O co jde podle Vás Rusku?

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

 Dobrý den.

Vážený pane, myslím, že všichni normální lidé mají menší či větší obavy z toho, co přinese budoucnost. Já nejsem prognostik, jen vím, že politici mají usilovně pracovat na tom, aby záležitosti světa řešili mírovými cestami. Stále platí, že válka je pokračování politiky, jiným, násilným způsobem - tedy krokem, který nastává tam, kde politika standardními prostředky vzniklé problémy nezvládne, selže. Nakonec je to ale vždy tak jako  tak kompromis mezi odlišnými politickými, ekonomickými, kulturními hodnotami a jinými ambicemi.

Rusko - podle informací, které mám k dispozici a podle mého osobního názoru, Rusko usiluje, zcela pragmaticky a logicky o návrat mezi globální hráče, návrat do pozice supervelomoci. Rusko, stejně tak jako jiné státy majících nebo aspirujících na stejnou pozici, dává v poslední době najevo zřetelnou vůli prosazovat jím nově definované sféry zájmu a vlivu.To, do jaké míry prosadí tyto své ambice, rozhodně není věcí pouze jeho chtění, je to stejnou měrou i schopnost protitlaku jiných subjektů, které mají odlišné ambice.

Není to nic neobvyklého, USA, státy NATO i jiné státy jsou postaveny do obdobné situace a nyní jde „pouze“ o to, do jaké míry budou výše uvedené mocnosti ochotny vyvinout jisté úsilí a stabilizovat svůj vzájemný poměr sil – novou mocenskou rovnováhu – bez použití ozbrojeného násilí. Nemusí se nám to líbit, nicméně taková je dle mého názoru globální politická situace a bylo by chybou žít v nějakých iluzích - toto je realita. Bez reálného pohledu na situaci dojde k vážným chybám při hledání a uplatňování politických (diplomatických) aktivit. Pro ilustraci – předpokládat, že Rusko vrátí Krym je zcela naivní a vzít za základ našeho přístupu k Rusku předpoklad, že se nám podaří Rusko k tomuto kroku donutit, je nejen iluzorní, ale z hlediska na to navazujících eventuálních politických rozhodnutí i chybné a především nebezpečné. Tím rozhodně neobhajuji to, co Rusko provedlo, naopak, ale realita je v tomto ohledu zcela nekompromisní.

Putin - pokud jsou informace o popularitě a podpoře Putina správné, pak nerozumím tomu, co se skrývá za přáním - "rázně skoncovat s Putinem". Do značné míry je věcí Ruského národa  a jeho politické vyspělosti jaké politické představitele si zvolil do svého čela A je možné, že Rusové mají většinově o způsobu života, kterým v této chvíli žijí, jinou představu než my. Jak to může dopadnout s "vývozem hodnot" jinam, toho jsme dnes a denně svědky.........A na to navazuje i jistý otazník - pokud by Putin "skončil", je otázkou kdo ho nahradí, není tu náhodou určité nebezpečí, že nastoupí skutečně tvrdé nacionalistické jádro, skuteční jestřábi? Toto vše je nutno zvažovat a brát v potaz.

Jediné co se s tím, co se kolem nás děje, dá dělat, je podle mého názoru být v maximální možné míře připraven na vše, tedy i na takové eventuality, které bychom mohli označit jako katastrofické (válka, pandemie, klimatické změny, přírodní katastrofy., blackouty….). Státní aparát musí být schopen mnohem rychleji vyhodnocovat a reagovat na vzniklé situace, musí k tomu být vybaven příslušnými legislativními i exekutivními nástroji. Pokud chceme úspěšně čelit budoucím bezpečnostním hrozbám (jedno z jaké strany), musíme mít k dispozici špičkově vycvičené a vybavené týmy specialistů, vojáků a příslušníků ostatních bezpečnostních sborů, které díky svému výcviku budou schopny „kreativně“ a efektivně reagovat i na nepředpokládané situace a okolnosti.

A samozřejmě stát, to jsou především občané, my všichni, a stát bude o to líp schopen se s budoucími situacemi vyrovnat, oč lépe budou občané zároveň vlastenci v tom nejlepším slova smyslu. Pokud budou občané v tomto smyslu i vzděláváni, vybaveni příslušnými znalostmi a návyky (příprava na krizové situace/branná příprava), tím bude stát sebevědomější a silnější. V tom jediném můžeme hledat onu jistotu, kterou zcela přirozeně potřebujeme.

Pokud se nám podaří v tomto rozsahu realizovat potřebné změny (pokud si tyto skutečnosti uvědomujeme a zároveň si uvědomujeme i nezbytnost potřebných opatření) pak máme reálnou a šanci se vzniklými situacemi (jakýmikoliv) vyrovnat nejlépe, jak to za dané situace půjde.  Domnívám se, že velkou chybou v našem uvažování může být snaha do budoucna přesně a konkrétně definovat věci a události a návazně i předem definovat naše reakce na ně, takový postup je za jistou hranicí fatálně omezující. Hrát si na prognostika a „prognosticky“ se připravovat na bezpečnostní hrozby je nerozumné, neefektivní a nebezpečné.

Trend je jasný - dochází ke změnám, na jejichž konci bude pravděpodobně jiný svět, než na jaký jsme uvyklí. Nejen v politickém slova smyslu, ale i v ekonomickém, sociálním, kulturním, enviromentálním, kybernetickém atp.................jako vždy platí - štěstí přeje připraveným.

S pozdravem

B.Chalupa