Kromě toho, že naše spoluobčany trápí zcela jiné problémy, než korespondenční hlasování, jako je znehodnocení úspor, obrovská drahota, pokles reálných příjmů a podobně, tak si nemyslím, že vaše úmysly jsou zcela čisté. Důvody, proč chcete zavést korespondenční volbu, jsou podle mého názoru zcela jiné.
V úvodu svého vystoupení si dovolím citovat bývalého diplomata a současného českého politologa Petra Druláka. Cituji: "Myslím si, že tento zákon Česká republika nepotřebuje a že tím otevíráme skutečně pandořinu skříňku, která může přinést velké problémy. Pokud mluvíme o volbách v zahraničí, tak již dnes je možné na zastupitelských úřadech a na konzulátech volit, takže naši krajané v zahraničí možnost volby mají, na tom se určitě všichni shodneme. V okamžiku, kdy připustíme možnost korespondenční volby, tak podle mého názoru ohrožuje nezávislost a svobodu hlasů, protože když volíme tímto klasických způsobem, který známe všichni, tak za tou plentou jsme skutečně svobodní a nikdo neví, jaký hlas tam dáme. Když volíme poštou, tak to, kdo je u té obálky, kdo koho ovlivňuje, pod jakým je tlakem, to už nikdo nikdy nezkontroluje. A pak je tu samozřejmě otázka pro sčítání hlasů, jak se tyto hlasy vyhodnocují.
To znamená, že se otevírají otázky, které jsou podle mě velmi nebezpečné pro demokracii", sdělil ke korespondenční volbě Drulák. Česká republika je přitom jednou z pěti posledních zemí, která nemá uzákoněno hlasování poštou. Jak tomu rozumět? Je pravda, že to je určitý trend. Je to trend, který jde napříč západními demokraciemi, ale ten trend je nebezpečný. Já bych třeba upozornil na to, že Francie měla až do sedmdesátých let možnost korespondenční volby a zrušila ji. Zrušila ji právě z obav před manipulacemi. To, že je něco západním trendem ještě neznamená, že to je dobře. A já považuji za znepokojivé, že například v posledních volbách do Německého spolkového sněmu polovina hlasů přišla korespondenční volbou. Pro mě je to otázka, do jaké míry ta volba byla skutečně svobodná, dodal tedy Drulák. Podle Drulákových slov existují u korespondenční volby dvě rizika. Před jedním z nich se nezabezpečíte nikdy, a to za jakých okolností je onen hlas vložen do obálky, to prostě nikdy nezkontrolujete. To prostě nevíte.
A pak je tu samozřejmě druhé riziko, a to je sčítání hlasů. Tam si myslím určitě se dají nastavit institucionální podmínky tak, aby byla zaručena anonymita, aby ty hlasy byly správně sčítány a na druhou stranu všechny tyto podmínky jsou prolomitelné. Takže to riziko zůstává, jakkoliv samozřejmě věřím, že ta bezpečnostní opatření mohou být poměrně robustní, zmínil Drulák. Jak následně dodal, je nutné podívat se na to, jak vlastně Češi ze zahraničí volí. Ty volby vyznívají jednoznačně pro strany současné koalice. Kdyby rozhodovali Češi v zahraničí, tak máme koalici Pirátů a STAN a ani by k tomu nepotřebovala ty další strany. A já se obávám, že tohle je jedna z motivací, která vede předkladatele tohoto zákona spíše, než péče o Čechy v zahraničí. To znamená, že očekávají, že když budou mít Češi v zahraničí tuto možnost, tak ty strany, které jsou součástí současné koalice, z toho budou jen profitovat, zmínil Drulák.
Já si dovolím ještě několik poznámek k minulé americké volbě prezidenta, i když to tady bylo několikrát již citováno, protože byť na první pohled ta souvislost možná není vždycky zřejmá, ale já se pokusím vysvětlit, že to velice úzce s našimi volbami souvisí. Americké prezidentské volby s pomocí korespondenčních hlasů ukázaly, kolik problémů může způsobit anonymita při hlasování. Nedohledatelnost voličů je extrémně nebezpečná, protože se dá naprosto snadno s jejich hlasy manipulovat. S velkým zájmem jsem si přečetl článek Christiana Adamse z roku 2022 o tom, jak to bylo s posledními americkými volbami. Zamýšlí se nad tím, jestli proběhly regulérně dle zákona, nebo byly zmanipulované. Samozřejmě soudy nakonec rozhodly, že nebyly zmanipulované. Jeho text realisticky popisuje, čím se zásadně lišily od těch předchozích. O tom, zda je lze označit za férové, nebo podvodné, ať si udělá obrázek každý sám. Připomínám jen, že volební hlasy se až na výjimky nepřepočítávaly. Logicky, protože to ze způsobu volby nebylo ani možné.
Pan Adams ve své analýze říká, že k výsledku prezidentských voleb v roce 2020 přispěly dvě věci: jednak finanční injekce soukromých filantropických fondů do vládních volebních úřadů a za druhé pozastavení odsouhlasených volebních pravidel. Pojďme se podívat na tu první část. Krátce před volbami v roce 2020 darovali Mark Zuckerberg a jeho manželka stovky milionů dolarů Centru pro techniku a občanský život, a to přidělilo granty tisícům vládních volebních úředníků, aby jim pomohlo uspořádat volby v roce 2020. Centrum tak přeměnilo volební kanceláře v klíčových okrscích, ne všude, s velkými rezervoáry Bidenových hlasů na stroje Formule 1 zvyšující volební účast. Je pravda, že peníze dostaly i některé malé, takzvaně červené, republikánské volební okrsky, ale v uvozovkách jenom aby se neřeklo. Republikánské volební okrsky použily granty na tiskárny a na papír. To nejdůležitější se přitom odehrávalo ve velkých městech, kde stovky milionů dolarů protékající volebními úřady poháněly místní úsilí co nejvýše zvýšit volební účast na úroveň, o které si před rokem 2020 mohla Demokratická strana nechat jenom zdát.
Tak například Filadelfie. Roční rozpočet volebního úřadu ve Filadelfii byl asi 9,5 milionu dolarů. Centrum poslalo Filadelfii v roce 2020 najednou navíc 10 milionů dolarů s tím, aby je utratila do volebního dne. A Filadelfie tyto peníze fakt utratila. Najali nové městské zaměstnance, takzvanou čerstvou krev z místních aktivistických skupin, aby chodili od dveří ke dveřím a roznášeli hlasovací lístky. Jelikož pracovali pro volební úřad, bylo vše legální. A pak si také zaplatili reklamu do španělských a městských rozhlasových stanic: Jděte do těch voleb, můžete hlasovat i poštou a už žádné svědky nepotřebujete. Vládní úřad ve Filadelfii použil grant ve výši 10 milionů dolarů k uskutečnění snu u některých demokratů a proměnil vládní volební úřad v masivní nástroj na volební účast.
Ptá se sám sebe, zda je tohle nelegální? No, v podstatě asi ne, protože za prvé, proč byste nemohli dát vládě své peníze? Na to se přece nevztahuje žádný zákaz. Kromě tedy jednotlivých států, které to potom zakázaly, ale až později. A za druhé, vládní volební úřad ve Filadelfii při rozhazování těchto peněz nikde nezmiňoval přece Demokratickou stranu, nezmiňoval ani Bidena. Nebylo to totiž potřeba. Je to jasné. Naoko nestranná, ale úžasně dobře financovaná kampaň, která měla ve Filadelfii zajistit svou vysokou volební účast, logicky doručila hlasy pro Bidena. A přesně to se stalo. Neutrální aktivita, která naoko neupřednostňovala jednu nebo druhou stranu, byla poháněna filantropickými dolary a jejím cílem bylo ve Filadelfii přimět rekordní počty voličů k účasti ve volbách. Zcela náhodou ve Filadelfii téměř všichni hlasovali pro Bidena. Přitom v republikánských volebních okrscích nebylo vyvinuto žádné podobné úsilí. V řídce obydlených volebních okrscích není možné přeměnit dolarové granty na stroje zvyšující volební účast tak jako v hustě obydlených městech. A nebyla to jen Filadelfie.
Stejně to probíhalo v sousedních tmavě modrých demokratických volebních okrscích, jako je v Delaware, Montgomery, Bucks. I tyto volební okresy dostaly od centra masivní granty. A stejný model byl použit také v Pittsburghu, Detroitu, Milwaukee, Madisonu, Phoenixu a řadě dalších jiných měst. Teď už by to mělo být snad jasné každému. Bylo to ďábelsky geniální. Za peníze od Zuckerberga byla legálně zvýšena volební účast v těch státech, které převážně volily Bidena. Čím vyšší byla v těchto městech volební účast, tím přesvědčivější bylo Bidenovo vítězství.
Myšlenka a hlavně cíl korespondenční volby v zahraničí, o které tedy dnes hovoříme, je naprosto stejná: zvýšit volební účast v jedné konkrétní lokalitě, kde je předpoklad vyšší volitelnosti současné koalice. Tento nápad je, řekl bych, ještě vylepšen tím, že zatímco v Americe to zaplatil pan Zuckerberg s manželkou, tak v České republice to zaplatí český stát, potažmo každý z nás. Vládní koalici rozhodně z mého pohledu nejde o pomoc našim občanům v zahraničí, ale pouze o snahu ovlivnit naše volby.
Ptám se tedy, proč je tato novela zákona o správě voleb předkládána skupinou poslanců a nejedná se o vládní návrh, který by prošel celým připomínkovým řízením? Proč se to tlačí takto na sílu, přestože to vykazuje řadu nedostatků a chyb? Proč vládní koalice tak spěchá, aby mohl být tento zákon použit už v nejbližších volbách do Poslanecké sněmovny? Skutečně může někdo uvěřit tomu, že se nejedná pouze o snahu ovlivnit tyto volby? Proč před jeho projednáváním není projednána změna ústavy, která jasně hovoří o tajných volbách, což korespondenční volby dle mého názoru rozhodně nejsou. Na žádnou z těchto otázek a mnoho dalších jsme prozatím neobdrželi odpověď přesto, že v prvém čtení tady byla citována řada ústavních právníků, kteří zpochybňovali nebo minimálně vyjadřovali pochybnosti o souladu s naší ústavou. Ale nebojte se, k těm se již nebudu vracet.
Snad se jen zmíním, protože jsem tady včera zaslechl mnoho řečí o změnách jaksi pohledu na korespondenční volbu od hnutí ANO, kde tedy já jsem tady v minulé Sněmovně neseděl, ale jenom zdůrazním to, že i třeba Petr Nečas, bývalý premiér České republiky za ODS, hovořil dlouze o tom, jak jsou korespondenční volby špatné a jak je, nemůžeme dopustit. Nebudu ho citovat, protože si myslím, že těch citací už tady bylo dost.
Už budu končit, ale dovolím si ještě jednu větu na závěr. Zavedení korespondenční volby pro naše občany v zahraničí rozhodně není žádný bohulibý úmysl, ale je to snaha udržet se u moci za každou cenu, ať to stojí, co to stojí, a to i přes riziko porušení naší ústavy, a dokonce i za cenu možné ztráty důvěry občanů v demokratické volby a v demokracii vůbec. A to si myslím, že je to riziko nejzásadnější, které bychom neměli pomíjet.
Z tohoto důvodu dávám návrh na přerušení tohoto bodu do konce tohoto volebního období. Děkuji za pozornost.
