S údivem sleduji jak v době, kdy hledáme cestu k zamezení vstupu migrantů všeho druhu na evropskou půdu, vzchází iniciativa k přijetí několika desítek tzv. syrských sirotků nejistého věku do České republiky. Nenacházím žádný rozumný důvod, proč bych tuto iniciativu měl jako občan schvalovat. Proč bych měl schvalovat přijímání lidí zcela odlišného kulturního zázemí, lidí, kteří nerozumí našemu jazyku, nerozumí našim zvyklostem ani tradicím, lidí, které by z největší pravděpodobností čekalo v lepším případě živoření v ghettech na okraji společnosti nebo v v případě horším (pro nás pro všechny) život ve zločineckých ganzích. Nemusí to být ani tak z důvodu jejich vlastní neschopnost přizpůsobení, ale spíše pro neschopnost našeho sociálního a vzdělávacího systému, který není schopen zajistit potřebné možnosti rozvoje ani vlastním obyvatelům, třeba romského původu nebo mimořádně nadaným, natožpak dětem ze zcela odlišné kulturně sociální oblasti.
Stačí se podívat kolem sebe, abychom viděli, jak těžko prostupné jsou bariéry třeba i mezi českými a ukrajinskými obyvateli. Jak v rozdílných komunitách žijí, jak spolu nemluví, když nemusí, jak spolu nechodí na pivo, jak se drží vice či méně dobrovolně od sebe. A pohled do Evropy nabízí stejný obrázek. Žádné multikulti, to je nesplnitelná iluze, na které pouze parazitují některé neziskové organizace, ale arabské, čínské či jiné enklávy na okraji většinové společnosti. Často no-go zóny, semeniště drog a kriminality, v nichž nevládnou zákony země, ale zákony vůdce gangů a praktiky mafiánské společnosti.
Vyřešme napřed vlastní sociální problémy, kterých není stejně jako jinde v Evropě málo. Odstraňme problém růstu chudoby u některých vlastních skupin obyvatel, řešme problém klesající úrovně vzdělávacího systému, hledejme podporu tělesně postiženým, řešme problémy a příčiny bezdomovectví u těch, pro které takový způsob života není vlastní volbou. Řešme problém nedostatku bytů. A hledejme způsob pro integraci vlastní romské komunity. Až tyto sociální problémy nebudou, můžeme si začít hrát na „vyspělý stát“ a nabízet „prosperitu“ jiným. Chápu, že se při odstraňování podobných deformací až tak nezviditelníme, o to je však nalezení řešení důležitější.
Dokud se nedokážeme postarat o vlastní občany a ve městech se budeme bát v noci chodit ven, pak není na místě dále zvyšovat společenskou nestabilitu falešnými gesty záchrany několika dětí ze vzdálené tramtárie. Vděku se zaručeně nedočkáme, zato postupného tlaku na respektování nových odlišných zvyklostí a tradic určitě. Byly časy, kdy jsme se snažili evropeizovat a zkulturňovat barbarizmus vzdálených národů. Díky vlastním rozepřím evropských národů se to nepovedlo. Nepřipusťme nyní, aby tyto národy začaly barbarizovat naši starou dobrou Evropu. Leckde jsou na dobré cestě a nevede to k ničemu prospěšnému.
Můj mandát židenického zastupitele a člena Komise pro bezpečnost a veřejný pořádek se chýlí pomalu ke konci. Snad jsme odvedli nějakou dobrou práci a přispěli k tomu, že se v Židenicích cítíme trochu lépe a bezpečněji. Také snad proto, že se migrantům a problémovým občanům efektivně bráníme. Budu doufat, že tak tomu bude i v budoucnosti.
