Ad "Máte slovo"

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

Děkuji. V těchto debatách jako u paní Jílkové, ale i v kauze antikomunismus a  likvidace KSČM obecně 

snad platí stará dobrá zásada, že s některými názory třeba nesouhlasím, ale udělám vše pro to, 

aby je bylo možné říkat. 

Jinak jsme u toho " kdo se bojí opozice, ten se bojí o pozice". 

Z průzkumů různých sociologických agentur vyplývá, je více lidí proti snahám zakázat KSČM, 

než je celkový počet voličů levice. Evidentně tak ani pravicoví voliči tyto kroky neschvalují.

Dodal bych ještě že kritiku minulého režimu komunismu nelze vždy ztotožnit 

s nenávistným ideologickým antikomunismem. 

Např. Karel Čapek ve  svém legendárním "Proč nejsem komunistou" odmítá principiálně doktrínu sovětského bolševismu (pro něj v té době to byl ekvivalent komunismu) proto, že si myslel že pomoci chudým lze jinak lépe. Přitom ale současně říká že by mu bylo lehčeji, kdyby byl komunistou. Žil by v domnění, že přispívám co nejřízněji k nápravě světa; domníval by se, že stojí na straně chudých proti bohatým, na straně hladových proti žokům peněz.; věděl by, jak o čem smýšlet, co nenávidět, čeho nedbat.  

Tahle představa mesiášské víry v nápravu světa byla pro něj, který poctivě čerpal z tradic politického liberalismu ale nepřijatelná.Otázkou je co by si myslel např. o neomarxismu, o tom jak se představy komunistů posouvají 3/4 století po té co napsal co napsal. Byl prostě nekomunistou, ale ne antikomunistou.  A antitotalitáři či antistalinisté mohou být klidně komunisty i nekomunisty.