Než silné řeči, je dobré zajet si k našim německým sousedům a poptat se. To jsem v polovině loňského roku  udělal. Němečtí hostitelé  na mnichovské radnici sice byli zaskočeni, když se mezi odbornou výpravou dopraváků ze Státního fondu dopravní infrastruktury objevil místopředseda Hospodářského výboru , ale  nějak  to překonali. Zato jejich informace stály za to. No posuďte sami.

V Německu se při opravách silnic recykluje až 80%  vytěženého materiálu. Staré  vozovky se frézují po vrstvách a materiál se podle kvality pečlivě třídí a opětovně příslušně použije do vozovkových vrstev.

V České republice se odhaduje, že jsou recyklována cca 4% odpadu, a to ještě se do toho počítá tzv. studená recyklace. Většina materiálu se však nevrací zpět do jednotlivých vrstev  vozovek, ale je používána na zpevnění jejich krajnic.

V Německu  vetšinu aplikací obrusných vrstev provádějí  producenti materiálů, tedy obalovny. Námi navštívená  obalovna prodávala stavebním firmám  pouze 15% své produkce. Ostatní  produkci aplikuje ve vlastní režii. Tím je dána jednoznačná odpovědnost za kvalitu, technologickou kázeň a výslednou životnost vozovky.

V České republice  vlastní obalovny většinou stavební firmy. Kvalitu přivážených materiálů na stavbu kontrolují většinou laboratoře najaté stavebními firmami, nikoli  investory. Kvalita obalovaných směsí silně pokulhává za kvalitou německých. To je dáno kvalitou  vstupních materiálů a technologickou kázní při výrobě i při pokládce.

Kvalita a technologická kázeň vede k dlouhé životnosti povrchů vozovek. Naši němečtí kolegové uváděli, že  u silně nákladní dopravou zatížených vozovek je  životnost 12-18 roků, u vozovek s převážně osobní dopravou 20-30 let.

U nás se často povrchy rozpadají  po osmi letech, pokud ne ještě dříve.Známky poruch jsou často znatelné již po první zimě.

Pokud se někdo domnívá, že „český marast“ na vozovkách  je ve srovnání s německými povrchy levnější, hluboce se mýlí.   Obalovanou směs námi navštívená obalovna prodávala o 15% levněji, než jsou naše ceny při nesrovnatelně vyšší kvalitě.

Celý vyspělý svět  zkouší  nové materiály – tiché povrchy, barevné asfalty, drenážní asfalty atd. Většina těchto materiálů vyžaduje mnohem preciznější technologickou kázeň, než masově používaný mastix. Pokud se naši stavbaři rychle nevzpamatují, buď nás čeká úpadek, nebo nutnost najímat si  stavební firmy odjinud. Tolerance současných nepořádků v dopravním stavitelství není vůbec namístě.

Státní fond dopravní infrastruktury na svém únorovém zasedání rozhodl vyčlenit 100 miliónů korun na aplikaci a zkoušení nových technologií,  tvorbu nových norem a předpisů pro technologické novinky a pro studijní programy a nové aplikované metody. Snad tedy ještě  škody minulé dekády stihneme napravit. Jedině potom se budou naši řidiči cítit stejně bezpečně a komfortně při jízdě, jako na německých silnicích.