Paradoxy české politiky

Ing. Antonín Seďa

SOCDEM
mimo zastupitelskou funkci

Paradoxy české politiky

Česká vládní koalice a některá pravicová a k vládě servilní média radostně informují, že se jí podařilo a ještě podaří protlačit Parlamentem ČR její reformní zákony.

Zákony, které podle představitelů ODS, TOP 09, Starostů a nezávislých a VV mají zajistit stabilitu veřejných rozpočtů, snížení korupce a budoucí konkurenceschopnost Českě republiky.

Nejnovější průzkum veřejného mínění Eurobarometru ukázal, že v kompetentnost členů vlády odstranit následky hospodářské krize důvěřuje pouze 4% Čechů, což je nejnižší hodnota ze všech členských zemí EU. Důvěra ve vládu je nejnižší od roku 1989 a zlepšení ekonomické situace v zemi věří toliko 13% občanů, kteří se průzkumu zúčastnili.

Chci připomenout rok 1997, kdy pravicová vláda V.Klause zažila první politickou krizi, jako reakci na úsporné vládní balíčky. Tyto škrty odhalily základní věc v procesu privatizace. A to skutečnost, že přes rozprodej mnohasetmiliardového státního majetku státní pokladna nezbohatla, ale že transformační náklady se staly základem státního dluhu. Po roce 1998 začala levicová vláda vyhrabávat kostlivce ze skříně privatizace a pravicové transformace. Dluhy narostly zejména privatizací bank, které doplatily na zbohatnutí vyvolené sociální vrstvy. Přesto, že ekonomika země rostla , státní dluh narůstal. Zřejmě proto, že se každoročně ztrácely desítky miliard korun mimo veřejné rozpočty.

Od roku 2006 se díky prováděné politice pravice snížily příjmy státního rozpočtu o 90 miliard korun ročně. Z toho opět těžily firmy a daňová zátěž se přesunula na zaměstnance. V této politice a po ekonomické krizi v roce 2009 v politice škrtů pokračuje i současná vláda. Za pomoci nově vzniklých a nestandardních politických stran TOP 09 a VV dochází k postupnému přečerpávání finannčích prostředků z veřejných a státních zdrojů do privátních fondů a soukromých firem. Týká se to zejména navrhované důchodové a zdravotní reformy.

Nechci přímo hovořit o pokračujícím procesu tunelování v podání pravice a českého neo liberalismu, ale co jiného může být otevírání dveří pro podnikání se stářím a se zdravím našich spoluobčanů.Zřejmě brzy dojde i na privatizaci nemocnic, systému zdravotního pojištění., aktivní politiky zaměstnanosti i na zavedení školného na veřejných vysokých školách. To vše v bohulibém úmyslu snížit zadlužení země a zvýšení konkurenceschopnosti.

Paradoxem české politiky je však skutečnost, že namísto zvyšování životní úrovně české společnosti a zvyšování kvality a dostupnosti veřejných služeb, se jde cestou právě opačnou.