vláda dnes předložila materiál, ve kterém žádá o prodloužení nouzového stavu do 31. května. Mimochodem, jedná se již o desáté vyhlášení nouzového stavu od jeho zavedení v krizové legislativě, a to svědčí o tom, že tato legislativa je obecně správně nastavena.
Teď malinkou vsuvku. Chci připomenout, že tu nemáme krizi pouze migrační, byť v této chvíli asi nejvíce rezonuje migrační krize a možná, že opravdu, nebo asi zřejmě v tuto chvíli nám dělá největší vrásky, ale máme tu i krizi ekonomickou, ono už to tady padalo, řada kolegů a kolegyň hovořila o tom, jak se zvedá inflace, jak se zdražily pohonné hmoty, jak se zdražily energie. A já bych v této chvíli rád reagoval na pana Tomio Okamuru, prostřednictvím paní předsedající, který zde uvedl, že to je neschopnost vlády, s tím něco dělat. Já se trošku bojím, aby to nebylo ještě horší, aby to nebyla strategie vlády, protože se domnívám, že vláda to dělá vědomě s tím, že samozřejmě čím je větší míra inflace, čím je větší cena pohonných hmot, energií, tím jsou také vyšší odvody a výběry daní. A vláda tak trošku podle mého názoru tedy se drží té mantry snižování schodku státního rozpočtu, a já si myslím, že v této době už na to není čas, že by vláda opravdu měla reagovat plošnými opatřeními, tak jak se to děje i v řadě států kolem nás.
Chtěl bych i reagovat trošičku na pana ministra vnitra, který tady vystoupil, a trošku to obrátit, že ta jeho slova můžeme aplikovat i opačně. Co uděláte plošně pro občany České republiky totiž děláte současně i pro Ukrajince, kteří tady žijí. To není v rozporu. Já nechci na úkor ekonomiky utlačovat, nebo hrotit tu náladu vůči Ukrajincům, ba naopak, já si myslím, že to je na podporu i těch Ukrajinců. Co uděláte pro občany České republiky, současně děláte i pro Ukrajince, kteří tady žijí.
A vraťme se k tomu nouzovému stavu. Nouzový stav je skutečně právní rámec, který může omezovat lidská práva garantovaná Ústavou České republiky, protože je zaveden ústavním zákonem číslo 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky. A tady si ohřeji polívčičku - na rozdíl od takzvaného pandemického zákona, který tato omezení rovněž zavádí, ale podle mého názoru protiústavně.
Z tohoto pohledu je nouzový stav, pokud již nutně potřebujeme omezovat základní lidská práva, tím správným nástrojem pro řešení každé, i této krize. A jsem rád, že nikdo nechce vytvářet další speciální zákony. V tomto případě pro řešení migrační krize, migrační vlny. Mohli bychom se totiž v budoucnu dočkat toho, že pro každou krizi budeme vytvářet další a další zákony a je velkou otázkou, zda by i tyto zákony nebyly neústavní.
Při řešení Covidu-19 se nouzový stav stal téměř sprostým slovem a nástrojem špatné politiky. Já bych tady chtěl naopak pochválit pana ministra a jsem s ním zcela zajedno, že je potřeba odpolitizovat krizové stavy, v tomto případě nouzový stav. Chtěl bych zde připomenout některé výroky, které tady padaly. Pan Petr Fiala, dnešní premiér, řekl na 83. schůzi Poslanecké sněmovny 11. února 2021 - cituji: Nouzový stav by měl být mimořádný institut, který je používán výjimečně, na krátkou dobu a že to, co nyní zažíváme, by mělo být ošetřeno jiným zákonem, podle jiných pravidel nebo jiným legislativním způsobem. Proto tady mluvíme o úpravě krizové legislativy. Myslím, že i na tom se většina z nás shoduje. Na této schůzi jde o to, jestli společně využijeme příležitost a zastavíme nouzový stav jako jedinou odpověď vlády, prostě to udělejme, prostě s tím teď skoncujme a nahraďme tuto jedinou odpověď sérií rozumných opatření, takových, pro která, jak jsem říkal, tady existuje většina. Konec citace.
Pan Vlastimil Válek, dnešní ministr zdravotnictví, v únoru 2021 v pořadu Prostor X - opět cituji: "Nouzový stav nefunguje. Utahování šroubů je cesta bolševika." Následně v tomto svém názoru setrval i v listopadu 2021, kdy od něho zaznělo: "Nouzový stav je zoufalé řešení lidí, kteří nezvládli situaci." No, já jsem si to nemyslel ani tehdy a nemyslím si to ani nyní. Krizové stavy a jejich vyhlašování - a to si myslím - je naopak potřeba odpolitizovat a tam, kde jsou potřeba, je potřeba je využívat.
Nyní konkrétně k tomuto vyhlášenému nouzovému stavu. Důkladně jsem si přečetl jak usnesení vlády číslo 147 ze dne 2. března 2022, kterým byl vyhlášen nouzový stav, tak i sněmovní dokument číslo 628, který nyní projednáváme a vláda v něm žádá o vyslovení souhlasu s prodloužením nouzového stavu v souvislosti s migrační vlnou velkého rozsahu na území České republiky.
Dle mého názoru jsou oba dokumenty příliš obecné a navrhovaná opatření nejsou dostatečně odůvodněna. Je argument, který - tehdy ještě v jiné pozici, protože jsem poprvé ve Sněmovně - jsem tady slýchal od vlády, té minulé rovněž, při prodlužování krizových stavů. Ale já si myslím, že je potřeba ho říci i dneska. V této souvislosti bych měl na pana ministra vnitra několik dotazů.
Například z jakého důvodu je mezi možnými omezeními i omezení uvedené v § 5, písm. f) zákona číslo 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, to jest omezení práva na stávku. Odůvodnění zrovna tohoto omezení by mne velmi zajímalo. Já tedy si nedokážu představit situaci, kdy bychom to potřebovali a využívali. Vím, že to právo není omezeno, že to je jenom možnost. Ale proč ta možnost tam zrovna v těch opatřeních je, tedy opravdu nevím.
Dále bych rád věděl - a teď to myslím zcela otevřeně, protože to nevím - proč Vláda České republiky řešila ve svém Usnesení číslo 207 ze dne 16. března 2022, 0 vyčlenění volných ubytovacích kapacit v krajích, uložení této povinnosti podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona číslo 240/2000 Sb. a nevyužila formu přijetí krizových opatření podle § 5, případně 6, zákona číslo 240/2000 Sb. tak, jak to dělá ve všech ostatních případech. Proč to jedno tam je pojato trošku jinak. Má to nějaký speciální důvod? Já to nevím.
Poslední poznámka se týká té slíbené strategie. Byl bych opravdu hrozně rád, kdybychom tady co nejdříve měli strategii po rezortech, strategii střednědobou, ale i dlouhodobou, abychom věděli, co budeme dělat dál. Já vím, že těch prvních třicet dnů - já to znám z praxe - je vždycky trošku chaos. Tak to prostě je. Když je to situace, do které jsme se nikdy nedostali, je zcela logické, že v prvních dnech je jakási míra chaosu. Ale potom je potřeba nastavit strategii, abychom věděli, kam budeme v té střednědobé i dlouhodobé vizi směřovat.
Chci hovořit o délce prodloužení tohoto nouzového stavu. Dal jsem si tu práci a znovu jsem si přečetl a naposlouchal stenoprotokoly z minulých schůzí Poslanecké sněmovny a rád vám připomenu alespoň některá vystoupení při prodlužování minulého nouzového stavu. Cituji z jednání Poslanecké sněmovny ze 43. schůze 7. dubna 2020.
Pan ministr vnitra Vít Rakušan tehdy řekl: "My se ptáme, zda ten nouzový stav je skutečně takovou institucí, která musí být prodlužována donekonečna. Ano, my jako Starostové a nezávislí říkáme - do 30. dubna jsme schopni tento kompromisní návrh, ke kterému jsme došli, podpořit. Ale zároveň říkáme - my jsme ochotni se tady scházet co deset dnů, co čtrnáct dnů a vždy si poslechnout názor vlády, jak se situace posunula, jak se posouvají čísla, jak se vláda a odborníci dívají na to, že bude nutné udržet tento stav v běhu po další týdny, doufejme, že ne měsíce. Ty informace potřebujeme a potřebujeme vidět, že se tady rozhoduje podle jasných kritérií.
Nakonec mi dovolte říci, že nouzový stav" - pořád cituji - "jako zvláštní režim bychom neměli prodlužovat na dobu delší než nějakých čtrnáct, v tomto případě osmnáct, dnů. Měli bychom stále zvažovat, kde končí ta rozhodná doba pro to, abychom mohli používat zákony, které jsou běžné pro chod státu, jako je zákon o ochraně veřejného zdraví, podle kterého se stejně většina těch opatření dnes zaváděných prostě koná. Nouzový stav je stavem výjimečným a já prosím vládu, aby v tomto kontextu i uvažovala."
Na téže schůzi paní Pekarová Adamová, dnes místopředsedkyně Poslanecké sněmovny. Cituji: "My jsme ochotni ve chvíli, kdy bude zodpovězeno na tyto dotazy, podpořit prodloužení nouzového stavu o nezbytně dlouhou dobu, za kterou rozhodně nepovažujeme měsíc, ale bez problémů jsme schopni podpořit, pokud bude zodpovězeno, prodloužení o čtrnáct dnů, nebo do 30. dubna. Ale myslím si, že v tuto chvíli dávat delší čas není nutné. My jsme ochotni se kdykoliv znovu sejít a rozhodovat o tom znovu. Mimochodem máme řádnou schůzi svolanou, takže na ní je bez problému možné takovýto bod zařadit a není nutné v tuto chvíli prodlužovat až o třicet dní. Je ale nutné zodpovědět na celou řadu otázek."
Vít Kaňkovský. Cituji: "My jsme připraveni se kdykoli k otázce prodloužení nouzového stavu vrátit, ale jsme přesvědčeni, že je potřeba vnímat také rizika, která jsou s trváním nouzového stavu spojena. My jsme podpořili užití institutu nouzového stavu od 12. května a podporujeme naprostou většinu preventivních opatření, která vláda v tomto směru zavedla. V tomto nemáme žádnou výraznější kritiku. Ale nevidím v tuto chvíli důvod, a nevidí to ani moji kolegové, abychom, pokud tady máme za 14 dnů možnost se opět potkat, se na základě nových dat k záležitosti nouzového stavu nevrátili, a bude-li to nutné, klub KDU-ČSL je připraven znovu o tom jednat a případně podpořit další prodloužení. Ale není v tuto chvíli za nás důvod to dělat už teď, v tuto chvíli, protože každý den prodloužení nouzového stavu je výrazným zásahem do demokraticky fungující společnosti,
Takže ještě jednou opakuji, klub KDU-ČSL chce spolupracovat s vládou a spolupracuje s vládou při řešení koronavirové krize a jsme připraveni tak činit i nadále. Nicméně si myslíme, že je mnohem lepší prodlužovat nouzový stav postupně, bude-li to situace vyžadovat, než dneska schválit nějaký bianko šek, který si rozhodně nemyslím, že by vláda nějakým způsobem zneužila, ale každý den nouzového stavu, který nenastane, je pro Českou republiku výhrou." Konec citací.
Samozřejmě bych mohl pokračovat. Nechci zdržovat jednání Sněmovny. I já si myslím, že vzhledem k tomu, že neznáme, jak se bude válečný konflikt na Ukrajině a s tím související migrační krize a návrat Ukrajinců na Ukrajinu vyvíjet, není důvod dávat vládě delší bianco šek. Já budu velkorysejší než vy. Myslím si, že ta vhodná doba je právě maximálně jeden měsíc.
Proto se domnívám, že doba prodloužení vyhlášeného nouzového stavu by neměla přesáhnout 30 dnů. Potom samozřejmě nic nebrání tomu se znovu sejít, opatření posoudit a případně opět prodloužit nouzový stav. Doufám a pevně věřím, že za tak krátkou dobu několika měsíců se všichni ti, kteří se takovýmto způsobem vyjadřovali ve Sněmovně a dnes tu sedí, že jejich názory se natolik nezměnily, aby hovořili zcela opačně. Proto je prosím, aby v těch svých konzistentních názorech setrvali.
Musím říct, že jsem v Poslanecké sněmovně nový. Ano, představoval jsem si možná práci v Poslanecké sněmovně trošku jinak. Byl jsem trošku zaskočený i atmosférou, která tady panovala a panuje. Proto jsem velmi citlivě vnímal i to, když se celá Poslanecká sněmovna dokázala na svém jednání shodnout alespoň o stavu, který je na Ukrajině, o invazi Ruské federace na Ukrajinu, o tom, že se má - a já mám rád Ukrajince - že se musí Ukrajincům pomáhat. A byl bych hrozně rád, kdybychom i v této otázce dnes našli shodu minimálně mezi tedy koalicí a hnutím ANO a bylo mi tak umožněno hlasovat pro prodloužení nouzového stavu o 30 dnů.
