Jsem přesvědčen, že chce li politik vykonávat volenou funkci na sto procent, nemůže zkrátka sedět na dvou židlích. Nemám na mysli povinnou součást pracovní náplně zvoleného zastupitele, jako je např. práce v orgánech  městského  podniku, neboť kdo jiný by měl dohlížet a být zodpovědný za efektivitu řízení těchto subjektů, než volený zástupce. Narážím na kumulování časově náročných a vysoce exponovaných volených funkcí poslance, hejtmana nebo krajského radního.  Taková práce v Poslanecké sněmovně, bere li ji daný politik opravdu zodpovědně, je časově velmi náročná.  Nemluvím jen o pravidelných schůzích sněmovny, ale rovněž o práci ve výborech, podvýborech nebo práci na přípravě legislativních návrhů, nehledě na vzdálenosti mezi vykonávanými funkcemi, např.mezi Prahou a Ostravou nebo Prahou a Brnem atd.  Myslím, že všem je jasné, že skloubit takovou práci s dalším, neméně náročným povoláním prostě nelze.  A pokud někdo tvrdí, že lze, plyne z toho jediné. Dotyčný vlastně přiznává, že se ani jedné z prací nevěnuje naplno, a mandát, který od občanů získal ve volbách, bere na lehkou váhu. Někteří hejtmani jsou toho zářným příkladem. Jejich názorové veletoče jsou často opravdu úsměvné.

Vzpomeňme, jak jeden z nich nejprve tvrdil, že práci hejtmana chce věnovat všechen svůj čas a energii, aby následně obrátil s tvrzením, že ve sněmovně bude hájit zájmy kraje lépe než jen z pozice hejtmana.  Výsledky takové práce pak mluví za vše. V počtu hlasování ve sněmovně nebo v počtu předložených legislativních návrhů se řadí mezi ty nejméně aktivní poslance. A práce v kraji? Jako hejtman a zároveň poslanec toho musí stíhat opravdu hodně, zastihnout jej v úřadu, to je už trošku oříšek. Chyba není na straně voliče, který v domnění, že podporuje svého hejtmana, vhodí hlas do urny při parlamentních volbách, aniž by tušil, že tím de facto ochudí sám sebe.

Chyba je na straně politiků, kteří se chtějí vidět na kandidátních listinách a hrát tak vnitrostranické hry. Je hezké, že takový politik věnuje například svůj poslanecký plat na charitu. Pro Českou republiku by ale určitě bylo lepší, aby místo poslance nebo hejtmana přepustil někomu jinému, kdo si sice svůj plat ponechá, ale práci se bude věnovat na sto procent. Myslím, že to, co zde popisuji, se může dít opravdu jen v politice. Nebo dokážete si představit, že by třeba ředitel nemocnice v Ostravě zároveň zastával funkci primáře v některé z pražských nemocnic?