Končí mimořádně teplé babí léto a nyní nás prý čeká politicky horký podzim. Na jakém politickém půdorysu se bude odehrávat? Naznačují současné vysoké politické preference pro levicovou opozici, že se bude brzy lámat chleba? Volební výsledek z jara 2010 vytvořil silnou a tudíž i pohodlnou parlamentní většinu pravice. Levice uprostřed krizové bouře bohužel nedokázala dostatečně přesvědčit voliče o svých řešeních.
Kdo ale očekával alespoň stabilní vládnutí a důkladnější zákonodárnou činnost místo dosavadního legislativního průjmu, musel být zklamán. Stejně tak skončila v odpadu hesla o boji s dinosaury a kmotry, která slibovala vyčistit kal ve všech patrech české politiky.
Novostrana Věci veřejné se nestala štikou v rybníce, ale spíše koaličním příživníkem. A záhy na ně prasklo i to, že ve skutečnosti nejsou ani tak nástrojem veřejného zájmu, jako spíše privátním eseróčkem. Rozvalená ODS průběžně potvrzuje, že může být ještě hůře než v dobách, kdy v čele stál ze všech stran kritizovaný Mirek Topolánek, po absolvování komunistické vojenské školy naturalizovaný pravičák »s gulama«. Když se ukázalo, že véčkařská »famiglia« je svým kmotrům většinově věrná, tak byl pod kuratelou Hradu uzavřen mocenský kompromis, který zajišťuje pokračování této vládní konstelace děj se co děj.
V poslední době se ukazuje, že i z recyklovaného pravicového politického subjektu TOP 09 začíná odpadávat fíkový list, který knížeti Schwarzenbergovi a jeho účetnímu Kalouskovi poskytlo sdružení Starostové. Jeho předák starosta Gazdík se rád a často hlásí ke křesťanským hodnotám. Leč, jak praví Písmo svaté, podle skutků poznáte je. Uskupení TOP 09 - Starostové se nyní pasuje na nekompromisní vlajkonoše reformně znejistělé pravice. Ve skutečnosti členové tohoto subjektu bez uzardění nejen kryjí nekřesťanské daňové kalouskiády, ale také stojí v přední linii perverzních aktivit jako je nedemokratické úsilí o zákaz KSČM. A takový subjekt urychlené řešení krize vládnutí určitě nevyvolá.
Za této situace kalkulovat s předčasnými volbami, ve kterých zvítězí ten, kdo volá po alternativě současného vládnutí, je značně iluzorní. Vstupujeme do období, kdy trvalejší hodnotou je získávání lidí pro konkrétní a funkční řešení. Nestačí poskytování efemérní politické útěchy frustrovaným a slízávání populistické smetany tím, že si budeme notovat s kritickou náladou protestních voličů. Takový vzestup preferencí by se mohl ukázat jako pomíjivý úkaz. Strategicky se jako důležitější než samotná odvaha k protestu může ukázat odvaha k široké spolupráci nad promyšlenými recepty. Politika lidové fronty patřila k těm lepším v našich dějinách. Nyní se blíží podobná křižovatka – tak se na ni připravme.
