po předložení programového prohlášení vlády a jeho prostudování jsme došli k závěru, že snaha pana premiéra Andreje Babiše najít podporu pro svoji vládu je opravdu velká. Vždyť nabízí návrhy napříč současným osazením Poslanecké sněmovny.
Také si nemyslím, že tento návrh můžeme nazývat jako soubor slibů, protože takto pak můžeme nazvat všechna programová prohlášení, která byla přijata u předchozích vlád. Jde o to, že každá ucházející se vláda jde se svou kůží na trh a snaží se, ano, většinou s domluvenou koalicí schválit a vyslovit důvěru navržené vládě.
V tomto případě se jedná o návrh na menšinovou vládu, což však nemění nic na očekávaném výsledku. Zatím však dle všech předchozích vyjádření můžeme očekávat, že se dnešní pokus o vyslovení důvěry nově sestavené vládě nevyjde.
Za poslanecký klub KSČM jsme již avizovali, že naše vyslovení v Poslanecké sněmovně bude proti vyslovení důvěry. Důvody, proč tak činíme, zde již zmínil místopředseda Poslanecké sněmovny Vojtěch Filip. Neopustím si však také malou exkurzi do sociální oblasti.
Těší nás konkrétně zájem o reálné řešení situace seniorů, rodin s dětmi, ale i řešení zneužívání sociálních dávek především ve strukturálně postižených krajích, anebo snaha o stabilitu sociálních služeb. Samozřejmě nás především zajímá, jakou cestou se tyto návrhy budou legislativně ubírat a jak budou realizovány v praxi. Největší otazník pro nás vyvstal v oblasti reformy důchodového systému. Nebráníme se koncepční a dlouhodobé změně, ale deklarovaná opatření, jako je odluka důchodového účtu od státního rozpočtu, nedefinovaná vícezdrojová financování a především zavedení slevy ve výši 500 Kč měsíčně na sociálním pojištění, které odvádí zaměstnanec ze své hrubé mzdy, v nás probouzí značné obavy o budoucnost našich seniorů.
Díky těmto parametrům a dalšímu propadu na straně příjmů, a tím i zvyšování deficitu, k tomu se po čase přidá cyklická krize, nezaměstnanost, celkové nižší odvody a nedostatek peněz v samotném důchodovém fondu. Nechápeme, proč avizovaný smysl tohoto opatření, alespoň částečná kompenzace výdajů zaměstnanců na dojíždění za prací, nebo zvyšování kvalifikace, nemůže být řešena na úkor daní. Proč na úkor pojištění, které vlastně pojištěním není, neboť si politické elity mění zákonem parametry tak, aby systém nestabilizovaly, ale uvedly do řízeného deficitu a pak dlouho chystaných reforem, které však budou výhodné pouze por vysokopříjmové skupiny, zaměstnavatele a bankovní sektor. Solidarita pro potřebné se smrskne na rovný či garantovaný důchod.
Avizovanou novelou zákona o důchodovém pojištění, která by upravila navýšení důchodů o tisíc korun lidem, kteří dosáhnou věku 85 let, není dle našeho názoru zcela dostačující. Řešit by se měla rychlejší valorizace pro výrazně větší skupinu tzv. starodůchodců, kterým se důchody za delší dobu výrazně propadly v poměru ke mzdám.
Jak jsem již uvedla, podporujeme snahu o změny v dávkových systémech, realizované v minulých letech. Především u souboru dávek, příspěvku na bydlení, dávkám pomoci v hmotné nouzi a dávkám určeným dlouhodobě nezaměstnaným osobám.
KSČM bude prosazovat a usilovat o legislativní změnu dávek na bydlení a jejich sjednocení. A zde by měla být osobní snaha všech zástupců napříč politickým spektrem, především Ústeckého, Karlovarského a Moravskoslezského kraje. Potřeba je především změnit postoj k dlouhodobě nezaměstnaným, kteří si z podpory státu udělali styl života.
Chybí zde dlouhodobá strategie, která by pracovala s realitou, jako jsou - žádné pracovní návyky, malá vzdělanost, nízká sociální úroveň, závislost na alkoholu a drogách. Nyní jsou tito lidé nezaměstnatelní, jelikož o ně není především zájem od zaměstnavatelů. Je to však i otázka tzv. byznysu s chudobou, který je dlouhodobě státem podporován.
Větší odpovědnosti rodičů za činy svých rodičů a jejich výchovu. Klást důraz na adekvátní vzdělávání. Rychlé a zároveň kvalitní řešení by mělo nastat v oblasti exekucí a nastavit nástroje pomoci rodiny nebo jednotlivce v návratu do běžné společnosti a života. Nemohu si také odpustit poznámku v části zachování variability forem náhradní péče a rozvíjet s cílem vytvořit dostatečné kapacity pro individuální péči rodinného typu tak, aby se jednotlivé formy nekonkurovaly, ale vhodně se doplňovaly.
KSČM požaduje respektovat kompetence ministerstev zdravotnictví, práce a sociálních věcí, školství, mládeže a tělovýchovy a vnitra, neboť každé má v této oblasti své místo a úkoly. Jsme zásadně proti sjednocování této péče pod jedno ministerstvo nebo zakazovat umisťování dětí do tří a sedmi let věku do ústavní péče. Všechny rezorty mají své opodstatnění a bez jejich činnosti by se systém péče o děti zhroutil.
V České republice je v současné době zhruba 5 tis. dětí nahlášeno do náhradní péče. A Česká republika si opravdu nemůže jít nesmyslnou cestou, kterou podporovalo bývalé vedení Ministerstva práce a sociálních věcí. Během diskuse zde bylo řečeno, že více jak 60 procent umístěných dětí do náhradní péče je vlastně z důvodu bytové nouze. Ano, v praxi se k tomuto číslu bohužel dostáváme. Ale zdůraznit musíme také selhávání funkce rodiny. Děti jsou týrané, zneužívané a nebo dokonce vůbec nechtěné. Tak dovolte, za KSČM to byl jen malý exkurzor v oblasti sociální politiky v rámci předloženého programového prohlášení vlády a já vám děkuji za pozornost.
