Po Ukrajině (včetně Krymu) v květnu loňského roku a Arménii v září téhož roku to byl nyní Ázerbájdžán. V květnu pak bude následovat poslední ze tří zakavkazských zemí – Gruzie a zbude pak již jen Moldavsko a Bělorusko. Dovoluji si ve dvou částech informovat jak o obsahu těchto jednání, tak o dalších postřezích z této cesty našeho výboru.
Členové delegace VEU jednali mj. se zástupci partnerských výborů v ázerbajdžánském parlamentu (Výbor pro mezinárodní vztahy, Výbor pro meziparlamentní spolupráci), sešli se s předsedou Parlamentu, náměstkem ministra ekonomiky a průmyslu a ministrem zahraničních věcí. Vedle standardních a při těchto jednáních předvídatelných témat bylo častou otázkou těchto rozhovorů samozřejmě též postavení a situace Náhorního Karabachu. Jedná se o téma, které již po dvě desítky let jitří vztahy mezi Arménií a Ázerbajdžánem a vnáší do tohoto regionu nestabilitu, navíc rafinovaně živenou Ruskem (z té „druhé strany“ – arménské jsme to měli možnost poznat při loňských jednáních v Jerevanu).
Ázerbajdžán se snaží využít zisky z ropy a zemního plynu pro rozvoj dalších oblastí. Jedná se např. o investice do dopravní infrastruktury, technologie pro životní prostředí, alternativní zdroje energie, rozvoj zemědělství a navazujícího zpracovatelského potravinářského průmyslu. To vše je příležitostí pro české firmy a Ázerbajdžán by uvítal jejich vyšší zapojení včetně účasti českého finančního sektoru na realizaci těchto investic. Výzvou pro české firmy jsou především projekty v oblasti dopravní infrastruktury (dodávky lokomotiv a vozů pro osobní a nákladní železniční dopravu, výstavba lehkého metra Alyat-Baku-Sumgait, dodávky vozidel pro tramvajovou a autobusovou dopravu v Baku), technologií pro životní prostředí a využití vodní energie. České subjekty se ale doposud bohužel nezapojily do žádného z twinningových projektů. Na druhou stranu je ze strany Ázerbajdžánu zájem o investice do lázeňství a některých dalších odvětví v ČR. Ázerbajdžán by uvítal širší výměnu studentů a specialistů, rozšíření spolupráce s českými univerzitami. V oblasti cestovního ruchu může Ázerbájdžán nabídnout nejen atraktivní Baku, ale i rekreační rezorty na březích Kaspického moře a v horách jižního Kavkazu. Pro vyšší efektivitu spolupráce by byla ale žádoucí koordinace agend a zjednodušení vízového režimu.
Česká republika i Ázerbajdžán mají stejnou negativní zkušenost s jedním ze svých velkých sousedů. Ruské tanky vjely v roce 1968 nejen do Prahy, ale v roce 1990 i do Baku a zůstaly po nich desítky mrtvých. Ázerbajdžán má zájem ve vztazích s ČR a EU přejít od spolupráce a partnerství ke skutečnému strategickému spojenectví. Ázerbajdžán odmítl účast v Celní unii s Ruskem, Běloruskem a Kazachstánem (nově s Arménií), není pro něj akceptovatelná ani Asociační dohoda s DCFTA v té podobě, jak je dojednávána s Moldávií, Gruzií a Ukrajinou. Má ale zájem o přebírání pozitivních zkušeností z fungování EU a rozšiřování spolupráce jak s EU, tak s jednotlivými členskými zeměmi EU. Při všech oficiálních jednáních i při následných neformálních setkáních v Baku byla opakovaně zmiňována další tři zásadní aktuální témata: situace na Ukrajině a Krymu, obavy z vývoje v některých dalších postsovětských republikách a energetická bezpečnost.
Miroslav Krejča
29. dubna 2014