Tento ambiciózní projekt EU měl a má umožnit zemím, které se regionálně nachází na východě Evropy, přiblížit k evropským standardům fungování moderní demokratické společnosti. O účast v tomto projektu projevily zájem Ukrajina, Bělorusko, Moldávie, Arménie, Ázerbajdžán a Gruzie. Vedle snahy sdílet společný evropský ekonomický prostor byl dalším impulsem pro rozhodnutí těchto zemí tlak občanské společnosti na demokratizaci veřejné správy a snaha o vymanění se z vlivu Ruské federace. Výbor pro záležitosti EU Senátu PČR (VEU) věnuje projektu VP trvale zvýšenou pozornost. V  letošním roce vedl jednání s partnery na Ukrajině a v Arménii. Summit Východního partnerství ve Vilniusu ve dnech 28. - 29. listopadu měl být výrazným krokem vpřed. Rozhodnutí prezidenta Viktora Janukovyče a vlády Ukrajiny vedené premiérem Mykolou Azarovem pozastavit pár dní před tímto summitem integrační proces Ukrajiny do evropských struktur a nepodepsat tzv. Asociační dohodu (Dohodu o přidružení a Komplexní dohodu o volném obchodu) mnohé zaskočilo. Na základě operativních konzultací se zástupci Ministerstva zahraničních věcí, Úřadu vlády a Evropské komise připravil Výbor pro záležitosti EU návrh usnesení k aktuální situaci na Ukrajině s ohledem na budoucnost Východního partnerství a prosadil zařazení tohoto bodu na jednání pléna Senátu 27.listopadu. S podporou přítomného premiéra Jiřího Rusnoka se podařilo přijmout usnesení o těchto bodech:

Senát Parlamentu ČR se seznámil

s rozhodnutím ukrajinské vlády o pozastavení procesu integrace do unijních struktur a se zprávami o protestech, které toto rozhodnutí vyvolalo v řadě měst na Ukrajině;

podporuje

proces integrace Ukrajiny do EU na základě rámcových podmínek stanovených Radou pro zahraniční záležitosti v prosinci 2012 a vyjadřuje naději, že Dohoda o přidružení včetně Komplexní dohody o volném obchodu, která je jedinečnou příležitostí pro modernizaci země, bude v tomto či příštím roce podepsána;

je přesvědčen,

že podpis těchto dohod představuje důležitý impulz pro další úspěšný rozvoj vzájemných vztahů mezi EU na straně jedné a zeměmi Východního partnerství na straně druhé;

zdůrazňuje

význam, který má ukrajinská občanská společnost pro proces transformace, pokračování v procesu demokratizace a pro integraci Ukrajiny do EU, a proto vyzývá k její širší podpoře;

považuje

za mimořádně důležité dokončit proces vízové liberalizace a rozšiřování mezilidských kontaktů, včetně vytvoření společného prostoru ve vzdělávání, výzkumu a vývoji a zahrnutí Ukrajiny do programu Erasmus+ za stejných podmínek, jako mají členské země EU.

Bohužel se do finálního usnesení nepodařilo prosadit další dva body navržené VEU. Prvním z nich bylo vyjádření znepokojení z  použití násilí vůči pokojným protestům a z případů porušování práva shromažďovacího při postupu represivních orgánů vůči občanské společnosti odmítající zastavení integračních procesů. Rovněž se do výsledného usnesení nedostalo vyslovení zájmu o aktivní sledování dalšího vnitropolitického vývoje na Ukrajině včetně přípravy prezidentských voleb v roce 2015. Senát se v tomto zachoval obdobně „opatrnicky“ jako v případě aféry s odposlechy a sledováním osob agenturou NSA, kdy VEU neúspěšně navrhoval kritické usnesení ke zprávě z posledního zasedání Evropské rady na konci října.

Sbližování Ukrajiny s EU se logicky dlouhodobě nelíbilo Rusku, které zde nechce ztratit svůj vliv. A zatímco EU spíše vyjednávala, Moskva jednala a metodou „cukru a biče“ zákulisně ovlivňovala integrační proces Ukrajiny. Před časem se Rusku podařilo získat prohlášení prezidenta Arménie, že tato zakavkazská země, která se též účastní projektu VP, vstoupí do Celní unie s Ruskem, Běloruskem a Kazachstánem. Nyní se zdá, že by Putin chtěl zopakovat obdobný scénář i v případě Ukrajiny. Moskva sní o vytvoření tzv. Euroasijské unie a je nutno přiznat, že používá leckdy efektivnějších nástrojů než EU. Na zlomové rozhodnutí prezidenta a premiéra Ukrajiny reaguje masivními protesty ukrajinská občanská veřejnost, v řadě měst se konají hromadné protesty. Taktéž na to reaguje řada parlamentních komor a ústavních představitelů členských zemí EU. A samozřejmě i ti, kteří mají proces integrace v EU tak říkajíc v pracovní náplni – český eurokomisař Štefan Füle zodpovědný za rozšíření, předseda Evropské rady Herman van Rompuy a předseda Evropské komise José Manuel Barroso. Vydali jasná a konkrétní stanoviska a prohlášení, ve kterých podporují Ukrajinu v pokračování procesu integrace, zdůrazňují, že EU nikterak před Ukrajinou nezavírá dveře a kritizují některé kroky a postoje Ruska. Vilniuský summit tedy v podstatě přinesl jenom pokrok v integraci Moldávie a Gruzie, se kterými byla parafována Asociační dohoda, Ukrajina se sama odstavila tak trochu na vedlejší kolej (snad jen dočasně). To, co před nedávnem v případě Arménie (psal jsem o tom již v jiném textu) mohlo vypadat jako náhoda, se v současném světle nyní jeví jako generálka na Ukrajinu.

Projekt Východního partnerství se nám tak trochu rozpadá. Bělorusko s ohledem na vnitropolitickou situaci a účast v Celní unii s Ruskem stojí poněkud mimo hlavní integrační procesy. Připojila se k němu Arménie a nyní i Ukrajina. Ázerbajdžán zatím spíše vyčkává a jediný pozitivní pokrok lze tedy zatím spatřovat pouze v případě Moldávie a Gruzie. Význam tří zakavkazských republik pro EU je poněkud specifický, nelze jej oddělovat od vztahů s Tureckem a procesu integrace Turecka do struktur EU. V případě trojice zemí Bělorusko, Ukrajina a Moldávie, byla a je tím hlavním hráčem právě Ukrajina. Bylo by silně naivní se domnívat, že to, k čemu došlo v předvečer summitu VP a na něm, neovlivní vztahy mezi EU a jejími jednotlivými členskými zeměmi s regiony a zeměmi na východ od nás.

Máme tu zakrytý politicko-ekonomický konflikt, který se bude nějak dál vyvíjet – doufejme jen, že klidně a demokraticky. Nesmíme zavírat oči a uši před kroky Ruska, musíme ale současně akceptovat, že i Rusko a celá Ruská federace, včetně SNS jsou pro EU důležitými partnery. Zatím na Ukrajině pokračují protesty občanské společnosti a represivní složky proti nim tvrdě zakročují. Naše média tak trochu nereflektují na faktické dopady rozhodnutí Ukrajiny a soustřeďují se pouze na informace o protestních akcích a represích proti nim. Evropa po Vilniusu bude ale rozhodně jiná než Evropa před Vilniusem. Výbor pro záležitosti EU rozhodně bude i nadále pozorně sledovat vývoj integrace zemí VP do evropských struktur. Plánuje na leden příštího roku setkání se zástupcem Evropské komise na téma Východního partnerství, na duben jednání v Ázerbajdžánu a na červen v Gruzii.

Miroslav Krejča,

předseda Výboru pro záležitosti EU Senátu PČR, 2. prosince 2013