Desítky zástupců ze zemí EU i ze zemí mimo EU diskutovali řadu témat, a jelikož se jednalo o reprezentanty parlamentních komor, vyvažovali tak jako obvykle někdy přílišný vliv evropských orgánů – především Evropského parlamentu a Evropské komise. Tak, jak to na obdobných setkáních bývá, zaznělo mnoho zajímavého a podnětného, ale bohužel i prázdné a bezobsažné tlachání s jediným cílem – připsat si čárku za vystoupení. Právě v těchto pasážích jsem si dovolil zamyslet se nad některými tématy, která jsou buď aktuální, anebo která na jednání COSAC zazněla. Takže mé dvě glosy z Vilniusu.

Není trojka jako trojka

„Ruskou trojku“ známe především z klasických ruských pohádek a filmů, „Švédskou trojku“ pak z lechtivých scén některých filmů (někteří možná i z vlastní zkušenosti). Já mám ale v tomto okamžiku na mysli zcela jiné trojky.

Především to je tzv. „prezidentská trojka“ (správněji TROIKA bez ohledu na jazykové mutace zemí EU). Tvoří jí předsednické země Evropské rady, které se v této roli střídají každého půl roku. Současná, minulá a nastávající. V současnosti (do konce tohoto roku) ji tedy tvoří Irsko, Litva a Řecko. Po novém roce „vypadne“ Irsko a přibude Itálie. A tak to jde a půjde dál a dál, aby byla zajištěna určitá kontinuita v jednání a rozhodování Evropské rady. Tou další „trojkou“ je triumvirát institucí tvořený Evropskou komisí, Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem. Tato „trojka“ leží především v žaludku těm zemím eurozóny, které se ocitly díky své neuvážlivé politice na pokraji bankrotu a musely zavést restriktivní opatření k ozdravení svých bankovních sektorů a veřejných financí. A za těmito opatřeními stojí právě tato druhá „trojka“. Však také byla proto terčem kritiky ze strany některých zemí. Uhodnete kterých?

Výčet „trojek“ není samozřejmě úplný, ale nechám na každém, zda jim stačí ty výše uvedené, či budou pokračovat dál sami.

Masturbace a okurky v EU

Na jubilejním COSACu  zaznělo vedle standardních témat i několik perliček. O jednu z nich se bezprostředně po ustanovení „Ženského fóra COSAC“ postarala kolegyně z Litvy. Otevřela téma masturbace v dětském věku a její údajné škodlivosti na zdravý sexuální život v dospělosti. Naštěstí jí obratem kontrovala kolegyně z Dánska s poukázáním, že by toto bylo porušením principu subsidiarity, že si otázku masturbace musíme vyřešit na úrovni členských států. Vzápětí ale připomenula (nevím proč) iniciativu Dánska, na základě které vznikla ona slavná evropská směrnice o zakřivení okurek. Že by nějaká souvislost?

Vybavil se mi v tomto okamžiku jeden z výroků, které pronesl na poslední repríze úspěšné hry „Jistě, pane ministře“ ve Vinohradském divadle minulý týden její hlavní protagonista sir Humphrey (Viktor Preiss): „Zavázali jsme se podporovat koncepci EU, nikoli však její orgány a jejich nápady.“ Rád bych, abychom si udrželi tento zdravý „britský“ odstup, ale člověk nikdy neví. Takže vážení masturbujte, dokud nám to evropská či národní směrnice nezačne nějak regulovat. A špatně zakřivené okurky raději ihned zkonzumujte.

Samozřejmě bychom mohli v „evropských“ tématech pokračovat. Třeba ve věci splachovacích záchodů, nebo výkonu vysavačů. Vše to jsou samozřejmě veledůležitá témata, bez jejichž vyřešení by EU v dnešním globalizovaném světě nemohla obstát. Ale abychom byli spravedliví, občas vymyslí Brusel i něco rozumného.

Miroslav Krejča

Vilnius, říjen 2013