Tím druhým je podpora českého a moravského obranného a bezpečnostního průmyslu. Narychlo měněné nákupy vojenské techniky neukazují na součinnost s AOBP, nenaplňují cíle strategie vyzbrojování a zejména dlouhodobého a střednědobého plánování v rezortu. Nehledě na potřebu zachovat vývojové a výrobní schopnosti našeho průmyslu.
Tím třetím předpokladem je transparentnost výběrového řízení a především zadání technických podmínek k nákupům vojenské techniky. Případ nákupu vrtulníků jasně ukazuje, že armáda či MO nemají jasno. Těch chyb v rámci akvizic je v poslední době hodně a ukazuje to na nefunkčnost nastaveného systému, což může mít za následek neefektivní vynakládání finančních prostředků. Mimo jiné na nefunkčnost systémů upozorňuje poslední zpráva NKÚ .
Čtvrtý předpoklad souvisí s účastí našich českých a moravských podniků a institucí na dodávkách zahraničních zbrojních systémů. Teď nehovořím o dodávkách jejich výrobků v rámci tendrů, ale o spolupráci a podílu našich firem na zahraničních dodávkách. Bylo zvykem požadovat přímé či nepřímé off sety či přímo výrobu výrobků v podnicích, zřizovanými ministerstvem obrany. A tato spolupráce odpovídala až 100% ceny zakázky. Nevšiml jsem si, že by dnes tyto podmínky figurovaly jako požadavek kontraktu. Ale je možné, že se mýlím, a že tato kooperace se použije.
Závěrem chci říci, že si pamatuji řadu opravdu nepovedených, předražených a málo efektivních nákupů vojenské techniky a poslední návrhy z pera ministerstva obrany se těmto nákupům velmi podobají. Zároveň chci upozornit, že pan ministr obrany nedodržuje stále platná usnesení garančního výboru, týkající se informování výboru o akvizicích MO nad 50 milionů korun či projednání navrhovaných změn rozpočtu v kapitole 307 ve výboru pro obranu ještě před projednáním ve Výboru rozpočtovém.