Současná vláda má velmi nízkou podporu občanů a není to z důvodu šíření dezinformací na sociálních sítích. Prostě vládní politici ztratili důvěru veřejnosti, protože nehájí jejich zájmy. Tak jako mnohé „politické“ neziskové organizace, povětšinou placeni státem a svými zakladateli, se i mainstreamová média snaží vyvolat ve společnosti obraz „nepřátel“ státu.
Mé životní, odborné a zejména politické zkušenosti mě naučily, že pokud se chci dobrat meritu věci, je třeba si položit otázku: Komu ku prospěchu. A zároveň si na ni pravdivě odpovědět. Mohu souhlasit s názorem, že jsem jako dlouholetý straník ovlivněn politikou sociální demokracie a levicového pohledu na svět. To nezpochybňuji, a naopak se k myšlenkám a k programu levice hrdě hlásím. Dokonce mohu souhlasit s tezí, že dnešní politika se neodehrává se soupeřením mezi pravicí a levicí. Což se přiznám, že mě velmi a velmi mrzí.
Pokud člověk důsledně sleduje dění ve světě, dokáže události analyzovat a zejména je sledovat v souvislostech a v čase, pak zjistí, že dělící čarou současné politiky, a je jedno, zda je to v USA, v Německu či v České republice, je „příklon“ politiky k mezinárodnímu kapitálu nebo uskutečňování takové politiky, která upřednostňuje domácí kapitál. Ale v obou případech jde o politiku, která hodlá zachovat status quo současné „řízené demokracie“. Demokracie, ve které politici nehájí zájmy většiny lidí a neusilují o zvyšování životní úrovně obyvatel.
A protože na politické aréně schází silná levicová strana, pak zhoršování životních podmínek bude pokračovat. A pokud mluví sociální demokracie o „pracující chudobě“, pak zdůrazňuje, že česká ekonomika je závislou ekonomikou levné práce. Ekonomikou, na kterou doplácí naši zaměstnanci ve prospěch zahraničí, zejména Západu. A není v zájmu globálního kapitálu, ale ani českých oligarchů, aby vládla sociální demokracie a prosazovala spravedlivější přerozdělování národního bohatství ve prospěch pracujících, seniorů, hendikepovaných občanů a rodin s dětmi.