Demokracie
Včera se u Moravce debatovalo na téma demokracie. I když se vysílalo ze senátu a někteří senátoři byli přítomni, ke slovu se nedostali. Zajímal by mě váš názor na naši demokracii a její budoucnost. Ustojíme stávající krizi? Bylo podle Vás správné se snažit model naší liberální demokracie vnucovat jinde?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
21.12.2015 9:49:36 - Ing. Jiří Burian
Obávám se, že debata přenášená Českou televizí ze Senátu rozhodně neznamená, že se jí budou účastnit senátoři, právě tak, jako jiný pořad přenášený z výšky Žižkovské věže neznamená, že jsou témata automaticky pojednávána s nadhledem. Co se týká naší demokracie, pak je třeba si popravdě říci, co tím pojmem právě dnes myslíme. Protože obrazně řečeno ještě včera jsme měli poněkud rozdílné chápání této zaklínací formule a zítra podle vývoje jak doma, tak v zahraničí, už to bude zase o něčem jiném. To co je ale diagnózou stavu naší společnosti a myšlení, je zřejmě sociální amnézie. Ztratili jsme historickou paměť, nikdo nemá čas a trpělivost se podívat, co všechno nám historie přinesla či odnesla, nikdo nemá čas ani chuť si vyslechnout názory těch, kteří o věcech opravdu něco vědí a poučit se pro budoucnost. Jsme obklopeni nástrahami okolního prostředí, které nás 24 hodin denně nutí k nezřízenému konzumu a zejména mladší generace, se obávám, tomu totálně podlehly. Vždyť i maratony o tancování vůbec nejsou o umění tancovat, soutěže o zpívání už přece nejsou o zpívání a dnešním idolem je snad užít si svého psa nebo kočku s hromadou granulí. Není čas na výsledky práce našich vzdělanců, tedy té pravé elity národa. Jaký prostor mají poznatky takových veličin jako profesorů Bárty, Vondrušky, Zeleného, Bělohradského, Robejška a celé řady dalších. Bývají to trapné chvilky s moderátory, kteří jsou hotoví polyglotové a opravdové kapacity pak jsou u nich jako prvňáčci na zkouškách. Na opravdová sdělení obvykle není už čas, protože je třeba dát přednost komerčnímu sdělení o dalším konzumu. Takže budoucnost demokracie jako diskuse pod knutou reklamních sdělení vidím jako velmi ohrožený druh. Co se týká krizí, tak jsem přesvědčen, že je nakonec všechny ustojíme a docela možná přežijeme jako lidstvo i přelomový rok 2050, podle závěrů Pařížské konference o klimatu. Bude ale stát jen nějakých 16,5 trilionu USD!!! Jen tak mimochodem se ale budeme muset vyrovnat s řadou nepříjemností. Chtělo by se říci krizí, ale vypadá to, že v rámci politické korektnosti v EU už tomu nebudeme říkat krize. Evropa je přece po celá staletí předmětem nájezdů, není to tedy nic nového. Už Mauři kdysi pronikli na Iberský poloostrov, z východu na Evropu dotírali Peršani, Mongolové, Osmani, Tataři a další národy. Nynější vlně ale už pomáháme sami. Dnes je nejvíce uprchlíků přece z Iráku, Afganistánu, nemluvě o afrických. To přece není náhoda, že utíkají ze zemí, kam naše euroatlantická společnost náš model liberální demokracie vyvezla. A dodnes naši vojáci v těchto regionech patrolují. Současně nás ale dohání a to již v době nových spojeneckých vazeb v EU a NATO, historie velmocí, které měli staletí pod svojí správou tato teritoria a dnes jsme v pozici, že se na úhradách jejich dřívějších výnosů budeme podílet. Jsem toho názoru, že demokracie je pevně spojena s odpovědností konkrétnímu člověku – občanu – a čas od času i voliči. A to je již vymírající atribut, tak jako odpovědnost vůči státu, ústavě a národu. Přesto naši ústavní činitelé slibují právě na Ústavu. Souvisí to ale i s dalšími náležitostmi, které z našeho hodnotového žebříčku postupně a úspěšně vytlačuje konzum a úplně jiné adjektivum demokracie a to je úcta k hodnotám. Počínaje červenými trenýrkami místo prezidentské standarty, přes neúctu k českému jazyku, historii atd. Budoucí národní obroditelé to budou mít zase po staletích těžké a moc bych si přál, aby měli svoje zázemí více v kostelech než na minaretech. Co bude s národem, který už pomalu nemá vlastní jazyk, který nemá vlastní hranice, který nemá vojsko k jejich obraně a který se možná postupně už zbavuje vlastní měny? Takže bych se spíše snažil model liberální demokracie rozvíjet v prostředí, které je mu vlastní, než o jeho export.
