Určitě ANO – ale bude to možné bez schopnosti respektovat, naslouchat a učit se i od těch, kteří jsou bráni, v porovnání se zakládajícími členy EU, za „méně významné“? Bude to možné bez ochoty reálně překonat mocenskou ješitnost některých, kteří sami sebe vnímají jako „rovnější mezi rovnými“?

Více-rychlostní unie?

Jak se to vezme – unie už více-rychlostní je. Určitě není rozumné chtít být rychlý, rychlejší, jen pro rychlost samu. Dále urychlovat vývoj jen v nějaké užší skupině znamená pouze logicky jen jedno - další zpomalení jiné skupiny. Ale to je přece v přímém rozporu s navenek proklamovanou ambicí o zachování jednoty, soudržnosti EU.

Evropská unie evidentně prokázala, že v současné době nemá k dispozici solidní základy pro efektivní a rychlé rozhodování, pro onu neexistující skutečnou akceschopnost. Bohužel je nad slunce jasnější, že bez provedení potřebných, zásadních organizačních a personálních změn ve strukturách EP, se EU prostě nemůže změnit. Bez zajištění základních parametrů bezpečnosti je s Evropou, jak ji známe, konec.

Otázkou pak zůstává, zda potřebné změny mohou prosazovat a realizovat titíž lidé, kteří evidentně prokázali ať už svou neschopnost či neodpovědnost, kteří ztratili svou politickou, odbornou i lidskou autoritu a stali se, přes oficiální „vliv“, zcela nedůvěryhodnými k realizaci nových úkolů. Jedinou správnou odpovědí je, že nemohou a stálé odkládání vyslovení tohoto verdiktu jen prodlužuje začínající agonii a geometrickou křivkou nás čím dále více vzdaluje od pokud možno snadného a efektivního řešení.

Cestou určitě není dohoda pouze některých „vyvolených“ s některými „vyvolenými“, to je v přímém rozporu s ambicí zachovat jednotu evropského společenství ve stávající podobě – cokoliv jiného bude znamenat nezadržitelný postupný rozpad EU.

Jsem přesvědčen, že jediným skutečně účinným východiskem a možnou záchranou stále (do kdy?) ještě smysluplného projektu „Evropská unie“ jsou PŘEDČASNÉ VOLBY DO EVROPSKÉHO PARLAMENTU.

Nepochybuji, že se éterem okamžitě ponese vlna vyděšené a agresivní reakce těch nejvíce zainteresovaných na současném stavu: "jen tohle proboha NE“. To ale fakticky nemění nic na tom, že všechny ostatní náměty, návrhy mají s ohledem na současné dění a nálady jen mizivou šanci na úspěch.

Jediná skutečná možnost, jak umožnit členským zemím, občanům evropského společenství, odpovídajícím způsobem zareagovat na existující i zcela nové problémy, je nabídnout jim standardní demokratický nástroj – předčasné volby. To je zároveň asi i jediný způsob jak "revitalizovat" a znovu postupně obnovovat naši notně otřesenou důvěru k Evropskému parlamentu a jak zároveň dosáhnout v přijatelném časovém horizontu oněch žádoucích proměn dalších struktur EU navazujících a realizujících politickou vůli EP (zejména pak pokud jde o složení a kompetence nevolené Evropské komise).

Jedinou reálnou variantou předčasných voleb je jen další zvyšování nátlaku, zejména nových extremistických politických (nábožensky sjednocených) subjektů na provedení národních referend typu „Brexit“. Tedy toho referenda, kde se nakonec iniciátoři jeho uspořádání (které bylo v podstatě právě o důvěře Britů k EU a její schopnosti prosadit potřebné změny) zbaběle stáhli a miliony hlasujících vzápětí požádaly o jeho opakování, protože netušili, nevěděli…, tedy jasně prokázali svou referendovou „nekompetenci“. I v tomto ohledu je případné rozhodnutí o nových, předčasných volbách poslanců do EP mnohem odpovědnější, než čekání na „Brexitu“ podobná národní referenda s nejistým výsledkem, která reálně mohou celý projekt EU definitivně poslat do propadliště dějin.

Lze souhlasit i s výrokem: „Čas velkých vizí je pryč. A nastává doba pragmatismu“.

A onen pragmatismu tkví v tom, že Evropská unie musí velmi rychle a velmi jasně prokázat, že je schopna rychle a efektivně řešit záležitosti související s naším přežitím v celém širokém toho slova smyslu. Za sebe dodávám, že za největší prioritu považuji BEZPEČNOST a teprve poté následuje PROSPERITA, bezpečnost je totiž podmínkou nutnou pro prosperitu. Úroveň naší, evropské bezpečnosti, je předpoklad dalšího rozvoje a posilování postavení EU jako globálního, sebevědomého a samostatného hráče v rozšiřující se konkurenci nově se formujícího uskupení kulturních, ekonomických a vojenských velmocí (supervelmocí).

? budeme jen čekat jak to dopadne, nebo se raději o něco pokusíme ?

místopředseda Výboru pro obranu PSP CR