Tento narrativ, že někteří bonzují do
EU je rozšířený a falešný. Vychází z pohledu, že EU je něco, co
nám bylo vnuceno, něco cizího a pomíjí fakt, že jsme se dobrovolně
rozhodli stát se
jeho součástí. Pokud píši dobrovolně, pak to myslím se vší vážností.
Počínaje Sametovou revolucí jsme přece chtěli být součástí skupiny
moderních evropských zemí a jiná dlouhodobě udržitelná varianta zapojení
se do mezinárodních
struktur nebyla na stole. Přiznáním si tohoto faktu, že EU
je jen dalším článkem ve vertikále správy, pochopíte, že obracet
se na vyšší orgán správy není nic nepatřičného.
S
ohledem na krátkou tradici není složité propadnout myšlence, že EU je
cizí moc
uzurpující si naše práva. Apologetů národní samostatnosti a
absolutní suverenity je více než dost a útočí ze všech směrů na
nespokojenost občanů s politickou situací. EU jako nová instituce je
snadný cíl a pojmenovat někoho jiného jako nepřítele, abych odvedl
pozornost od vlastních pochybení, je argumentačním nástrojem odjakživa.
Přijmete-li
myšlenku, že Brusel je nová Moskva, otráví Vám to mysl. Jenže my jsme
nikdy de jure suverenitu s Moskvou nesdíleli. Zatímco ČR se se souhlasem
občanů v referendu mnoha kompetencí ve prospěch EU vzdala. Proč?
Protože současný svět je natolik složitý a propojený, že dává perfektní
smysl se o některé z kompetencí podělit a vystupovat na světové scéně
jednotně. Pro naše bezpečí je nepochybně lepší mít na pase občan EU, než
cestovat po světě s pasem, jehož nositele budou v zahraničí často mylně
považovat za Čečence.
Nechci obhajovat někdy příliš aktivistické chování některých politiků, včetně pirátských. Osobně jsem spíše příznivcem řešení problémů co neblíže místům jejich vzniku. Jen chci objasnit fakticky správný úhel pohledu, jehož přijetím se myšlenkově ztotožníte s mnoha kroky, které se na ose Praha - Brusel dějí.
Je pravda, že praní špinavého prádla na nadnárodní scéně není příjemné. Nic to ale nemění na faktu, že se jedná o naše špinavé prádlo, se kterým si nevíme rady a které nám nastavuje naše vlastní zrcadlo, totiž neschopnost uplatňovat na sebe samé ty standardy, k jejichž dodržování jsme se vstupem do EU přihlásili.