Tady totiž nejde jen o marketingovou nálepku, ale o faktické prolomení dosud poměrně pevné bariéry, která mnohá evropská odvětví chránila před nekalou konkurencí z východu. Platný stav umožňuje firmám, které se cítí být ohroženy dumpingovými cenami, využít obranných mechanismů a zahájit řízení, která věc prošetří (těch dnes běží víc než desítka, nejsou tedy ničím neobvyklým). Pokud rozhodujeme o statusu pro Čínu, rozhodujeme bez nadsázky i o budoucnosti evropského průmyslu.
Evropský parlament se k věci postavil čelem. Čína nesplňuje evropská kritéria pro udělení statusu tržní ekonomiky. Osobně považuji za nezbytné, abychom si i do budoucna ponechali v EU možnost uplatnit stejně efektivní antidumpingová opatření, jako máme dnes. Jinak se mohou stát obětí našeho rozhodnutí celá průmyslová odvětví a tisíce pracovních míst. O věci ale nerozhoduje jen EP, rozhodovat budou mj. i členské státy EU, mezi nimi pochopitelně i my.
Nemohu si v této souvislosti odpustit srovnání s právě probíhající sanací průšvihu s OKD, i tady se bavíme o stejném odvětví, o dopadu na stejný region. Udělení tržního statusu Číně přitom může oblast zasáhnout razancí naprosto srovnatelnou, přičemž nepůjde "jen" o jeden podnik, ale taky třeba o řadu firem v celé oblasti. Není snad českým zájmem ochrana průmyslových odvětví? Zalíbily se nám rudé vlajky na Evropské natolik, že si nechceme východní partnery naštvat? Ráda bych věřila, že ne. Jinak bychom právě taky třeba pokládali první kámen pomníku tradičních českých oborů jako je keramický, papírenský a v neposlední řadě ocelářský průmysl.