc operace NATO monitorovat příliv člunů s uprchlíky ničemu totiž nepomůže, protože tyto informace sdílí již FRONTEX. Toho je si vědoma i Evropská unie, která na plán A. Tím je dohoda s Tureckem, kde dnes již žije 2,5 milionů syrských uprchlíků. Tato finanční pomoc má zlepšit podmínky pro uprchlíky, má zvýšit ostrahu hranic a kapacity uprchlických táborů. A najde se mnoho skeptiků, kteří nevěří tomu, že se migrační vlna razantně zpomalí.
Ovšem čas hraje proti EU, proto jsou důležité další varianty, například ta, kterou prosazují země V4, včetně ČR. Pokud totiž nedojde k zastavení migrační vlny přes Turecko do Řecka, pak je nutno realizovat ochranu hranic i mimo Schengen. Umístění plotů či zábran je věcí dohody členských zemí EU i států, které nejsou členy Evropské unie.
Podobně je na tom i návrh Nizozemska, který logicky navrhuje, aby Řecko vracelo uprchlíky trajekty zpět do Turecka. Však také má s Tureckem bilaterální dohodu. Nicméně mezi Řeckem a Tureckem existují značné politické a bezpečnostní spory, takže dohoda prozatím není. Je třeba si uvědomit, že každá z navrhovaných variant má své výhody a nevýhody. Ať již bezpečnostní, sociální či ekonomické. EU také dlouhodobě jedná s africkými a blízkovýchodními zeměmi o možnosti umístění záchytných uprchlických táborů na jejich území. Příkladem je řešení, které nalezlo Španělsko společně se Senegalem v případě uprchlické vlny směřující na Kanárské ostrovy. Platí ovšem, že provoz těchto zařízení by hradily členské země Evropské unie. Pomoc také přislíbily země mimo EU, jako USA, Austrálie, Nový Zéland aj.
Pozitivní zprávou je i výsledek humanitární konference, kde státy přislíbily 6 miliard eur na pomoc syrským běžencům. Na druhou stranu se nedaří mírovým jednáním ve Vídni o budoucnosti Sýrie, kde spíše dochází k eskalaci konfliktu. Existuje pomoc Jordánsku a Libanonu, které se potýkají s dvěma miliony běženců. Proto je opravdu zarážející, když se někteří čeští politici tváří jako všeznalci, přitom jsou evidentně mimo mísu a jejich návrhy nikomu a ničemu nepomohou. To, že situace v Evropě související s migrací, která pokračuje a bude nadále pokračovat, je vážná, nikdo nepopírá. Dokonce se diskutuje o tom, že vznikne v EU systém, který uprchlickou krizi sice překoná, ale na úkor absolutně rozhádaného, neakceschopného a nekooperujícího společenství národů. To by byl však konec nejen Schengenu, ale zřejmě i velké EU. Té, která dnes existuje. Tento scénář si uvědomuje i česká vláda, proto se aktivně snaží přimět EU k takovým opatřením, které volný pohyb osob pro budoucnost zachrání. Ono se to totiž v našich luhách a hájích pěkně kecá těm, kteří nemají vládní zodpovědnost a odpovědnost za zajištění bezpečnosti občanů. Ale co naplat, důležitější jsou přece pro ně dnešní politické body než přijatá konkrétní řešení, které pomohou migrační krizi zastavit a zároveň nenapáchají daleko více škod než užitku.