A pokud nejde jen o demonstrativní virtue signalling lidí, co už mají oči i uši totálně zalepené Ukrajinou, cítím potřebu se Evropské unie zastat. Při vší mojí kritičnosti, přes všechny Ursuly, Timmermanse a Jourové, navzdory všem nesmyslným regulacím, Green Dealu, pokusům o cenzuru a dalším zoufalostem - pořád je Evropská unie stokrát větší “Západ”, než zchudlá, ekonomicky nevýkonná postsovětská země, prolezlá korupcí, ovládaná klanově-oligarchickými bratrstvy, adorující nevábné kapitoly své nedávné minulosti, s ambicemi vysoce překračujícími její reálné možnosti.

Dnes doslova všichni opakují, jak je třeba bránit Evropu před nebezpečím z Jihu v podobě kulturně nekompatibilní, ilegální ekonomické migrace. Ok, ale měli bychom ji také umět ubránit před nebezpečím z Východu. A tím vůbec nemyslím jenom Rusko, ale celou tu naivní snahu znovu nás, pod praporem demokracie a lidských práv, zatáhnout do řešení nevyřešitelných problémů postsovětského světa. Do všech těch spáchaných zločinů, národnostních křivd, historických zátěží, mafiánské ekonomiky a dalších negativních jevů, kterých se dost úspěšně už 35 let zbavujeme.

Nenechme si to vnutit. Nikomu nic nedlužíme, za nikoho jiného, než za sebe, nemáme zodpovědnost, nejsme shůry povoláni k roli morálního arbitra celého světa. V klíčových momentech dějin to tento národ vždy pochopil. Proto přežil.