Podle mého názoru má Ruská federace k dispozici archivní fakta a dokumenty, které nemá (a nemůže mít) nikdo z naší současné politické a pravděpodobně i zpravodajské reprezentace. Rusko se podle mého názoru „přeřeklo“ – nemyslelo Českou republiku, ale ČSSR – tedy zemi, která přestala „fungovat“ před zhruba 30-ti lety spolu s rozpadem Sovětského bloku a Varšavské smlouvy. V době kdy jsem studoval střední vojenskou školu chemické technologie jsem byl, mimo jiné, spolu s ostatními spolužáky, cvičen v Zemianských Kostolanech (Slovensko), ve speciálně zabezpečeném prostoru, v protichemickému výcviku s „ostrými“ bojovými plyny yperit a sarin (v minimálních množstvích) – POZOR!!! - mluvím o době před 40-ti lety. Mým učitelem organické chemie a radiochemie (ZHN) a v jistém smyslu i osobním (a velmi náročným) rádcem byl na Vysoké vojenské škole především pan profesor Halámek, skutečná a svým způsobem geniální kapacita, a v oné době i hlavní koordinátor Varšavské smlouvy pro chemické bojové látky a ochranu proti nim. A dodnes děkuji osudu, že mne organickou chemii učil právě pan profesor Halámek – protože něco snad ještě stále vím a umím. Důležitá poznámka – výslovně uvádím, že jsem nikdy nebyl cvičen na použití těchto látek, vždy se jednalo o problematiku jejich nejpřesnější detekce a o problematiku ochranu vojsk a civilního obyvatelstva proti jejich účinkům. Takže takové jsou fragmenty jistých okolností a skutečností z doby před 40 lety. I proto jsem jako politik (snad) velmi opatrný v nějakých jednoznačných soudech a prohlášeních na adresu Ruské federace a opět jen na okraj – Ruská federace už dávno není Sovětský svaz….

Oficiální vyjádření Ruské federace jsem osobně nepochopil tak, že by nás Ruská federace dávala do souvislosti se smrtícím útokem na pana Skripala. Jejich komentář, ve kterém byla zmíněna i Česká republika (pravděpodobné přeřeknutí), jsem chápal jako jejich logickou argumentaci v tom smyslu, že Ruská federace, potažmo Sovětský svaz, nebyl a není zdaleka jediná země, která má o tomto typu chemických látek povědomost, stejně tak jako není jediná, která ať už z těch či oněch důvodů tyto látky zkoumala a zkoumá.

Pokud se pan prezident v dané věci rozhodl oslovit BIS, pak důvody, které ho k tomu vedly, mohou být různé, včetně důvodu že nikoliv nedůvěra vůči vojenským chemikům, respektive ministryni obrany, ale naopak snaha o maximální nezaujatost byl jedním z možných důvodů takového rozhodnutí. A pokud vláda ihned nezasáhla a nezabránila tomu, aby BIS vykonala to, co jí prezident uložil, pak jediné co z toho pro mne plyne je, že vláda s tím byla a je srozuměna a svým mlčením vyjádřila souhlas s tímto postupem – tedy ho v souladu s ústavou a svými kompetencí „posvětila“ – tedy nevznikl žádný takový problém, ze kterého někteří politici (chytající se jako tonoucí každého vratkého stébla) udělali okamžitě, nicméně hloupě, rádoby problém

Nemám problém souhlasit s tím, pokud vezmu v úvahu, co se kolem kauzy odehrálo, jak fakticky tak i politicky, že se veřejnost a pravděpodobně ani „regionální“ politici, nikdy nedozví, jak to ve skutečnosti bylo.

Na závěr znovu opakuji – to jak se Evropa vůči Ruské federaci v tomto konkrétním případě zachovala – ať už z politicky více či méně pochopitelných (nikoliv srozumitelných) důvodů zachovala, je proti zdravému rozumu, proti právu a právním pravidlům a především proti touze evropské veřejnosti po zklidnění globální bezpečnostní situace, po zklidnění vzájemných vztahů mezi Evropou a Ruskou federací. Je pro mne záhadou, proč k takovému kroku nepřistoupilo světové společenství například po anexi Krymu, což by bylo nám všem zcela srozumitelné. To co se děje v tomto okamžiku má výraznou pachuť účelovosti - s ohledem na problematický Brexit, skutečnost, že mnozí nejchytřejší zjistili, že jejich ještě nedávný přezíravý postoj k Rusku jako k „obru na hliněných nohou“ jen poukazuje na jejich politickou nekompetentnost, stejně jako se projevují stále tragičtěji důsledky téže nekompetentnosti, pokud jde o migraci, plíživou islamizaci evropského prostoru, astronomické zadlužení řady zemí EU, všeobecný nárůst extremismu a totální podcenění základních parametrů bezpečnosti a obrany – a to se přece nesmíme myslet, natož to říkat nahlas nebo nejde bože chtít vyvodit konkrétní odpovědnost.

Bohužel, Česká republika se v tomto konkrétním případě zachovala sice loajálně, ale – osobní pocit - zcela nesprávně. Pokud mám být na svou zemi hrdý, tohle k tomu jistě nijak nepřispělo, naopak.