A tak bývalý šéf Vojenské policie, nyní zaměstnanec Vojenské kanceláře prezidenta republiky, dočasně odvelený na Úřad vlády do funkce ideového dozoru, bojuje trestním oznámením s Vojenským zpravodajstvím.

Náčelník Generálního štábu AČR se otevřeně staví proti své vlastní ministryni, údajně vyhrožuje opozičnímu poslanci a zašťiťuje soukromou aktivitu, s jejímž jedním protagonistou je taktéž soukromě propojen.

Do toho dramaticky vstupuje s patřičným hereckým patosem pan Vetchý, který zřejmě podlehl dojmu, že dostal další životní roli, kterou je povinen naplnit.

Předseda vlády dle svého zvyku mlčí.

Prezident otevřeně podporuje své favority (Řehka, Foltýn).

Pachuť trapnosti, dezorganizace a “cochcárny” se z toho rozlévá všude kolem.