Drastické snižování stavů dobytka způsobilo další degradaci půdy. K tomu se rozvinula výroba biopaliv z přírodních hnojiv a situace se dále zhoršuje. Zelená dohoda pro Evropu tzv. Green Deal EU, přijatá koncem roku 2019, stanovuje snížení skleníkových plynů, a tím výrobu paliv a energií z obnovitelných zdrojů. Tento trend se obrací i vůči chovu hospodářských zvířat, produkujících metan.
Současná vládní koalice přerozděluje deficitní zemědělské dotace od produkčních velkých zemědělců k málo produkčním, především ekologickým zemědělcům. Tím se dále snižuje produkce potravin, které pak dovážíme přes půl světa bez toho, že by někdo měřil podíl přepravy na znečištění ovzduší. A je zajímavé, že žádný stát nenavrhl na klimatických konferencích zrušit osvobození mezinárodní veřejné dopravy od placení DPH a spotřebních daní za energie a pohonné hmoty. Tak vypadá boj proti znečištění klimatu v praxi. Jakoby pravá ruka „ekologů“ nevěděla, co dělá levá.
Evropská unie s cíli Green Dealu zůstává na mezinárodním poli osamocena. Je to z důvodu pokrytecké politiky Evropské komise, která používá dvojího metru k prosazování humanismu, lidských práv a ochrany životního prostředí. Proto politice EU nikdo nevěří. K tomu všemu již řadu let působí ekonomické sankce vůči RF a v poslední době odklon od dodávek ruského plynu, ropy a dalších důležitých surovin pro výrobu. To vše způsobilo raketový vzrůst výrobních a provozních nákladů.
Současné stávky a demonstrace zemědělců v západní Evropě, kritická vyjádření firem a pokles HDP jednotlivých členských zemí EU ukazují na snižování konkurenceschopnosti evropských výrobců. Zahraničně politická pozice, daná zejména ekonomickou výkonností Evropské unie, dostává na frak v porovnání s USA, Čínou a dalšími zeměmi. A to se týká i společné zemědělské politiky EU.
Současná koaliční vláda každodenně zaprodává Českou republiku v zájmu zahraniční konkurence. Nejlépe by bylo, kdyby současná vláda byla nahrazena vládou, která bude hájit české národní zájmy a bude konsolidovat českou ekonomiku včetně zemědělství. Bude totiž třeba obnovit potravinovou soběstačnost v těch komoditách, které lze u nás pěstovat.
Je podstatné zvýšit početní stavy dobytka, abychom měli dostatek statkových hnojiv. Lze také použít hnojení nazeleno, nicméně je třeba omezit pěstování průmyslových plodin, tzv. biopaliv. Například pěstování kukuřice na výrobu bioplynu je z pohledu eroze výsměchem ochraně zemědělské půdy.
Je třeba srovnat zemědělské dotace z pohledu konkurenceschopnosti. Velké zemědělské plochy je třeba rozdělit širokými pásy větrolamů, které významně sníží větrnou a vodní erozi a omezí sucho. Ochrana dravých ptáků je nemyslitelnou podporou k likvidaci přemnožených škůdců. V neposlední řadě je třeba obnovovat přirozeně tekoucí vodní toky, budovat vodní nádrže menších rozměrů pro zachycování tolik potřebné vody v krajině a proti lokálním povodním.
Z pohledu Green Dealu bude třeba jeho cíle redukovat v souladu se skutečnou ochranou životního prostředí včetně ekologické zemědělské výroby. Poslední návrh Evropské komise na snížení emisí skleníkových plynů o 90 procent v roce 2040 však ukazuje na opačný trend a na nedůvěryhodnost cílů politiky Zelené dohody pro Evropu.
