Má ještě smysl spuštění penzijní reformy?

Ing. Jiří Dolejš

KSČM

Má ještě smysl spuštění penzijní reformy?

Koncem minulého roku byla chválena důchodová reforma. Letos na podzim však prezident Klaus zavetoval prováděcí normu k této reformě. Přitom reforma samotná se spouští od 1. ledna 2013, kdy vzniká možnost zapojit se do nového penzijního spoření.

Na říjnové schůzi poslanecké sněmovny se má rozhodnout o prezidentském vetu. Předchozí senátní veto ještě sněmovna přehlasovala, vliv prezidenta Klause na některé koaliční psance však nelze podceňovat. Pokud se prováděcí normy nepodaří prohlašovat, vzniká problém, jak nasměrovat a spravovat peníze klientů nové formy spoření do soukromých důchodových fondů. Právní nejistota a i nedůvěra ve výhodnost zhodnocování těchto úspor nejspíš povede k tomu, že zájem o tyto fondy rapidně poklesne. Vždyť kdo by do takové nejistoty investoval A když se dobrovolně do tohoto systému upíše, nebude už moci tento vztah jen tak ukončit.

Za této situace se snaží vládní zastánci reformy prosadit spuštění reformy a nalákat na poslední chvíli co nejvíce klientů stůj co stůj. Ministr Drábek prohlašuje, že nic nekončí, že se klidně obejde i bez prováděcího zákona. Tady už zaráží, že odstupující ministr vůbec ještě ovlivňuje tak důležité věci. Další kroky by už měl řešit už jeho nástupce. To, že vládní právníci si nyní lámou hlavu nad krizovým scénářem, jak obejít absenci důležitého zákona, je v každém případě výraz zoufalství. A čouhá s toho eminentní zájem přihrát peníze soukromým fondům děj se co děj.

Vládní nařízení a vyhlášky prostě nemohou nahradit zákon. Dobrovolný vstup do tzv. 2. pilíře znamená nejen, že se vezmou 3 z 28% odváděných do státního penzijního systému, ale k tomu se přidají další 2% z platu. Nejde přeci o maličkost. Vyvážete se z fungujícího systému, bude platit více, ale benefity jsou přitom krajně nejisté. A garance na dlouhodobé zhodnocení těchto peněz vlastně žádné nejsou, dosavadní připojištění mělo alespoň měsíční státní příspěvek. Proč tedy lákat klienty na krajně nejisté kroky exekutivy, která má spuštění ohrožené reformy ještě zachránit.

Penzijní reforma nebyla kritizovaná jen ze strany levicové opozice. Obavy z nepřipravenosti reformy zazněli i při misi MMF v ČR, kdy se upozorňovalo na negativní příklady ze zahraničí, kdy penzijní reformy musely být po svém spuštění upravovány. Varující je také úzký konsensus při protlačování tak zásadní reformy parlamentem. Vždyť jde o systém, který ovlivní celé generace. A přehlížení jiných názorů může vést k tomu, že po volbách s výměnou politické reprezentace lze očekávat další změny.

K problémům se schválením prováděcího zákona se připojují další. Vyvázání části klientů ze státního penzijního systému, znamená výpadek příjmů, který měl být kompenzován zvyšováním DPH. Plán inkasa této daně se však neplní a koalice se ani není schopná dohodnout na konečné podobě tzv. Kalouskova balíčku, se kterým má být spojeno hlasování o důvěře vládě. Tuto středu prošel opozici na rozpočtovém návrh na zachování sazeb 14% a 20%, což by znamenalo výpadek minimálně dalších 13 miliard korun (spíše více) proti návrhu státního rozpočtu na rok 2013. Peníze na krytí tzv. opt-outu prostě nebudou.

Tohle kolo prostě reformátoři prohráli a měli by přiznat že by se měla reforma minimálně odložit o dva roky. To není nějaké levičácké šturmování barikád. Podobný názor jsem zaznamenal i od prezidentského kandidáta Vladimíra Dlouhého. A za sebe dodávám - nejlépe tuto reformu zcela předělat. Vždyť dnes nejsou nereálné scénáře, které předpokládají demisi této vlády v souvislosti s listopadovým kongresem ODS. Vláda, pro kterou je už dobrý každý den v jejích křeslech, by neměla rozhodovat o strategiích pro budoucnost.