Nákup Pandurů odhaluje dlouhodobé systémové chyby na MO

Ing. Antonín Seďa

SOCDEM
mimo zastupitelskou funkci

Nákup Pandurů odhaluje dlouhodobé systémové chyby na MO

Možné uplácení při nákupu obrněných transportérů je klasickým příkladem politické nezodpovědnosti a systémových chyb v průběhu zbrojních akvizic na tomto rezortu.

Zrušení původního tendru s rakouskou zbrojovkou Steyr na nákup 199 kusů Pandurů, pověření náměstka Bartáka jednáním o nové smlouvě, řada politických tlaků od českých i zahraničních představitelů, výsledná cena za 107 kusů obrněných transportérů i současné podezření z korupčního jednání ukazuje přinejmenším na nestandardní a netransparentní nákup.

Když jsem v roce 2008 vyzýval tehdejší paní ministryni Parkanovou, aby tendr zrušila a vypsala nové výběrové řízení, nepochodil jsem. Upozorňoval jsem nejen na Výboru pro obranu, ale zejména ve sdělovacích prostředcích na problémy, které s touto kauzou souvisejí.

Proto je pro mne záhadou, proč orgány činné v trestním řízení zahájili vyšetřování teprve po více než třech letech. A to zřejmě ještě z toho důvodu, že souběžné vyšetřování zahájila americká služba SEC, známá odhalováním trestné činnosti v podnikání.

Právě dokončovaná Bílá kniha o obraně, která monitoruje současný neutěšený stav resortu ministerstva obrany, odhalila, že v rámci obranných akvizic existují dlouhodobé systémové chyby. Zejména v tom smyslu, že nelze dohledat zodpovědnost jednotlivých osob, které o řadě sporných zakázek rozhodovali. Nemám na mysli politickou odpovědnost ministra či jednotlivých náměstků, ale konkrétní pracovníky ministerstva. Tento systém je o to zrůdnější, že v řadě případů se namísto koncepčních nákupů pro zvýšení schopností české armády, pouze utrácely peníze. A zejména se obcházel zákon o veřejných zakázkách.

Armáda České republiky se potýká s řadou systémových problémů, které ohrožují dokončení reformy z roku 2002. Tyto problémy znamenají snižování vojenských schopností AČR, nedodržení politicko-vojenských ambicí a našich závazků vůči koaličním partnerům v rámci NATO i EU. Zejména však znamenají ohrožení budoucí bezpečnosti České republiky. Snížení zdrojového rámce kapitoly 307 a výrazná neefektivita vynaložených prostředků znamenají neustálé oddalování dosažení cílových operačních schopností, ale přinášejí zhoršení podmínek pro činnost profesionálních vojáků i občanských zaměstnanců resortu. To vše přináší další vícenáklady, postupnou nenaplněnost jednotlivých vojenských útvarů i odkládání nutné modernizace schopností AČR reagující na stále platnou Bezpečnostní strategii ČR.

Žádný ministr obrany se nemůže vyhnout své politické odpovědnosti za současný stav resortu, tak jako svůj díl spoluzodpovědnosti mají členové příslušných výborů Parlamentu ČR. Vláda připravuje aktualizaci Bezpečnostní strategie ČR, která se má stát základem bezpečnostní politiky státu. Podle mého názoru, vzhledem k současným problémům v rezortu obrany, bude žádoucí, aby novou Bezpečnostní strategii projednal a schválil Parlament ČR. Nejen pro závažnost tohoto dokumentu, ale i z důvodu validity zajištění vnější i vnitřní bezpečnosti země.