Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, dávám návrh na zamítnutí tohoto zákona. Tento návrh zákona je totiž další svěrací kazajkou, další byrokracií, dalším umělým zvyšováním nákladů a taháním peněz z kapes daňových poplatníků. Snižuje naši konkurenceschopnost. Zhoršujeme podnikatelům prostředí, vytváříme další riziko nesmyslných pokut, soudních pří, zaséváme další semínko nevraživosti a pnutí do společnosti, tentokrát mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Ničíme stávající jakž takž fungující princip práce na dohodu. Sypeme další písek do podnikatelského motoru, kterému rapidně klesají obrátky. Minimálně v menších firmách a v regionu. Házíme klacky pod nohy i samotným brigádníkům. Díky další agendě, papírování a umělým nárokům je děláme méně zaměstnatelnými, přitom bychom měli být rádi, že ještě existují mladí lidé, kteří si chtějí ve svém volnu vydělat peníze prací. Uměle prodražujeme zaměstnavatelům sezonní pracovní sílu a činíme ji toxickou, protože ji dáváme na úkor zaměstnavatele, neadekvátní práva bez povinností. Nemluvím jen o ad hoc výpomoci typu vypomáhání v restauraci, točení zmrzliny, pomoc při sklizni, rozdávání letáků na ulici, provázení na zámku, skartovávání GDPR dokladů, vypomáhání v kabinetu, doučování jazyků, generální úklid v provozovně, v hotelu, odhrnování sněhu. Ale mluvím i o zdravotnických sestřičkách, které vypomáhají u soukromých lékařů, při čerpání dovolené, o výpomoci sestřiček v paliativní péči, když dojde k nárůstu nevyléčitelně nemocných atd. I tito lidé mě kontaktovali.
Relativně dobře fungující dobrovolný vztah dohodářů, tedy brigádníků, zdeformujeme, ženeme je touto novelou do šedé zóny nebo do náručí agentur, které si na tom rozšíří byznys a budou studentskou pracovní sílu fakturovat zaměstnavatelům.
A to už se nebavíme o té přátelské podnikatelské rodině, kde se jeden zajímá o druhého. Tohle chceme?
Já, jako podnikatel, určitě ne. Chci rozvíjet dobré vztahy, chci budovat dobrou značku, ne si kupovat studenty přes agentury. Na malém městě jsou to navíc děti přátel a známých. S brigádníky podnikatel nemůže trávit tolik času papírováním. Nevyplatí se mu sedět a vše písemně zdůvodňovat, nechat se šikanovat tím, na co všechno má brigádník právo, ještě ani nezačal pracovat, platit mu dovolenou, složitě se vyviňovat.
Brigádníci a dohodáři jsou o práci. O tom vydělat si peníze za omezený počet odpracovaných hodin, ne o benefitech. Je to přivýdělek. Je to šance nezávazně poznat možná budoucího zaměstnavatele na plný úvazek, když se osvědčí a vzájemně to zafunguje. Některé požadavky zákona jsou v praxi nerealizovatelé a podnikatelé budou nuceni vymýšlet kličky, jak si s tím poradit. Respektive to oddřou účetní a daňové firmy. Podnikatel za to bude muset více zaplatit a promítnout to do svých cen. Nepreventivně vynakládat peníze na činnosti, které zákazníkovi nic lepšího do života nepřináší. Tímto zákonem děláme z brigádníka přítěž, ne přínos. Přitom to má být nejflexibilnější a nejjednodušší pracovní vztah. Stačí, že už nyní se zaměstnavatel musí pružně vypořádávat s tím, že brigádník prostě nepřijde, něco zničí či poškodí – vše na vrub zaměstnavatele. Ale s tímto rizikem už jsme se nějak naučili žít. Jako podnikatel chci dělat správné věci, zabývat se smysluplnými činnostmi, budovat přátelské vztahy a za peníze pomáhat lidem. Jako senátor chci spoluvytvářet dobré zákony, ne přijímat výmysly, které lze jen těžko aplikovat na naše podmínky a hledat způsoby, jak krkolomně ze zla udělat menší zlo. Jsem si vědom, co prakticky znamená zamítnutí zákona v Senátu. Ale není čas, abychom alespoň jako horní komora parlamentu jednoho členského státu vyslali signál? A teď to myslím v pozitivním slova smyslu. V Bruselu nejsou hloupí lidé a určitě nechtějí zvyšovat pnutí mezi partnery, ale potřebují k tomu konstruktivní zpětnou vazbu. Nikomu nepomůže, když budeme mlčet nebo si lhát do kapsy, jak je všechno fajn, nebo že to všechno zvládneme.
Ano, zvládneme, o tom jsem přesvědčen, ale s další zbytečnou EU pachutí v ústech. Přitom díky vládou dobře zvládnutému předsednictví Evropské unie a dobře zvládané ukrajinské krizi si vláda získala pozornost a věřím, že i patřičný respekt. Není tedy správný čas zvednout hlavu a říct: „podívejte se, udělali jsme pro transpozici maximum, ale horní komora s tím má zásadní problém, protože to v našich podmínkách věci jen zhoršuje a nebude to fungovat. Proto si to potřebujeme udělat po svém.“
To, čeho se chce dosáhnout touto transpozicí, stejně v reálu přirozeně funguje, protože se dobrý zaměstnavatel s dobrým zaměstnancem vždy rád na čemkoliv svobodně domluví. Není třeba jim do toho uměle strkat zákony. Takový je můj pohled. A proto tady návrh na zamítnutí a výzva pro vás, abyste se přidali a zkusili jste vyslat tuto zpětnou vazbu. Pokud nás nebude dost, podpořím krkolomnější varianty menšího zla. Byl jsem delší, šlo to asi říct jednou větou, proto děkuji za pozornost.
