Proto se česká demokracie vytrácí spíše v politické fandění, což je jistě pro mnohé jednodušší, než číst volební programy či kontrolovat počínání toho kterého politika.
Po revolučních událostech nastala realita, která postrádá ideály z listopadu 1989. Ve společnosti probíhá nekritické hodnocení osoby Václava Havla a ti, kteří mají jiný názor jsou opět škatulkování za téměř nepřítele lidstva. Ono se vlastně ani moc není čemu divit, protože společnost není postavena na morálce, ale na konzumu.Již v době kupónové privatizace a tunelování podniků jsem upozorňoval na skutečnost, že podnikání vzešlé z trestné činnosti nebude společností váženo a že takto položené základy nemohou přinést nic dobrého. Dnes se ukazuje, že zaměstnanci mají strach o své zaměstnání, přitom v drtivé většině vydělávají mzdu, která jim nestačí na spokojený život jejich rodin. To se ukázalo zejména v době hospodářské krize, kdy bohatství menšiny společnosti rostlo, ale většina domácností zchudla. Neřešené problémy zatěžují celou společnost a v řadě případů umožňují nástup extremistů, netransparentních hnutí či populistických řešení. Opravdová demokratická diskuse je zaměňována za předkládání těch správných názorů a je velice povrchní.Opět se v naší veřejnosti uhnízdilo očekávání na příchod spasitele a vykupitele v jedné osobě. A je téměř jedno, zda dochází k úpadku demokratických hodnot, k redefinici politiky na manažerský výkon či ke vzrůstu pokrytectví. A také schází pokora, jako výsledek osobní sebereflexe.
Každá politická strana by měla mít svůj politický program, který má předkládat veřejnosti, aby byla čitelná a transparentní. Zároveň by měla mít své představitele, kteří se těší důvěře občanů a kteří tento program prosazují v praxi. A je jedno, zda na celostátní, krajské či komunální úrovni. Protože každodenní problémy spoluobčanů lze řešit odlišnými postupy. Dnes jsme svědky řízeného rozkladu společnosti, náhrady politických stran mediokracií, skutečné problémy společnosti jsou maskovány protesty a uměle vytvořenými tématy. Příkladem mohou být výzvy k mobilizaci a protestům proti USA, kterou organizuje iniciativa Ne Bruselu či k pomoci nemuslimským menšinám perzekuovaným Islámským státem. Souhlasím, že i to jsou problémy globálního světa, ale s nimi alespoň prozatím nestojí a nepadá demokratický vývoj v naší země. Prostě strach ve společnosti je všudypřítomný a propaganda ovlivňuje každodenní život občanů naší země.V republice se ztrácí desítky miliard korun ročně, ale společnost se baví při pokleslém Pečeném sněhulákovi či nesčetných a nekonečných seriálech. Přitom každý divák nadává na stále delší reklamy v privátních médiích, které ovšem sám hradí formou koncesionářských poplatků v médiích veřejnoprávních. Ale o tom média cudně mlčela a mlčí.
Často se stává, že se na mě obrací lidé, abych jim pomohl. Důvodem je skutečnost, že mají sami strach se obrátit tu na městský úřad, tu na ministerstvo, na policii či státní zastupitelství. Probíhají výběrová řízení, při kterých její vyhlašovatelé znají předem vítěze. Našinec zůstává otrávený a jeho zlost roste. A široká veřejnost nerozlišuje politiky na ty, kteří schvalují asociální zákony a na ty, kteří je neschvalují. Občané nehodnotí poctivost či nepoctivost jednotlivých politiků, ale všechny politiky řadí do jedné bandy. Politiků a politických stran si nevážíme a proto není divu, že jsou tyto strany personálně poddimenzovány a že mají stále více svých vnitřních problémů. Ministr financí a první místopředseda vlády každodenně pokračuje v předvolebním boji, ve kterém označuje předchozích 25. let za dobu korupce a zlodějin.Ano, mnohé občany tato rétorika oslovuje, ale málokdo si uvědomuje, jak tato slova škodí polistopadovému vývoji, protože plodí další nedůvěru, závist a nezodpovědnost. A tato kombinace by byla smrtící pro každou demokratickou společnost, naší nevyjímaje.
Proto je důležité používat selský rozum a nenechat se ošálit zástupnými tématy a předkládanou dezinformační kampaní. A také se nebát říkat své názory nahlas a alespoň se pokusit o dialog s veřejností, s podnikateli a s neziskovým sektorem. Dnes si uvědomuji, proč jsem v listopadu 1989 spolu obnovoval sociální demokracii. Protože již tehdy jsem byl přesvědčen, že boj za sociální stát a demokratické myšlenky s globálním kapitálem bude velmi těžký. Proto je důležité politické ukotvení a víra v lepší společnost. Ideály listopadu stále žijí, ale je nutné je každodenní poctivou prací uvádět v život. Ale to není pouze věcí politiků, ale celé občanské veřejnosti. Jak říkal první prezident T.G.Masaryk: Nebát se a nekrást. Já bych ještě dodal, že je nutno bojovat za spravedlnost uvnitř celé společnosti, protože bez ní nebude společnost soudržná a solidární. Pro někoho možná pouze hesla propagující změny v průběhu Velké francouzské revoluce, ale pro mě jsou podstatou demokracie. Rovnost, volnost, bratrství, na těchto základech může stát stabilní společnost.
A s pokorou si všichni přiznejme, že stále musíme tyto základy opravovat. Závěrem si vypomůžu dalším známým výrokem T.G.M. Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty.
