Hlavním důvodem ekonomických problémů domácností jsou dopady hospodářské krize, růst životních nákladů a zcela neadekvátní opatření vlády včetně děravé sociální sítě a nedostatečné ochrany spotřebitelů. V situaci, kdy jsou lidi ponecháni napospas těmto vlivům roste samozřejmě citlivost na chyby při řízení rodinných financí – jde o běžné hospodaření a využívání různých půjček.
Dluhová past sklapne, když si člověk už půjčuje jen proto, aby z půjčky financoval své předešlé dluhy. Předlužené domácnosti pak nejenže nemají dostatečné příjmy ani majetek k prodeji na uspokojení každodenních nezbytných životních potřeb, ale současně nemohou získat další úvěr. Se zhoršením kupní síly domácností roste i počet osobních bankrotů (uzákoněno od roku 2008). A pokud nepomůže ani insolventní řízení,.nastupují tvrdé exekuce, jejichž počet také stoupá.
Dluhy domácností nyní dosahují 1,12 bilionu Kč. Dvě třetiny půjček domácností tvoří bankovní úvěry – tady se neschopnost splácet závazky pohybuje kolem 5 %, problematické úvěry domácnostem se pohybují kolem 10 %. Největší problém ale představují spotřebitelské půjčky od nebankovních poskytovatelů.Tady je tzv. půjček se selháním více než 19 %, tedy cca každý pátá! Je tu přitom problém finanční negramotnosti zejména tzv. zranitelných skupin. Proto má úsilí na tomto úseku nemalý význam.
Finanční gramotnost jako správa osobních (rodinných) financí zahrnuje tři složky: gramotnost peněžní, cenovou a rozpočtovou. Na finanční gramotnost a vytváření návyků při zacházení s penězi mají vliv obvykle rodiče a školní zařízení. Bohužel jak ukazují výsledky pilotního měření finanční gramotnosti obyvatel ČR, tak stav není nejlepší.
Jen třetina lidí sestavují rodinný rozpočet a tři pětiny lidí promýšlí zajištění na stáří. Dvě třetiny lidí má představu o rezervách v případě propadu příjmu, 14 % lidí nemá rezervu ani na jeden měsíc. Lidé u nás mnohdy netuší co je to zkratka p.a. (per annum) či RPSN (roční procentní sazba nákladů), jak se chránit před inflací či jaký je rozdíl mezi platební či debetní kartou. Lidé nečtou smlouvy, neporovnávají různé nabídky produktů.
Ministerstvo financí ČR je podle kompetenčního zákona gestorem ochrany spotřebitele na finančním trhu (jde o zejm. o zajištění kvalitní informovanosti a postavení spotřebitele ve smluvním vztahu, o přístup k finančním službám). Od roku 2007 se také ministerstvo věnuje vytváření systému finančního vzdělávání (v pracovní skupině jsou vedle expertů MF i zástupci MŠMT a ČNB). Je tu také zatím ne příliš známý institut Finančního arbitra.
V roce 2007 byly formulovány standardy finanční vzdělanosti, které jsou zaváděny do rámcových vzdělávacích programů. Na středních školách již proběhlo, v nejbližší době má být implementováno i na základních školách. navazovat má vzdělávání dospělé populace přes samotné finanční instituce popř. neziskovky sdružení. V roce 2010 schválila vláda Národní strategii finančního vzdělávání, která se zaměřuje na aktivní vstup občanů na finanční trh a na prevenci proti předlužení a zajištění na stáří.
.
