Průběh rozpravy se odehrával v předpokládaném útoku opozice vůči ministrovi financí. Jejich výhrady směřovali ke střetu zájmů A.Babiše kolem schvalování biopaliv a jeho mediálnímu impériu. Mimochodem sociální demokracie považuje útoky na veřejnoprávní média za velmi nebezpečné a to právě z pohledu oligarchizace médií v naší zemi. A také se ukazuje, že pouze ČSSD je schopna tomuto trendu zabránit. Tady se mi líbil názor jednoho politologa, který pozici ministra financí okomentoval slovy: Dravý a bezohledný byznysmen se chová stejně i v politice. Ostatně i reakce místopředsedy vlády na útoky zejména předsedy poslaneckého klubu TOP 09 M.Kalouska, tomuto názoru odpovídala. A to přesto, že si takovouto reakci zasloužil.
Z pohledu průběhu diskuse jsem však nabyl dojmu, že se spíše jednalo o promarněnou příležitost opozičních stran, protože z rozpravy se stala politická fraška doprovázená osobními útoky, a to zejména mezi M. Kalouskem na straně jedné a ministrem financí na straně druhé. Zde platí příměr, že potrefená husa zakejhala. A to platí pro oba aktéry dnes již osobního sporu. A. Babiš zdůraznil, že jej zplodila zkorumpovaná pravice, vždyť z jeho strany je to vlastně oběť býti v politice. ODS kontrovala tím, že dnes je pří pouze to, zda A.Babiš bude součástí politického Matrixu či jeho hlavou. PR prezentace ministra financí, který předčítal z knihy s cílem vrátit úder a představit veřejnosti pana Kalouska jako nástroj a symbol korupce, nebyla příliš vhodná k vážnému tématu, což hlasování o nedůvěře vládě bezpochyby je. Naproti tomu A.Babiš v přímém přenosu nařkl ODS z korupce, kdy blízký spolupracovník bývalého prezidenta V.Klause údajně po něm požadoval jeden milion EUR za veto prezidenta na biopaliva. K tomu pan Kalousek uvedl, že podá trestní oznámení, aby toto tvrzení bylo potvrzeno či vyvráceno. Prostě v rozpravě se vykydaly kýble špíny, což rozhodně nenapomáhá ke zvýšení důvěry veřejnosti ve své politiky.
Hlasování o nedůvěře vládě ukázalo, že pro vládní strany je daleko důležitější politická stabilita v zemi a napravování škod, které po sobě zanechaly bývalé pravicové vlády. Zároveň se potvrdila má slova, že pravice nemá jiné téma než střet zájmů ministra financí. To, co je nebezpečné, je trend ve zhoršování vztahů uvnitř poslanecké sněmovny a růst osobních urážek. A to i ze strany těch, kteří ještě nedávno tvrdili, že jdou do politiky zlepšit vnímání veřejnosti na politiku jako takovou.
Zřejmě již usoudili, že na hrubý pytel je potřebná hrubá záplata. Přesto tento vývoj není pro rozvoj naší společnosti ten nejsprávnější. Ano, poslanecká sněmovna je kolbištěm politických názorů a programů, rozdílných pohledů na společnost i rozporuplných řešení na současné problémy, tudíž nelze očekávat žádnou politickou siestu. Nicméně by tato ostřejší diskuse neměla sklouzávat k osobním invektivám a urážkám, tak jak se čím dál častěji děje A to by měli mít diskutující vždy na paměti, zejména s ohledem na budoucí vývoj demokratické společnosti v naší krásné zemi.
