Mezidobí mezi druhým a třetím letošním zasedáním PS RE bylo v tureckém Izmiru vyplněno jednáním Výboru pro právní záležitosti a lidská práva. Takže si dovolím nabídnout postřehy z obou těchto setkání a jednání orgánů Rady Evropy.

Nejprve tedy k tomu výborovému jednání v Izmiru ve dnech 27.-28. května. Bylo relativně krátké a jednoduché. Probíhalo na jednom místě, dokonce v kongresovém sále hotelu, kde byli všichni zástupci národních delegací ubytováni. Takže žádné přesuny, žádná ztráta času, což bylo velmi příjemné. V podstatě všechny návrhy rezolucí výbor projednal a celkem bez nějakých vážnějších názorových střetů doporučil ke schválení Parlamentnímu shromáždění. Veskrze pozitivní dojmy z tureckého jednání výboru ale nahlodaly informace o střetech občanů s  orgány státu. Nezbývá než věřit, že tyto problémy nenaruší směřování a integraci Turecka do evropských struktur (což samozřejmě není totéž jako plnohodnotné členství v EU). Bylo by to škoda, protože v porovnání s některými čerstvě přistoupivšími zeměmi, či se zeměmi, se kterými se vedou přístupová jednání, je Turecko v řadě oblastí dál.

Zajímavé bylo podrobnější seznámení se s vlivem dřívější osmanské říše na celý region. Ostatně právě snaha vytvořit proti její expanzi účinnou obranu vedla našeho Jiříka z Poděbrad k prvním výzvám, které můžeme považovat za dávné zárodky evropské integrace, takže můžeme tomuto českému králi klidně přisuzovat autorství myšlenky „evropské unie“.  Ale těch vlivů na Evropu bylo mnohem víc a byly hodně pestré. Nakonec i Cyril a Metoděj (tedy spíše Konstantin a Michal) k nám byli vysláni právě z Cařihradu. Ale i návštěva historického Efezu a místa v horách nad ním, kam se po ukřižování Ježíše ukryla a kde dožila Marie, obohatila naše poznání vývoje této části našeho světa a upřesnila historické souvislosti. Toto místo je jedním z významných světových poutních míst křesťanů.

Následné třetí letošní zasedání Parlamentního shromáždění RE ve Štrasburku ve dnech 24.-28. června 2013 mělo standardní scénář i průběh. Tradičně začalo brífinkem s velvyslancem, při kterém jsme probrali aktuální stav jednotlivých bodů programu zasedání PS RE a dohodli též určitou strategii pro vystupování a hlasování, abychom co nejvíce hájili a obhájili zájmy ČR. Určitou komplikací bylo, že jsme na tomto zasedání byli pouze tři s právem hlasovacím –  místo sedmi. Ale vzhledem ke složité vnitropolitické situaci a nejistotě z dalšího vývoje v Poslanecké sněmovně to bylo celkem pochopitelné.

Z pozice České republiky byly na červnovém zasedání dvě stěžejní témata. Prvním byla rezoluce o Maďarsku, která vzhledem na dosti problematické poslední úpravy jejich ústavy navrhovala spuštění tzv. postmonitoringu, což by mohlo ale otevřít prostor pro „kárání“ i ostatních středoevropských zemí. Silné státy toto rády činí i proto, aby odvedly pozornost od svých vlastních problémů. Toto téma bylo pro nás o to citlivější, že jedním ze spoluzpravodajů rezoluce byl zástupce ĆR. Při projednávání návrhu došlo k dalšímu ze Štrasburských paradoxů – rozprava byla náhle bez patřičného odůvodnění ukončena, přestože do ní byla přihlášena oficiálně ještě řada členů PS RE (včetně našeho zástupce). Na to, že se někdy jen tak bez řádného avíza změní pořadí projednávaných bodů, jsem si již zvykl. Že by takto měla ale vypadat obrana a hájení lidských práv? Asi ne. I když nelze samozřejmě souhlasit s některými kontroverzními změnami maďarské ústavy z hlediska ochrany lidských práv, Maďary jsme podpořili a z přijaté rezoluce zmizela zmínka o zavedení onoho postmonitoringu.

Druhým a pro nás závažnějším tématem byla kastrace a sterilizace. Přestože v návrhu příslušné rezoluce, která všechny kastrace a sterilizace posuzuje jako „nucené“, nebyla přímo ČR zmiňována, z podtextu bylo a je jasné, že jde o i nás a především pak o kauzy, které byly medializovány za pomoci různých „bohulibých“ tzv. „lidskoprávních“ agentur některými našimi spoluobčany. Takže po výstavě o údajné diskriminaci Romů v ČR ve vzdělávání na minulém dubnovém zasedání PS RE tu máme další akt poškozující Českou republiku na půdě orgánů Rady Evropy. Omlouvám se všem, ale jelikož toto téma Štrasburkem rezonovalo, na chvíli se u kastrací a sterilizací zastavím.

Naše vystoupení k tomuto tématu se soustředilo především na obhajobu stanovisek ČR v ponechání chirurgických kastrací jako možné poslední (a samozřejmě výjimečné) volby v léčbě sexuálních deviantů (samozřejmě po jejich jednoznačném písemném a naprosto nezpochybnitelném souhlasu). Naše obhajoba byla postavena na faktu, že odebrání této možnosti by naopak znamenalo porušení práv těchto pacientů rozhodovat o svém životě, a tudíž i o tom, zda mají strávit za zdmi příslušných střežených detenčních ústavů zbytek života, či zda se zapojí do normálního života společnosti. V našem úsilí nás podpořili někteří britští delegáti, kteří dokonce podali sérii pozměňovacích návrhů, které by v případě jejich přijetí učinili pro nás tuto rezoluci akceptovatelnou. Rezoluce ale nakonec bohužel prošla bez těchto změn, ačkoli nás v hlasování proti ní podpořili jak někteří britští, gruzínští, ale i maďarští delegáti. Zastavím se ale v souvislosti s tímto hlasováním u dalšího paradoxu. Přestože je stálých oficiálních členů PS RE víc jak šest stovek (přesně 636), při jednání a hlasování o této rezoluci jich bylo zaregistrováno pouze šest desítek, z toho 2/3 hlasovali pro a 1/3 hlasovala proti. Takže o přijetí této rezoluce rozhodlo pouhých cca 6-7 % oficiálních delegátů. Jeden z hlasujících pro přijetí této rezoluce dokonce ani nevěděl, kde je a jak se ovládá hlasovací zařízení. Neměl náhodou půjčenu kartu někoho jiného a nebyl tam „na černo“? Je toto ještě demokracie a respektování lidských práv, anebo obé opět dostalo tzv. „na prdel“? Kde zůstala lidská práva obětí sexuálních deviantů?

A úplně na závěr jen několik drobných poznámek. Do řady projednávaných bodů se promítaly silně kritické poznámky k tzv. „arabskému jaru“, které začalo být označováno spíše jako „arabská zima“. Ostatně poslední vývoj např. v Egyptě tomu dává za pravdu. Úspěšně pokročily rekonstrukce v sousedních objektech Evropského parlamentu. Kolik neefektivně vynakládaných prostředků z peněz daňových poplatníků ze zemí EU? A už jen tak na okraj. Jak v hlavním jednacím sále, tak i v ostatních jednacích prostorách Paláce Evropy jsou stoly a křesla (mohutná, těžká, nepraktická) tak, že pracovní deska stolu se nachází téměř v úrovni prsních bradavek. Kdo vymyslel a realizoval toto ergonomické zvěrstvo, by zasloužil na pranýř. A kdo schválil jeho profinancování, ten by měl putovat rovnou na galeje. Ale abych připojil i něco pozitivního. Symbolem Štrasburku jsou čápi, kteří neodlétají ani na zimu. Je jich tu opravdu velký počet a v těchto dnech pečují o novou ptačí generaci.

Příští zasedání PS RE se uskuteční na přelomu září a října a bude při něm m.j. udělena a předána cena Václava Havla za lidská práva. Takže příště.

Miroslav Krejča

červenec 2013