Opět platí, že po bitvě je každý generál. Přitom mediální “generálové“, kteří se cítí být odborníky na všechno, sotva kdy zažili alespoň vzdáleně situaci, která se 21. prosince stala. Jsem přesvědčen, že většina z nich by si v případě povinné vojenské služby vydobyla modrou knížku. Pokud by pachatel zběsile střílel na vánočních trzích, nebo v nedaleké stanici metra, zase by byl povyk, proč policisté čekali na střelce v budově na Palachově náměstí?
V celé diskuzi postrádám vedle jiného jednu zásadní věc, současnou roli médií a jejich případný podíl na řadě tragických událostí. Shodou okolností přesně týden před tragédií na jednání vedení Klubu angažovaných nestraníků jeden ze členů požadoval, abychom přijali nějaké usnesení k médiím, která doslova zběsile vnucovala a vnucují společnosti depresivní náladu. Souběh několika krizí, zprávy o válce na Ukrajině a o novém kole nekončícího konfliktu na Blízkém východě jsou velmi depresivní samy o sobě. Ale že by tady někdo umíral hlady, nebo kolabovalo zdravotnictví, to snad ne, i s vědomím toho, že někteří lidé mají do kapsy hluboko.
Jenže soukromá i veřejnoprávní média si zvou lobbisty různých spolků jak na kolotoči do pořadů, kde jsme přesvědčováni, že za všechno může stát, jejich kšefty bez dotací zkrachují zítra, nebo nejpozději po příštím víkendu. Do toho mizerní účetní, kteří se hrdě nechají označovat za ekonomy, každodenně nastiňují černé scénáře příštích měsíců a roků. Přitom životnost jejich tvrzení často vezme za své po několika dnech.
Už je to trapné, nechutné, a ne všichni lidé oplývají kritickým myšlením. Stále více lidí se utápí v depresích, v obavách o budoucnost a někteří se rozhodují pro radikální řešení.
Nedávno jsem slyšel v rozhlasu, že novináři jsou skoro skrz naskrz prolezlí etikou. Vážně? Jakou etikou, když řadě nevinných lidí rozvrátili život, zveřejnili jména potenciálních poškozených v kauze Feri, pravdu si často ohýbají podle svých zájmů, nebo z neznalosti problému? Existují výjimky, ale jejich počet se může srovnávat s počtem bílých vran. A mluvit v roce 2024 o hlídacích psech demokracie, když nezávislá média téměř neexistují, když se nejen u nás, ale i v tradičních demokraciích prosazuje tzv. mediální lynč, je stejné, jako tvrdit, že největší demokracií světa je Čína a růžovou budoucností planety Rusko.
Zrovna ve čtvrtek jsem na FB zahlédl údajný citát Thomase Jeffersona, že nejblíže pravdě je ten, kdo nečte noviny. V souladu s tím svítá naděje, protože podle posledních průzkumů klesá podíl lidí, kteří sledují média, čtou noviny a tráví čas na sociálních sítích.
