Může za to vláda? Jistě, nese svou odpovědnost za přijatá a nepřijatá opatření. Prezenční zahájení školního roku bylo fatální chybou, taková koncentrace lidí ve stísněných prostorech a po dlouhou dobu je virův ráj. Důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat.
Jaká jsou však řešení? Pokud nebudou přijata minimálně na evropské úrovni, pak jen špatná. Uzavření ekonomiky? Krátkodobý pokles reprodukčního číslo virů, ale co dál? Stačí trochu povolit a za chvíli jsme zpátky, kde jsme byli a všechno krvácení podnikatelů i zaměstnanců se ukáže zbytečným. Známe z nedávné minulosti. Nechat volný průběh a chránit jen nejzranitelnější? Tisíce lidí nemocných, desetitisíce v karanténě, další na OČR, trvalé zdravotní důsledky nemalé části české populace. Ekonomika by drhla kvůli fluktuaci nemocných a kolaps zdravotního systému. A současná třetí cesta – to je něco mezi právě uvedenými variantami? To je cesta hot a čehý, přitáhneme šrouby, uvolníme šrouby, aniž vidíme svítání na obzoru. Pohroma pro podnikatele, kteří nebudou schopni cokoliv plánovat a předvídat a trvalá frustrace občanů, kterým současná situace nedává příliš naději.
Výměna vlády? Hmm. A vidí snad čtenář nějakého světlonoše nebo spasitele, který mávne zázračným proutkem a bude po viru? Děs a hrůza být tak v rukou Fialy, Pekarové nebo Bartoše! Víte snad o nějaké alternativní koncepci, kterou by tito křiklouni reprezentovali? Já ne, slyším jen výkřiky do tmy a chytráctví typu po bitvě každý generálem.
Přesto tu trnitá cesta ze tmy je. A nevydláždí nám jí Babiš, Prymula ani opozice. A bohužel ani Evropská unie, od které bych nějakou iniciativu v tuto chvíli očekával. Tu cestu tvoříme jen my sami. Začněme se chovat více jako lidé než jako dobytek. Jednou jsme se vztyčili na zadní a ze života v tlupách přešli do menších rodinných jednotek, tak nevyhledávejme cestu zpátky. Zkusme respektovat alespoň ty minimalistické restrikce, které nám vláda naordinovala. Zkusme být načas více individualisté se vzájemnou úctou jeden k druhému a méně ta forma našich předchůdců, kteří bez velké tlupy kolem a vzájemného si lízání zadních částí těla nedokázali žít. Zkusme dodržovat nastavená pravidla a přestaňme být frajeři jejich obcházením.
A od vlády očekávám důslednou kontrolu toho, co zavedla a přísné postihy nepřizpůsobivých individuí. Tolerance není v tomto případě na místě neboť švejkování a frajeřiny nedopadají jen na v blízkosti se nacházející spoluobčany, ale ve svém důsledku na celé fungování společnosti včetně jejích ekonomických základů. Za uzavření podniků nemůže vláda, za to mohou občané nedodržující karanténu nebo lehkomyslně šířící virus kolem sebe. Opatření vlády je jen důsledkem nastalé situace. Je její povinností chránit ohrožené. Od toho tu je.
Obávám se, že žádná vláda kouzelný proutek na vymýcení kovidu nemá a hned tak mít nebude. Respektováním určitých omezení a změnou svého chování však můžeme učinit náš život snesitelnějším a spokojenějším a návštěva baru nebo hospody nebo pro někoho divadla nebo koncertu na sebe potom nenechá dlouho čekat. Také se na to těším.
A pokud k sebereflexi nedojdeme a alespoň krátkodobě nezměníme své společenské chování a návyky? Pak bude špatně a to nejen pro nás, ale i pro případných pár generací, které ještě přijdou po nás. A obávám se, že to nebudou dluhy, co bude naše potomky tížit, ale že to budou fatální následky opakovaně prodělávaných nakažení, které učiní jejich život komplikovanější a jejich výhledy temnější. Koneckonců, zase tolik nás není a kde je psáno, že více přeživších občanů na západ nebo východ od našich hranic se nerozhodne k posunu do vyprazdňující se české kotliny. V rámci stěhování národů může jít o zanedbatelný detail.
