Ve státní službě v ČR pracuje na sto tisíc zaměstnanců. A specielně v hlavním městě Praze je vysoký podíl zaměstnanců veřejné správy vysoký. Takže obecná politická hesla o e-governance či good governance se tu střetávají s konkrétní abohužel ne příliš lichotivou praxí. Problémem je jak systém odměňování, tak boj s korupcí a klientelismem.

 Jedním z nátrojů zvýšení profesionality a odpolitizování veřejné správy má být zákon o státní službě.  Zákon byl již projednán Sněmovnou v roce 2002, ale norma nenabyla účinnosti. Kritika, že ČR chybí norma upravující status úředníků sílí už od našeho vstupu do EU, Tato mezera v právní úpravě bývá používána jako argument k efefektivnosti naší administrativy. Faktem je, že u nás nefungují základní řídící a personalistické procesy a úředníci jsou vystaveni politickým tlakům na své rozhodování. Dosud navrhovaná opatření jsou spíše formální.

Mezi největší problém řadím odpovědnost za chybné rozhodnutí úředníka. V zákoně do jisté míry chybí účinný sankční mechanismus, který by měl zajistit správný a bezchybný výkon státního úředníka při jeho rozhodování. V návrzích se objevuje kárné řízení a obsahuje i zvýšení odpovědnosti za škodu.

Vedoucí správního úřadu dosud může zcela libovolně zacházet s organizační strukturou a tabulkovými místy. Zároveň postrádám jasnou koncepci pracovních agend, z nichž by právě systemizace měla vycházet. Je také absurdní, když se s výměnou politiků obměňují se lidé ve státní správě. Zákon by měl tedy jasně vymezovat práva a povinnosti pro úředníky a chránit je před politickými tlaky.

Státní správa se nemůže chovat a ve finále i řídit jako soukromá firma. Práce úředníka je veřejná služba. Hodnocení úředníka provádí pouze jemu nadřízený pracovník, což odporuje zásadě objektivity a nestrannosti. Chybí transparentní a objektivní forma hodnocení zaměstnanců – výběr kádrů na pracovním trhu je velmi volný  a vedoucí úřadu výsledek nemusí respektovat. Zůstává zde prostor pro odměňování na základě loajality, ne výkonu.

Priorita tohoto zákona je jasná.  Po schválení zákona je ale potřebný i komplexní a nezávislý dohled nad implementaci zákona.  Jinak vzniknou resortní úchylky. Pokud by měla být zřízena  pozice státního tajemníka, na něhož mají přejít personální pravomoci na úřadech, neměl by být osobou s politickými vazbami. Otázkou je zda jak zakomponovat do návrhu zákona institut oznamovatele korupční činnosti (tzv, whistleblowing). Dobrým základem pro novou poslaneckou sněmovnu by mohl být návrh přijatý před 11 lety, jehož účinnost byla ale již pětkrát odložena.