Nevím, zda je to z osobního přesvědčení či protože naše země vstoupila do EU za vlády pod vedením sociální demokracie, ale pan exprezident Evropskou unii opravdu rád nemá. Možná, že jako ekonom by chtěl pouze ekonomickou spolupráci, ale ta běží v globálním světě, i tak. Nejde totiž o to, že EU „omezuje“ národní státy, jak tvrdí V. Klaus, ale spíše o to, že má ve svém vínku solidaritu, spravedlnost a svobodu. Ono se totiž velmi snadno kritizuje někoho, kdo se vlastně nemůže bránit. Protože pro občany je Brusel velmi daleko. Tak daleko, že je třeba vše špatné na něj hodit a to bez ohledu na „viníky“ současných problémů.
Pokud tedy často oprávněně kritizujeme rozhodnutí Evropské Rady, Evropské komise či Evropského parlamentu, pak je třeba zdůraznit, že to není „jejich“ Unie, ale Unie naše. Opravdu nemohu za to, že V.Klaus a jeho soukmenovci z ODS pohlíželi a často pohlížejí na EU přes prsty a namísto aktivní politiky volili pasivitu a nekonstruktivní kritiku. Pak se není čemu divit, že ničeho nejen nedosáhli, ale že tito politici byli přehlíženi či zesměšňováni. Takhle se opravdu politika dělat nemá a je jen dobře, že současná česká vláda volí pro aktivní politiku, kdy namísto odchodu z EU volí strategii změny Unie zevnitř. Což je mimochodem snaha i současného ministerského předsedy Velké Británie, bývalého spojence české pravice.
Pohlížet na EU pouze optikou současných problémů migrace či ekonomické krize je velmi krátkozraké. Především proto, že řada členských zemí, včetně minulých pravicových vlád v České republice, si za své chyby či za neřešení vlastních problémů může často sama. Vinit toho „druhého“ je nejen snadné, ale i nezodpovědné. A to zejména vůči vlastním občanům. Evropská unie nám totiž dala novou legislativu, bez níž bychom tady stále měli Klausův kapitalismus 19. století, kdy se mohutně privatizovalo a tunelovalo. A kdy míra korupce přesahovala nejen všechny členské země EU, ale i řadu zemí na východ od nás. Ale to nejpodstatnější a nejcennější na EU je zajištění bezpečnosti v Evropě, protože řešit řadu současných a budoucích bezpečnostních problémů bez spojenectví nejde a nebude možné.
Evropská unie nám poskytla nové možnosti hospodářské a příhraniční spolupráce, svobodu pohybu, zaměstnání i studia, za pomocí evropských dotací se zlepšila kvalita životního prostředí, infrastruktura obcí i řada veřejných služeb. A především se zlepšuje životní úroveň našich občanů. Tady si však dovolím poznámku, že je to povětšinou v době levicových vlád pod vedením ČSSD. A to prostě proto, že politikou sociálních demokratů je přerozdělování národního bohatství od těch bohatších k těm chudším. Tak jako jsou jasné principy solidarity oblasti zdravotnictví, penzí, školství či veřejných služeb. A opravdu neházejme problémy s rozdělováním evropských peněz na EU. Byli jsme to my, kteří stanovovali programy a v mnohdy nedodržovali pravidla pro jejich čerpání.
Možná, že se V.Klausovi stýská po období, kdy mu na politickém výsluní nevadilo, že spravedlnost byla leckdy slepá a hluchá. A kdy se upřednostňovalo ekonomické a rychlé řešení před právem a transparentností. A kdy se ne veřejný majetek pohlíželo na cosi zlého
a odsouzení hodného. Nevím, zda si oba výše zmiňovaní pravicoví politici vůbec uvědomují kvalitativní posun celé české společnosti, která je na demokratické cestě k občanské společnosti. Rozdíl je v tom, že sociální demokraté vždy podporovali a podporují lidi práce, ať již zaměstnance, živnostníky, drobné podnikatele či manažery firem. Prostě proto, že si uvědomují, kdo toto národní bohatství vytváří. Proto je třeba zajistit zachování solidarity a sociálního přístupu v naší společnosti. Naopak je třeba bojovat proti daňovým únikům, tunelářům či oligarchům, kteří si pletou politiku s podnikáním a se svými zájmy.
Můj děda vždycky říkal, že vrána k vráně sedá. Já bych pouze dodal, že je dobře, že žijeme v demokracii, kde lze reagovat i na výroky politiků, které jsou přinejmenším zavádějící.
Tak jako je dobře, že Evropská unie ještě žije a je možno ji změnit. Žijeme v době, kdy je třeba filtrovat informace, kterými jsme denně zahlcováni. Protože řada z nich je opravdu propagandistická, účelová, zavádějící či nepravdivá. Nicméně je třeba, a tady s panem exprezidentem souhlasit mohu, posuzovat rozhodování z pohledu ochrany českých národních zájmů. A také je třeba si nejen položit základní otázku: Komu ku prospěchu. Ale je třeba si také na ni odpovědně a v souladu se svými osobními zájmy člověka a občana České republiky odpovědět. A já věřím, že touto odpovědí nebude radikalizmus či přehnaný nacionalismus.
