Mohu souhlasit s argumentem, že již dnes lze porovnat rozdíl mezi přiznanými příjmy a majetkem, který je evidován (nemovitosti, automobily, letouny či lodě). Problémem je ovšem skutečnost, že prokázat neodvedení daní či zlodějinu musejí správci daně či orgány činné v trestním řízení. Přitom v takové Praze je evidováno tolik podnikajících subjektů, že vlastní kontrola na ně přijde jednou za dvacet let. A dále, že pravicové vlády ve snaze ušetřit, personálně rozložily kontrolní orgány v naší zemi. Nehledě na skutečnost, že řada českých podnikatelů raději zdaňuje své zisky v daňových rájích, což ztěžuje jakoukoliv kontrolu.
Zákon o původu majetku je důležitý i v rovině morálky a spravedlnosti. Transformace společnosti totiž ne vždy proběhla v souladu s tehdy platnými zákony a takto nespravedlivě získaný majetek byl poté očištěn přes zdanění fiktivních zisků. To se mimo jiné děje i v dnešní době, ale nyní se jedná o peníze z šedé ekonomiky či z trestné činnosti. V legislativním procesu jsou přitom dva odlišné návrhy. Jeden z dílny KSČM (sněmovní tisk 235), který hodlá postihovat i nezdaněný majetek z období do dvaceti let a to daní ve výši 100%. Týká se fyzických osob s majetkem do 10 mil.Kč a právnických osob do 30 mil.Kč.
Druhý je dílem ministerstva financí a je spíše novelou zákona o daních z příjmů a trestního zákona. V prvním případě doplňuje §38 o možnost výzvy k prokázání příjmů či majetku správcem daně, pokud nastala pochybnost mezi výší majetku a přiznanými příjmy. V případě zákona č.40/2009 Sb., dochází k doplnění trestu odnětí svobody ve výši jednoho až čtyř let v případě porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení.
Tak jako každý zákon, tak návrh zákona o původu majetku, může doznat jinou podobu v rámci celého legislativního procesu. Zároveň poté bude záležet na jeho uplatňování v praxi. Ale již dnes platí a vyjádření pravicových politiků to jenom potvrzují, že je obava o jeho přijetí. Já osobně v zákoně vidím možnou cestu, jak zabránit legalizaci nezdaněného majetku. Zároveň je to nutnost k prosazení jisté spravedlnosti ve společnosti.Slušní a poctiví lidé se totiž nemusejí obávat, že jim správce daně zašle onu výzvu k prokázání příjmů a majetku. Naopak ti méně slušní a nepoctiví budou trnout strachem, zda na nedojde či nikoliv. Vše bude záležet na kvalitě jednání a kontroly jednotlivých správců daně. A také na situaci, zda politická reprezentace nastaví společenskou atmosféru, ve které krácení či neodvedení daní nebude tolerováno. A pokud pan kolega Gazdík již dnes tvrdí, že zná způsoby, jak bude moci zákon o původu majetku obejít, pak očekávám, že v rámci svých pozměňujících návrhů tyto možnosti eliminuje či na ně alespoň v rámci legislativního procesu upozorní.