Za volební zisk kolem čtyř procent pro stranu, která vznikla na sklonku loňského roku, a ve které za sebou táhnul jako železnou kouli na noze Šloufa staršího i Šloufa mladšího a jejich upatlané a prehistorické představy o politice, by měl Miloš Zeman voličům děkovat. Namísto toho jim vzkázal - když vám nestojím za těch pět procent, tak jste nepochopili mou velikost a trhněte si nohou. Já odcházím do své jezevčí nory. Odcházím, protože odmítám přijmout realitu. Odmítám drobnou mravenčí politickou práci. A vy, kteří jste vsadili svou profesní i politickou kariéru na spolupráci se mnou, si trhněte nohou taky. Dělejte si, co chcete, já si k vám občas přijedu dát tu slivovici a cigáro, když náhodou budete někam kandidovat. Ale jinak mě nerušte. Zajímal mě jenom politický projekt s okamžitým efektem poslaneckého křesla. Nejsem tu od toho, abych pro vás pracoval. Mám odpracováno.

Ano, Miloš Zeman má odpracováno. To mu nikdo nebere. Jenomže stejně jako on, mají odpracováno i jiní. Přesto to nevzdávají. Protože jim je jasné, že politika není běh na krátkou trať. A že politika, a to i ta mimoparlamentní, znamená především odpovědnost. Odpovědnost k těm, kteří mi dali byť i nižší procenta hlasů, než je třeba k překonání pětiprocentní hranice, ale dostatečná na to, aby můj politický subjekt mohl tu svou káru táhnout dál. Konečně s tím počítá i zákon o financování poltických stran. Každá strana, která překročí 1,5 procenta hlasů má nárok na stokorunu za každý hlas a strana, která se přehoupne přes tři procenta, má nárok na minimálně šestimilionový každoroční státní příspěvek. To všechno jenom proto, aby mohla pracovat dál a vytvářet alternativy k politickému establishmentu. Ty peníze nepatří ani Šloufům starším, ani mladším. Patří voličům, kteří za ně mají dostat odpovědné a pracovité politiky a ne lemply, kterým dlouhodobá práce nevoní, nebo namyšlené hysterky, které prásknou dveřmi, jakmile nejsou středem pozornosti.

Vyšlo na bobosikova.blog.idnes.cz